Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

Příznivou odezvu kritiků i fanoušků zatím sklízí nové CD pražské skupiny Negative Face.

Nejen o albu a muzikantech, kteří jej nahrávali,  ale i o bulvárním tisku, nevidomých, filmech a dalších záležitostech jsme diskutovali s Matějem Lipským.

Média

Buď zdráv Matěji, album je venku zhruba 2 měsíce a recenzenti i fanoušci jsou neobyčejně vstřícní (snad s jedinou výjimkou). Jak si užíváš tu vlny pozitivní kritiky? Máš z toho radost nebo to bereš s rezervou?

Mám z toho radost. Je to milá odměna za víc jak dva roky plné práce. O to víc mě zamrzela ta recenze z iReportu, o které se zmiňuješ v závorce. Ne proto, že vyzněla negativně. Na to má každý právo, napsat svůj názor (ale nemusel by alespoň urážet). Nicméně z recenze čiší, že si redaktor album pravděpodobně pustil jen jednou a to asi ani ne celé. Kdyby jen zlomkem vědomí tušil, kolik energie nás celý proces nahrávání stál, možná by k tomu přistoupil seriózněji (o to víc mě těší reakce fanoušků v diskusi). No vidíš a teď má iReport na Fobii reklamu (smích). Ale zpět k tvé otázce. Upřímně jsem tak dobrý ohlas nečekal. Velkou zásluhu má na tom jistě produkce Maťa Mišíka, který je skvělý muzikant a pomohl mi posunout hudbu Negative Face o další horizont dál. Otázkou zůstává, kam se dá ještě posouvat. Nápady tu jsou, uvidíme v budoucnu.

Reklama na album je skutečně masivní, vedle undergroundových cestiček se objevují články i v komerčních a dokonce bulvárních médiích. Snažíš se nacpat kam se dá, nebo přichází zájem zvenčí samovolně?Jaký význam pro kapelu typu Negative Face může mít článek v bulváru?

Než ti odpovím na otázku, vezmu to tak trochu oklikou. Tím, že jsem na albu spolupracoval s Maťem, se všechno kolem „zprofesionalizovalo“. Já v podstatě nikdy po albu neřešil důsledně nějaké promotion. Dříve jsem skončil pouze u obeslání zinů a hudebních časopisů nahrávkou. Najednou jsem stál tváří v tvář takovým věcem, jako byla tisková zpráva před vydáním alba. Tu pro nás připravil jeden novinář. Tiskovou zprávu jsme poslali do všech možných hudebních médií a ty ji v 90 % otiskly. Zároveň však někteří z redaktorů psali do bulváru a vzhledem k tomu, že je Maťo syn Vladimíra Mišíka a já jsem vnukem Lubomíra Lipského, bylo to pro ně zajímavé. Ale nezareagoval jen bulvár. Informace o Negative Face se objevily i např. na iDnes a dokonce i skvělá recenze a doporučení našeho alba v tištěné verzi MF Dnes. Najednou se nám začali ozývat redaktoři i z jiných periodik, takže se NF najednou ocitli tam, kde se nikdo z undergroundu zatím neobjevil nebo jen sporadicky (Blesk, Super, 55+, příloha MF, Spy, časopisy Vodafonu – Chilli a O2 - Active).
Jinak je promo vážně masivní, jen namátkou zahrnuje plakáty na ulici, bannery na netu, internetové kampaně, účasti na kompilacích, rozhovory v rádiích a televizi a do toho spousta časopisů. Já to nikdy v takovéto míře nezažil a řeknu ti upřímně, je to pěkná dřina a to to ještě nekončí, máme před sebou ještě koncertní podporu alba, natáčení videoklipu... je toho moc a bere to hodně času. V podstatě je to takové další zaměstnání. Ale myslím si, že si to nové album zaslouží.
A ještě bych rád dodal, že tady tak trochu lamentuji, ale opravdu si moc vážím každé pomoci a podané ruky. Jsem rád za každou zmínku o Negative Face v médiích. Jsme přeci jenom projekt, který moc nekoncertuje (vlastně jen k podpoře alba), takže se k lidem dostáváme alespoň touto cestou.

Když už jsme nakousli bulvární tisk, nemůžu se nezeptat na článek v Aha, který Ti asi pěkně hnul žlučí, protože se škaredě otřel o dědu…

No, když se o tom teď rozepíšu, tak jim udělám jen reklamu. Ale každý normální člověk ví, že si bulvár informace přikoření nebo domyslí, aby se lépe prodával. Nicméně článek, o kterém je řeč, byl totálně lživý a neetický. Napsali o mém dědovi, že trpí depresemi a pomýšlí na sebevraždu. Přitom nic takového neřekl a není to pravda. Problém je, že si to lidi přečtou a věří tomu. Děda pak rozčílený volal do Aha a ti mu slíbili omluvu. Nicméně o ní nevím, a i kdyby tak učinili, nějaká omluva již nikoho nezajímá. Lidé chtějí senzace, hltat lži, jen když jsou „zajímavé“. Já se k tomu vyjádřil ve svém „agos“ blogu na bandzone.cz. V podstatě se zamýšlím nad etikou novinářské práce a vlivem společnosti na ni. Náklad se prodá lépe, když napíšeme lež - je mi z toho někdy zle. Jen pro zajímavost uvedu, že když vyšel článek o Negative Face v internetovém bulváru Super, měli jsme přes 1500 návštěv na webu v ten den. A když vyšel článek v seriózním periodiku iDnes, přišlo na web asi 500 lidí. Tady je vidět, že bulvár prostě lidi hltají a paradoxně jsme se na něm s NF přiživili. Byť ne z naší iniciativy.
Ještě mě k tomu napadá, že ten lživý článek vyšel k oslavě dědových 86 narozenin. Jen tak mimochodem, děda tyto narozeniny oslavil tak, že spolu s mými dvěma bratranci a se mnou celý den pracoval na vyklízení kompostu na zahradě. Děda je prostě neuvěřitelný a duchem věčně mladý.

Stejně je děda na svůj věk pašák. Pořád hraje ve filmech – viděl jsi určitě Bobule – jak se Ti film líbil? Mě to proti hrůzám Taková normální rodinka nebo Svatba na bitevním poli (které jsem viděl ve stejné době) přišlo celkem zábavné…

Nejen, že hraje ve filmu, ale navíc ve třech divadlech, neustále jezdí na zájezdy po celé naší republice a k tomu i nadále řídí auto. Je vážně neuvěřitelný, doufám, že to po něm zdědím alespoň částečně (smích). Jinak k filmům, já mám stejně pořád nejraději jeho starší filmy, jako Šest medvědů s Cibulkou nebo Čtyři vraždy stačí drahoušku. Ty nové mě moc neberou. Bobule jsem viděl a musím uznat, že to po dlouhé době nebyl vyloženě špatný film. Možná k tomu přispěla i krásná příroda a milí herci. Ty rádoby komedie, které se dnes točí, jsou fakt bídné. Teď se doma děda učí scénář na pokračování „2Bobule“ (navíc to bude jeho 100. filmová role), tak doufám, že se film povede. Jen bych dědovi moc přál, aby dostal zase nějakou dobrou roli v opravdu zajímavém filmu.

Hudba

Ale pojďme raději k muzice a albu The Garden of Wishes. Probereme nejdříve věci z mého pohledu ne úplně podařené. Začátek alba, neboli sáhodlouhé šestistopové intro – není to trochu moc? Nemáš strach, že může netrpělivého posluchače od dalšího poslechu odradit?

Když album slyšela moje máma, řekla mi to samé. Ale já jsem z introdukce alba opravdu nadšený. Jasně, může to dost lidí odradit, ale jiné to naopak navnadí. Jen tak pro zajímavost pohled z druhé strany – úvod alba je zajímavá elektronická kompozice (chválili ji např. v MF Dnes). Je to prostě ryzí elektro, které navíc nenápadně dokresluje podstatu alba. Dan Kroft (Latitude77), který celé album koprodukoval, na intru pracoval asi rok a je v něm schováno tolik zajímavostí, že je běžný posluchač asi ani nepozná. Např. téma ukolébavky je ústřední melodií filmu Adéla ještě nevečeřela. Nenápadně tak posluchače připraví na závěr alba. Navíc je intro rozděleno na 6 tracků, které symbolizují 6 dní a v sedmém dni začíná sestup do nitra našeho příběhu. Celý příběh se hodně točí kolem sedmiček a intro to tak nějak předznamená. Navíc Dan do intra přenesl vlastní příběh hrdiny a co víc, hudba intra se odvíjí od motivů první skladby... Je tam toho prostě ukryto mnoho a mnoho, jako ostatně v celém albu. A těm, kterým se intro nelíbí je nutno dodat, že sestup do vlastního nitra není nikdy bez bolesti (smích).

Na albu jsou promíchány žánry takřka neslučitelné – vedle metalu rock, rap, hard core, pop atd. Neměl jsi obavy, že dnešní povrchní doba není složitějšímu sdělení nakloněna a že nebudeš pochopen tak, jak by si úsilí věnované materiálu zasloužilo?

Já jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Prostě mám v hlavě přetlak muziky, který musí ven. Zajímavý názor mi řekl Michal Husák, který mě upozornil na to, že jsem koncepcí jednotlivých skladeb v podstatě natočil folkové album. A vlastně má pravdu. Ačkoliv se na jednom místě a často i v rámci jedné písně potkají styly takřka neslučitelné, stále je to písnička, která má svou melodii a jasný vývoj (i když často překvapivý). Máš ale pravdu, že je dnešní doba uspěchaná, ale možná právě proto je dobré se na chvíli zastavit a zasnít se. S naším „snovým“ albem to jde. Kusovka z Fajn Rock Radia řekl, že mu přijde naše album spíš jako film a s tím nelze než souhlasit. Prostě je dobré si na „Zahradu přání“ udělat čas. Doporučuji nejdříve pustit filmový trajler k albu (je na youtube) a pak si zapálit svíčku a zaposlouchat se do alba a sledovat děj v bookletu. Fakt to pak zafunguje!!!

Teď bych se rád zastavil u nejdůležitějších účastníků v Zahradě přání. Začnu Monikou Šramlovou (v metalových kruzích neznámá tvář) – když jsem si dal její jméno do vyhledávače, vychrlil na mě spoustu článků o jejím účinkování v Superstar. Jak jsi se k ní dostal ty? Proč zrovna ona?

Původně jsem byl domluvený s jinou zpěvačkou. Ta však za záhadných okolností se mnou přestala komunikovat, což mě vážně mrzelo. Nicméně jsem stál před otázkou, co dál. Role vnitřní ženy v příběhu alba je role hlavní a já měl jasnou představu o podobě zpěvu (o barvě, rozsahu apod.). Bylo těžké někoho najít. Nakonec, jak už to bývá, zasáhla náhoda. Shodou okolností je sestra Moniky muzikoterapeutka a moje kolegyně v práci. Když jsem jí povídal o nastalé situaci, najednou jsem si uvědomil, že je její sestra vlastně profesionální zpěvačka (lidi ji sice znají ze Superstar, ale ona se věnuje jemnému alikvótnímu zpěvu a je v tom opravdu moc dobrá). Získal jsem tedy číslo na Moniku a poprosil ji, zda by mi neposlala nějakou svoji nahrávku (ale jinou než alikvótní). Dostal jsem nějaké promo, kde zpívala nějaké popové písně, a já se nestačil divit. Její hlas přesně odpovídal mým představám. Když mi její hlas pak odsouhlasil i producent, poslal jsem jí pracovní nahrávku Negative Face a tiše doufal, že ji ty šílené experimenty neodradí. Monika se mi pak ozvala, že by to zkusila, a tak se vše velmi rychle naučila a přijela za námi do studia. Album pak nazpívala během jednoho dne (pak byli nějaké dotáčky, ale 99% bylo nahráno) a to tak, že nám občas běhá mráz po zádech (myšleno pozitivně).

Maťo Mišík je pod albem podepsaný nejen jako hudebník, ale i jako producent a grafik. Jeho přínos je tedy obrovský, přitom on se v minulosti věnoval trochu jiné muzice. Poslouchá třeba jiné metalové kapely nebo jsou Negative Face tou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo?

Původně jsem chtěl, aby na některé otázky odpověděl i Maťo, ale shodou okolností odjel teď pracovně do Keni, tak je to na mě. Doufám, že bude souhlasit s tím, co napíšu. Maťo prostě poslouchá dobrou muziku, která ho zaujme a je jedno, jestli je to metal nebo jiný hudební styl. Hodně lidí zná Maťa z jeho účinkování v Tata Bojs nebo v bandu Anety Langerové, ale málokdo ví, že začínal v kapelách jako Rotating Vegetable, ovlivněných Panterou nebo se účastnil dosud nepřekonaného revivalu s názvem Iron Meidan. Metal mu tedy není cizí, což pro mě bylo velmi důležité, když jsem se rozhodoval, koho oslovit jako producenta. A musím říct, že je Maťo neskutečně poctivý ve všem co dělá. Je vždy maximálně vstřícný, ale důsledný a s jasnou myšlenkou, což se odrazilo i na celkové nahrávce, obalu, klipech a celkovému promu. Patří mu za to veliký dík a obdiv. Mimochodem díky němu (a jeho kamarádovi z Championship records) se dostalo naše album do distribuce po celé České republice a Slovensku i na internetový prodej v mp3 podobě u t-music a i-legalne.cz.

Jak tě na poslední chvíli napadl Honza Toužimský? Jestli se nepletu, byla tou dobou deska prakticky hotová – to jsi vyhodil původní zpěv (svůj?) a nahradil jej Honzovým?

To máš pravdu, v podstatě ještě v době, kdy se dělala recenze do časopisu Pařát, byla první skladba s mým zpěvem. Jenom mi to pořád nesedělo, měl jsem úplně jinou představu. Chtěl jsem otvírák někde mezi Ayreonem a Devinem Townsendem. Ale byl jsem už ze sáhodlouhého procesu nahrávání dost unavený, a tak jsem si říkal, že už to necháme být. Pak jsem si ale pustil Townsendovu sólovku a po ní Negative Face a bylo mi jasné, že jsou NF opravdu proti tomu slabí. Sjeli jsme tedy opět do studia přemíchat celou desku. K tomu jsem si pak doma sednul k internetu a poslechl celou řadu zpěváků (docela mi pomohl bandzone.cz, ale poslouchal jsem i domovské stránky nejrůznějších kapel) a pak jsem našel svého favorita. Byl jim Honza Toužimský z Arakainu. To je naprosto fenomenální zpěvák a já měl jasno, že bych chtěl spolupracovat právě s ním. Sehnal jsem tedy na něj e-mail a čekal, zda se ozve. Kluci, co jeli šňůru s Arakainem, mi říkali, že je na tom ale nějak špatně s hlasivkami a léčí se v lázních, že to asi nedopadne. Ale opak byl pravdou. Honza se mi ozval, muzika se mu líbila, a tak nám po návratu z lázní nazpíval bravurně úvod alba a zapadl tak do veliké rodiny Negative Face.

Na albu se objevila celá řada hostů, jejich výčet je k vidění v recenzi na album nebo na webových stránkách Negative Face. Některá jména jsou ve svém oboru hodně známá (a slavná). Jestli to není tajemství – platil jsi některým účastníkům za jejich „práci“ honorář?

Tajemství to není. Jen jsi první, kdo se na to zeptal. Takže 21 muzikantů (až na jednu výjimku) na albu hostovalo, improvizovalo a spoludotvářelo výsledný zvuk projektu – zcela zadarmo!!! Tou výjimkou byl houslový virtuóz Ondřej Lébr, který hraje např. se Sukem nebo Hudečkem a bere pro mě astronomickou cenu za nahranou minutu. Nicméně po naší vzájemné dohodě slevil ze svých požadavků a v podstatě celý den nahrával také z jeho hlediska „zadarmo“, protože bychom se dostali při rozpočítání ceny za minutu na nějaké haléře (smích). Rád bych vyzdvihl obětavost všech muzikantů, moc si toho vážím. A ještě víc mě překvapil Maťo, který pracoval také zdarma (nakonec jsem mu nějaký honorář dal, ale až ex-post a bylo to zcela na mé vůli). Jsme totiž kamarádi z dětství, a tak to pro mě udělal zadarmo. Možná proto z alba dýchá taková dobrá energie, bylo totiž nahráno z velké radosti, bez zatížení nějakých finančních transakcí. To že jsem nakonec nějaké peníze sehnal a Maťovu práci alespoň trochu ocenil, bylo z mého hlediska naprosto nezbytné. Do budoucna bych ale rád sehnal dost peněz na to, aby z nahrávání něco měli všichni muzikanti. Ale to se jen tak nepoštěstí. Protože jenom finance za studio mě totálně vyždímaly. Možná proto jsme teď NF přihlásili pod Intergram, aby se přeci jen nějaké peníze k muzikantům dostaly. Mimochodem plánujeme křest alba a dotočnou, tak doufám, že se setkáme v maximálním možném počtu se všemi. Chystáme pro jednotlivé muzikanty nějaká překvapení, ale ne finanční (smích).

Tvým povoláním je muzikoterapie – pracuješ někde na stálý úvazek? Pouštěl jsi třeba nahrávky NF pacientům? Jak na ni reagovali?

Pracuji v současné době na živnostenský list ve více zařízeních. Namátkou v Thomayerově nemocnici, Diagnostickém ústavu sociální péče v Tloskově, v integrační mateřské škole na Praze 4, na Univerzitě Karlově a v privátní praxi. V rámci jedné z technik, které se v muzikoterapii objevují, je mapování hudební historie klientů. Jednou ze zastávek je poslech aktuální, pro ně důležité skladby. Je to receptivně laděné sezení, kdy jenom posloucháme hudbu a bavíme se o tom, proč je pro nás právě tato nahrávka tak důležitá. Občas se stane, že moji klienti nebo studenti po mě chtějí slyšet něco mého a vzhledem k tomu, že jsem teď víc jak dva roky byl maximálně vytížený tvorbou Negative Face (když pominu hudbu nahrávanou pro terapie), pouštěl jsem tedy skladby z aktuálního alba. A jak reagovali? To si nechám pro sebe – profesionální etika (smích).

Texty

Příběh, který se odehrává v zahradě přání, je v angličtině. V bookletu jsou k dispozici i české ekvivalenty. Jak vlastně texty vznikaly – byla nejdříve angličtina nebo čeština?

Jak který text, ale většinou byla nejdříve česká verze (často však s anglickým refrénem) a pak její anglický ekvivalent (ne překlad). Důležité pro mě bylo, že text tvoří koncepční linii příběhu a ta se mi lépe uchopila v češtině. Zajímavostí je, že původně jsem nepsal koncepční album, ale ve chvíli, kdy byly texty napsané, se z nich vyloupnul příběh sám. Navíc texty vznikly již v době, kdy jsme koncertně podporovali předchozí nahrávku „Stín“ a hudba nového alba byla ještě v plenkách. Neměl jsem tušení, jak bude nové album znít, jen jsem věděl, že tentokrát to nebude jen o povrchní poesii, ale v textech se dostanu hlouběji než kdykoliv předtím. Shodou okolností se to později odrazilo i v muzice, kde jediná povrchní záležitost je skladba Ego, která je o povrchnosti (koukal jsem v recenzi, že ti také nesedí – což je vlastně v pořádku – smích).

Obě verze textů jsou trochu rozdílné, připadají mi jako taková hra na schovávanou. Rozhodně se nejedná o pečlivý překlad, spíše takový hodně volný, navíc jsou sloky jednotlivých mutací přeházené. Proč?

Jsi první, kdo si toho všimnul. V podstatě jsme na albu udělali příběhy dva. Jeden pro nás v češtině a druhý jsme nechali jen v symbolické rovině v angličtině. To je pak opravdu jako film, kde si musíš jednotlivé obrazy domýšlet. Přeházení slok a veršů bylo dáno tím, že se v jednotlivých skladbách ctila více hudba než text. Někdy se tak ubral časový sled, aby byla zachována písničková forma jednotlivých kompozic. Zajímavostí je, že se angličtina také často rýmuje. Doslovný překlad by to neutáhnul. Opět taková malá hříčka. Mimochodem, úplně původně jsem zamýšlel, že by byly jiné texty na albu a jiné v bookletu a vzájemně by se doplňovaly, ale nakonec jsem to neudělal. Asi z lenosti (smích).

Při poslechu poslední skladby mě normálně přeběhl mráz po zádech – ta čeština je prostě krásná – tak se po 3 letech znovu ptám – co další album – bude česky?

To mě těší, také to tak mívám. A čeština je přeci jen rodný jazyk. Ale jak už jsem říkal v době, kdy jsem dělal rozhovory k albu Stín, prostě to tak vyšlo, že více repertoáru bylo v angličtině. Takže jsem to už tak nechal. Navíc se mi hodil ten předěl světů. Snový je v angličtině a realita po probuzení v češtině. Ale upřímně, album v češtině tak nějak dlužím. Navíc nikdy nebude naše angličtina dokonalá. Jednu věc vím jistě, v budoucnu se u Negative Face objeví angličtina už jen od rodilého mluvčího (pokud se ovšem tou cestou vydám, pokud půjdu jinudy, bude album celé v češtině). I když kdo ví, tentokrát jsem chtěl album v angličtině nejen proto, že se ho pokusíme dostat ven, hlavně do Japonska (příští rok tam letím přednášet o muzikoterapii, tak bych tam zároveň zkusil přijít do přímého kontaktu s některými labely a časopisy i v rámci Negative Face), ale hlavně z toho důvodu, že začínáme hledat producenta na příští projekt v zahraničí. To jsou další důvody, proč je album v angličtině. Ale jak říkám u NF se (alespoň za sebe) tímto s angličtinou spíš loučím.

Grafika

Obal je skutečně nádherný, Maťovi se moc povedl. V čí hlavě se vylíhl nápad na netradiční řešení digipacku – knížečkou se listuje jako kalendářem a je napevno, strom na obalu je plastický…

Díky za pochvalu. Obal se Maťovi fakt povedl. Celé to byl jeho nápad. Na první pohled minimalistická kresba odkryje své tajemství, jen co ji vyndáte z fólie, do které jsou CD zabalena. Chtěli jsme zkrátka zúročit celé naše snažení něčím neobvyklým a myslím si, že se to povedlo. Podle mě je to obal roku. Velký dík patří taky Vojtěchovi z našeho labelu Élysion, který tento výpravný digipack zafinancoval se všemi vymoženostmi, jako jsou různé druhy laků (včetně potisku CD), protlačovaný papírový digipack s nadstandardním počtem stran v bookletu apod.

Na obalu je použito i Braillovo písmo. Myslíš si, že CD se dostane do rukou nevidomým? (Na tento dotaz mě přivedla dcera, která se ptala, proč tam to písmo je… zároveň jí vrtalo hlavou, že by se klidně mohlo stát, že by si někdo koupil místo metalu dechovku…)

Už se dostalo. Navíc jsme si od nich nechali nápisy zkontrolovat, zda to máme dobře napsané. Je to jen taková služba pro lidi se zrakovým postižením. Prostě si přečtou název kapely a alba a vědí, co drží v ruce. Navíc si mohou prohlédnout i obal, díky jeho plastičnosti.
Já občas hraji pro lidi s různým druhem postižení i mimo terapie. Jsou to takové koncertíky – většinou jen zpěv s kytarou a můj bratranec Martin s darbukou (mimochodem ji nahrál i na novém albu NF). Zrovna nedávno jsme hráli pro lidi nevidomé a navázali tam spolupráci s časopisy pro ně, kde jsou součástí i písničky. Ne že bychom tam dali NF (půjde o jiné skladby), ale třeba si někdo pak najde i jinou hudbu, co děláme a pak ho to může potěšit, že ví, co drží v ruce a co je na obalu.

V jakém nákladu CD vyšlo? Je komplet náklad formou digipacku nebo je část v klasické krabičce?

První várka vyšla pouze ve sto kusech. Ty hned zmizely, a tak se přidělalo dalších 500 kusů. CD se v dnešní době moc neprodávají. Ale počítá se celkem asi s 1200 kusy, takže jen co bude ona pětistovka vyprodána, dodělá se dalších 600 kusů a tím to asi skončí. Ale kdo ví. Album se zatím prodává docela dobře a to byla teprve první vlna reklamní kampaně směřovaná do Čech a navíc jsme ještě nezačali koncertovat. Jo a všechna CD budou a jsou ve formě digipacku.

Co vinyl – nelákalo by tě vydat album i na asfaltu? Máš ke klasickým deskám nějaký vztah? Kterému nosiči dáváš přednost?

Vinyl je můj sen, kdyby nám chtěl někdo vydat jakékoliv album na vinylu, ať mě ihned kontaktuje, jistě se domluvíme. Vinyl je můj nejoblíbenější nosič. Dodnes si kapely kupuju na LP, EP i SP a mám doma už docela slušnou sbírku. Negative Face na LP, to by byl pro mě neskutečný dárek. Ale kdo ví, třeba již příští album na LP vyjde. Pokud klapne, co si přejeme, aby klaplo, nebude možná ani vinyl problém.

Budoucnost

Na promo fotkách i v obalu jsi jen ty, Monika a Maťo – dá se říci, že to je jádro budoucí koncertní sestavy NF?

Určitě. A zároveň to jsou jediní muzikanti, které můžu s jistotou jmenovat, že se na koncertní podobě Negative Face objeví. Živou prezentaci projektu má tentokrát na starosti Maťo včetně výběru muzikantů. Já jen navrhuji alternativy. Ale věřte, že až vyjedeme na turné, bude to stát za to!!!

S kým dalším pro živé hraní počítáš?

To hlavně záleží na Maťovi. Už jsem oslovil několik lidí z alba. S jistotou vím vlastně ještě to, že s námi pojede na druhou kytaru Dan Kroft (Latitude77) a zbytek se včas dozvíte.

Kdy plánuješ koncerty, případně křest alba?

Pokud půjde vše podle plánu, tak v únoru nebo v březnu 2010 pojedeme turné. Už teď mohu prozradit, že jsme pozváni na předávání cen Břitva 2009. Takže zahrajeme i tam a možná i v létě 2010 nějaké festivaly, ale pak celý projekt opět zmizí a budeme komunikovat pouze e-maily s lidmi, co se zaregistrují na našich stránkách www.negativeface.com. Ti totiž budou tvořit naši posádku při plavbě k novému projektu.

Závěr

A na závěr tohoto pozitivního povídání nemůže přijít jiný než „negativní“ dotaz (smích). Není název kapely Negative Face zbytečně negativní? Přiznám se, že mě poslední dvě alba přijdou pozitivně laděná, náladu mi většinou zlepšují – nepřemýšlel jsi třeba už před Stínem o změně názvu kapely?

O změně názvu kapely jsem nepřemýšlel. Po nahrání The Dance of Mournful Clown (mimochodem toto staré album by se mělo i s prvním demem remasterovat a vydat příští rok na CD), jsem měl už složené nějaké skladby, které vyšly na Stínu. Neměl jsem důvod měnit název, jen muzikanty (smích). A to, že jsme pozitivní, jen dotváří nutnou rovnováhu světa... negativ a pozitiv, rub a líc, jing a jang, bdělost a sen... dobro a zlo....koloběh začíná!
 

Zveřejněno: 26. 05. 2009
Přečteno:
3408 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář