Nádhera! To je první slovo, které vytane na mysli, když v ruce držíte luxusní digipack Negative Face. Na první pohled střízlivé ztvárnění titulní stránky záhy odhalí první skrytý poklad v podobě plastického stromu, druhý se vyloupne na zadní straně, kde je název kapely a alba vyveden i písmem pro nevidomé. Uvnitř fotka 3 hlavních protagonistů a další specialita – nikoliv vložená, ale přilepená knížečka, kterou se listuje jako v kalendáři. Netradiční a graficky vytříbené řešení obalu nemající v našich končinách konkurenci přináší projektu Matěje Lipského (kytary, vokály, hudba, texty) první kladné body.
Už listování knížečkou slibuje nestandardní zážitek, který je umocněn okamžikem, kdy se do textů ponoříte. Jejich pochopení není otázkou jednoho přečtení (spíše je otázkou, zda se dají zcela pochopit), ale pečlivého studia a spojování zdánlivě nesouvisejících příběhů. Ale pokusím se alespoň o interpretaci hlavních myšlenek. Vynechám prvních 6 skladeb – neskladeb, instrumentálních inter z dílny Daniela Krofta, která mi příliš po chuti nejsou a mám trochu obavy, zda netrpělivého posluchače Úvod spíše neodradí. Snaha o jakési uvedení do příběhu na mne moc nefunguje, sice se snažím na základě podnázvů naladit na pozvolný únik z reálného světa do světa snů, ale elektronické a jiné zvuky nějak nezabírají a Usínání nepřipomínají.
Zahrada přání: S první (po)řádnou skladbou začíná Cesta hlavní postavy (muže) do zahrady přání, místa, kde se přání nejen vyslovují, ale i plní. „Dostáváš se hlouběji a hlouběji, tato cesta tě zavede až k tvému srdci…“. Neučesaná skladba nabízí pestrou paletu hlasů (Honza Toužimský, Markéta Foukalová, Ivoš Pavlíček), saxofon, avantgardní klávesy, několik nálad – od odlehčené, reprezentované ženským vokálem, po těžce ponurou, v níž zazní i řev (Jiří Hudec). Tak trochu mi asi nejnesnadněji uchopitelný song připomíná americké cirkusáky Stolen Babies a ty já rád.
Následuje 9 kapitol, ve kterých se nepravidelně střídají kameny, stromy a přání. Mezi jednotlivými skladbami nejsou žádné pauzy, vše je spojeno v jednolitý celek pomocí jakýchsi „mostů“.
Kámen první: Prvním kamenem je Žena („opuštěný kámen v zahradě přání“), jejíž hlas muž slyší a ihned po ní zatouží. Žena k němu promlouvá a rozhodně to není veselý monolog, spíše těžce depresivní (doommetalový). Melancholický ženský zpěv (Monika Šramlová zpívá téměř všechny ženské hlasy, kromě 2 skladeb) doplňují smutné tóny houslí (Ondřej Lébr), lehká kytara i minimalistické bubny (Richard Mastej), v refrénu pak příjemně překvapí duet Moniky s Matějem – první vrchol desky.
Přání první: A jsme v Zahradě. Muž touží po setkání s ženou a dává to zpočátku najevo řádně hrubým takřka deathovým řevem za doprovodu ostře řezaných kytar i razantních bicích. Druhou polohu skladby reprezentuje žena, která se zpočátku střídá s řvoucím mužem, následně se zvolní a přidají se housle a čistý mužský hlas. Třetí poloha, to je ženský zkreslený zpěvokřik a svižná pasáž. Podle popisu nesourodý mišmaš, na poslech hodně zajímavé a rozhodně nikoliv samoúčelné.
Strom první: Ke slovu se dostává ptačí zpěv a hlavně klávesy (Petr Maliňák), které spolu s akustickou kytarou a houslemi určují ráz písně. Sen je tak trochu načichlý retro náladou, ženský zpěv křišťálově čistý (podruhé a naposledy Markéta Foukalová), mužský také uhlazený i kapka rapu (Henry D). Strom snů roste již 70 let a je první zastávkou na cestě za vysněnou vnitřní ženou.
Kámen druhý: Další cesta zahradou vede k velikému kameni, na který muž usedá a vyhlíží ve tmě Ranní hvězdu, symbol pro srdce přeměněné v kámen. Další mix všemožných žánrů, od hardcoreového nášupu a patřičného řevu po takřka popové úseky, metalové sólo, sborové zpěvy (Vladimír Pospíšil, David Tlustý), rap, ukulele (Marexvoboda), neskutečně chytlavý refrén – druhý vrchol alba.
Strom druhý: Zklamání. Žena nepřichází. Ozývá se mužovo Ego. On je tím silným. „On je králem noci“. Králem přeneseným do atmosféry rockového koncertu. Z pódia uvádí vychlastaným hlasem samozvaného krále večera song „about me, about you“, lidi pod pódiem šílí a plesk… šablonovitá (naštěstí krátká) rock´n´rollová vypalovačka zpestřená kytarovým sólem (Honza Baxa) je trvale rušena koncertní atmosférou – potleskem, křikem davu…
Strom třetí: Je třeba se vrátit zpět do zahrady a dojít k třetímu stromu, který připomíná ženu. Ta náhle stojí před mužem. Její tvář začíná šepotem a zvonivými klávesami (Zdeněk Šikýř), ozývá se i darbuka (Martin Jandourek), v polovině ale nastává zvrat, zpěv hrubne, tempo se zrychluje, přidává se kytara a zase zpátky a zase nářez s chropotem, do toho vysoký ženský zpěv, skřeky – těžší skladba.
Přání druhé: Je vcelku očekávané – muž je rozhodnut – chce s ženou zůstat Navždy. Ale ono to nejde… po čase přichází trápení. Krátká, minimalistická, hopsavá, těžko popsatelná skladba postavená na bicích a jemných vokálech.
Kámen třetí: Uplynulo 7 dní nebo 7 let? Srdce jsou plná bolesti. Muž vyslovuje Jméno ženy – Ameno Ameni – a je tu loučení. Je čas jít zpátky. Další chytlavá skladba se silným nádechem gotického rocku, mužský zpěv tak trochu připomíná Fernanda Ribeira nebo Maestra Xpila, opět se objevují chorály, šepot, ženský zpěv. Trochu zvláštně působí pravidelně se opakující úder do šroťáku, jako kdyby odpočítával čas, který oběma zbývá…
Přání třetí: Na zemi zůstávají mezi třemi kameny Slzy, v dálce postupně mizí tři stromy… Blíží se konec cesty a snu, je třeba se vrátit k vědomí. Nejdříve pomalu, ale z ničeho nic je třeba spěchat, k návratu hraje zběsilé kytarové sólo (Honza Pischnoth), noiseově i etnicky znějící perkuse či saxofon (Ladislav Kutiš). Pak delší elektronická mezihra a je tu probuzení.
Zahrada emocí: Návrat do reality zprostředkovává rozhlasový, trochu komický, trochu uličnický, vstup herce Lubomíra Lipského (Matějův děda). Zahrada přání je pryč, je tu nový den, nová zahrada, zahrada Pro duši. Znamenitý závěr alba, jediná česky zpívaná skladba (a že je ta čeština krásná), s nádherným refrénem, při kterém přebíhá po těle mráz. Přitom úvod skladby není nikterak dramatický, ono dramatičko skrývá právě refrén… nádhera a třetí vrchol.
Pod producentským dohledem Maťa Mišíka (navíc baskytara, kytara, klávesy, perkuse, design obalu) vznikla pozoruhodná nahrávka s vynikajícím zvukem (Hostivař, Maťomatic, Prána), skvělými instrumentálními výkony a zajímavými vokály, ve které se kříží tolik stylů, že mě napadá jediné stylové zařazení – „crossover na entou“.
Zajímavostí je určitě i fakt, že se mi album líbilo na 1. poslech, na 10. poslech, na 20. poslech… materiál prostě jen tak neomrzí. Stále je co objevovat, stále něco překvapuje, ale když dozní poslední tón a rozhostí se ticho, víte, že tahle cesta nebyla marná. Všechny nálady, vychytávky a parádičky se ale nedají slovy popsat, už takhle jde asi o nejdelší recenzi v historii Fobie, tak radši končím a doporučuji si CD obstarat.
K dokonalosti mi chybí – respektive přebývá – natažené intro a koncertní halekačka. Tudíž do dalšího kola postupují Negative Face se ztrátou jednoho bodíku.
Seznam skladeb:
1. – 6. Falling Asleep
- Traffic Ways (the first day)
- Harmonic Rush (the second day)
- Lullaby (the third day)
- Welcome on Waves (the fourth day)
- Disappearing Dreams (the fifth day)
- In the Haze of Nightmares (the sixth day)
7. The Way (the garden of wishes)
8. Woman (the first stone)
9. The Garden (the first wish)
10. The Dream (the first tree)
11. Morning Star (the second stone)
12. Ego (the third stone)
13. Her Face (the second tree)
14. Forever (the second wish)
15. The Name (the third tree)
16. The Tears (the third wish)
17. Zahrada emocí (pro duši)
Čas: 54:37
