Němčouři DARK FORTRESS jsou znovu aktivní! Po splitku s BARAD DUR a debutním velkém albu ?Tales From Eternal Dusk? jsou zpět. To první album mi zůstalo v paměti tím, že místy bylo znát ovlivnění geniálními DISSECTION. Čekal jsem jestli dojde k nějakému kvalitativnímu posunu a nutno říct, že DARK FORTRESS jdou jednoznačně za úspěchem. Na pomoc si pozvali několik lidiček, kteří ?vědí jak na to?. Když nepočítám, že logo DARK FORTRESS stvořil Christophe Szpajdel, obal opět namaloval Kris Verwimp (i když o jeho dílech zase až tak přesvědčen nejsem, je to pojem) a o layout bookletu se postaral Peter z ABIGOR (ten je vyveden v černobílých fotografiích ? žádné texty, jenom owarpaintované obludy ? dobrá práce), tak musím zmínit, že hnedle ?Introduction? spáchal Morfeus z mocných LIMBONIC ART. Teprve po jeho náladotvoření se dstávají ke slovu i skopčáci skladbou ?Defiance Of Death?. Ta začíná překvapivě vybrnkáváním a celkem monumentálními party. Až po chvilce se song zvrtne i do ukrutné rubanice. Nutno říct, že oproti debutu jsou v téhle disciplíně démoni rychlejší a bestiálnější.
Taky vokál Azathotha se posunul do černějších dimenzí. Svůj podíl na tom všem mají určitě další dva obří černotářské pojmy. Album totiž produkoval sám Pytten v kultovním Grieghallen Lydstudiu, v němž se rodily základní monumenty blackové scény. Samozřejmě, že v dlouhých sonetech DARK FORTRESS je třeba pestrosti pro zahnání nudy a tak tu najdete i klavírní záblesky, čisté mužské zpěvy a další zpestřující elementy. ?Passage To Extinction? se po okultně znějicím začátku rozjede do jasně DARKTHRONEovských hoblovanic. Skutečně fandové tohoto černého kultu budou u téhle pecky uchcávat. I když na rozdíl od Fenrizovy komandy se DARK FORTRESS snaží o větší pestrost a tak se nakonec dočkáte i kytarového sóla, daleko melodičtějších partů nebo dokonce dívčího zpěvu , což by u DARKTHRONE tak lehce neprošlo haha. Vždyť délka většiny štychů se pohybuje kolem osmi minut i víc a na to jenom hoblovat nestačí. I proto nepřekvapí středověce laděný rozjezd ?In Morte Aeternitas?. Dál skoro doomová pasáž a silná sólíčka jako od AMORPHIS. Výhodou (a možná i nevýhodou) kapely je, že díky dlouhým songům nemusejí nikam spěchat a můžou v klidu tvořit a rozvíjet své epické ?básně?. Je fakt, že v posledně zmiňované věci není jediný bestiální poryv a nese se v silně melodických intencích. To ?Moribound By Thy Creation? je daleko nesmlouvavější i když stále hodně melodická. Postupem času se třeba v ?Through Ages Of War? dají jasně vysledovat i klasické heavy metalové postupy. Stále v Grieghalleňáckém zvuku takže žádný strach. Ale jsou tam. Návrat k blackovému uragánu se koná v některých částech ?Blood Of The Templars?. Rozhodně však může být zajímavé vidět pestrou, melodickou a přitom i temnou a agresivní muzičku DARK FORTRESS na živo. Další pojem temné scény spojený s touto deskou se zjevuje v předposledním pekelném válu ?Battles Rage In The Infernal Depth?. V něm si totiž spolu s Azathothem zaryčel Ares z norského tornáda AETERNUS. A jaká je hlavní pointa téhle placky? ?Jestliže existuje život po smrti, není smrti a jestliže není smrti, potom nežijeme?.
