 |
 |
 |
Anketa
17. 5. 200910 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE - Část 6.
10 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE - Část 6. Jak jsi se dostal/a ke psaní? Co pro tebe taková možnost psaní vlastního názoru znamená?
|
10 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIE – část 6. O: Jak jsi se dostal/a ke psaní? Co pro tebe taková možnost psaní vlastního názoru znamená? Márty Tak, že jsme jako F.O.B. začali dělat vlastní Fanzin, kterej se posléze změnil v normální zine. Co pro mě znamená? Ukojení potřeby se prezentovat, ale v současné době je to s ní na štíru. :).. Není čas... Corbow Jak slepej k houslím....nicméně mě to docela i baví, jen toho času se vůbec nedostává. Nevím jestli je to ve znamení prezentovat někde svůj názor..pro mě to spiš znamená být součástí něčeho, co dobře funguje a i já k tomu mohu do jisté míry přispět. Manafob Vývojem událostí? Vzhledem k tomu, že zas tolik nepíšu a starám se spíš o fungování časopisu tak nejde v mém případě nijak zveličovat existenci možnosti zveřejnit svůj názor k danému albu atd. Poslední dobou a hlavně s rozvojem internetu je čím dál víc těch „chytrých“, kteří píšou do diskuzí a vychytávají i malé chybky recenzenta. Někdy se pak strhne hon na čarodějnice. Sranda je v tom, že není zas tak lehké napsat kvalitní recenzi a zároveň, aby s ní ztotožnila i pouhá polovina čtenářů. Podle někoho je to snůška žvástů a druhý zase řekne, že by to líp nenapsal. Na druhou stranu má recenzent aspoň rychlou zpětnou vazbu. Johan Ke psaní jsem se dostal brzy, ještě než jsem začal chodit do školy, jsem uměl psát i číst, akorát jsem nevěřil, že mě tam budou nutit psát „psace“ – já to uměl jen „tiskace“ (smích). Tebe ale asi spíš zajímá psaní nějakých útvarů. Na základní škole jsem nikdy neměl problém se psaním slohů, dokonce jsem z nich dostával slušný známky. Bylo to díky tomu, že jsem četl jednu knihu za druhou a měl dobrou slovní zásobu. No, to tě asi taky nezajímá (smích). Dobře, nebudu dál pokračovat v podobném duchu, o muzice jsem začal psát hrozně pozdě. Začalo to tak trochu vedením kroniky skupině AVENGER, pak jsem pomáhal klukům s reklamou na Open Hell a nějak jsem se při tom domluvil, že napíšu report z OHF pro slovenský webzine Incipitum, kam jsem potom občas přispěl reportíkem z menších akcí. Ale to bylo na dlouhý lokte – osobní kontakt nepřicházel kvůli vzdálenosti v úvahu. Pak jsem jednou přišel na koncert F.O.B. a dalších kapel a report z té akce poslal Mártymu – F.O.B. tehdy provozovali takovej polowebzin, poloweb kapely, no, a Mártymu se moje psaní asi líbilo, protože mi nabídl, abych pokračoval. Zpočátku to byl sem tam report, pak i recenze a když se rozjela Fobia jako samostatný portál, pokračovalo to ve větším... Dnes vedle Fobie píši ještě do Pařátu, na Vinyl Disk Musick a taky do Strakonického Výměníku (smích). Co pro mě znamená možnost psaní vlastního názoru? Nevím, pro mě je to jen koníček – prostě mě to baví a nevidím v tom nic „hlubokého“. Yvor Nevzpomínám si kdy, ale vím že mě oslovil někdo z tehdejší redakce Fobia Zine. Nemyslím si však, že jsem nějaký velký pisálek. Fobia má určitě celou řadu mnohem lepších a zkušenějších redaktorů. Mně prostě těší fakt, že se mohu nějakým malým způsobem podílet a chodu internetového zinu. Nic víc bych v tom asi nehledal. Agos V roce 1989 jsem měl chuť po vzoru Darcness Actualu udělat fanzin. Tak jsem se do toho pustil a v roce 1991 vyšlo první číslo Metal Gardosu. Po rozmachu internetu jsem od vlastního zinu upustil a kývnul na |
|
nabídku Mártyho... a jsem ve fobii. Pushkin Ke psaní jsem se dostal přes Corbowa. Na kolejích tehdy metal vymíral, takže jsme se celkem brzy seznámili a on mi nabídnul jestli bych čas od času nechtěl spíchnout nějakou recenzi pro Fobii. A co to pro mě znamená? Hlavně vybití přetlaku emocí, kterými člověka nové album naplní :-) Goro Ke psaní jsem se dostal jednoduše. Táborská buňka redakce odjížděla v roce 2004 z festu Fit of rage v sobotu ráno a vzhledem k tomu, že jsme se díky mnohým šibřinkám znali, byl jsem požádán o napsání reportu z druhého dne. A bylo to... Vyjádření vlastního názoru pro mě znamená možnost podpořit a doporučit hudbu, která si to zaslouží a být ve styku s lidmi, kteří mají podobné zájmy. Dharm Když jsem začal hrát s Rites Of Undeath, potkal jsem na nějaké akci Martyho a Jirku a chtěli, abych něco napsal, že potřebují pražského redaktora, tak jsem to zkusil a už u toho nějak zůstalo. Nevím, co přesně to pro mě znamená, jednoduše – muzika mě baví, vždy to tak bylo a tak je zábava o tom také občas napsat. Rozhodně si nemyslím, že bych byl hudebním kritikem, nevím, zda bych dokázal dělat hudební rozbory. Prostě píšu, jak na mě nahrávka působí, tak to bylo a tak to bude..:) Mafek Mít svůj vlastní zin o metalu, byl kdysi dávno můj odvěký sen. Vyrůstal jsem na Metališti, Metal Maniacu, Metal Breathu a toužil vydávat taky něco takového. Tenkrát jsme dokonce společně s Gorem měli připraven materiál na zin. Měl se myslím jmenovat Odium. Vše okolo už bylo vymyšleno, ale nakonec z toho sešlo. Ani jedno číslo. Bylo to asi i díky naší vrozené lenosti a svou roli v tom tenkrát sehrál zřejmě i nedostatek peněz. Do Fobie jsem se dostal vlastně taky díky Gorovi, který kdesi na akci, kde byl přítomen i její šéfredaktor Márty, nadhodil, že jsem velký znalec hudby a mohl bych taky psát. Ten tomu samozřejmě uvěřil a od té doby jsem v týmu Fobie. Orbb Dharm se mě jednou zeptal, jestli bych nechtěl psát do Fobie, že doom metal tam nikoho nebaví….  Jsem moc rád, že jsem se dostal do redakce mezi takové pohodové lidi, samozřejmě jsem rád, že díky tomu můžu poznat spoustu kvalitní muziky, kterou bych jinak nikdy nepoznal.DW Já psal již jako malé dítě různé povídky a poté chvíli po různých „blogspotech“ a zinech. Mno a pak jsem jednoho krásného dne trochu nesměle přijal nabídku soukolí zvaného Dharm, tak jsem tady.. Psaní do metalového zinu pak pro mne znamená hlavně skvělou možnost vyjádření svého názoru na hudbu kterou zbožňuji. Jistě, občas člověk zvolí špatnou formulaci nebo je příliš příkrý, ale co si budeme nalhávat, to, co se nám vnitřně nelíbí, asi nejspíše nikdo nevyneseme do nebes.. Nathanella Písala som už na gymply, potom som toho nechala až kým som spoznala jedného známeho v Brne. Ten mi ponúkol možnosť písať pre server, ktorý tvoril. Teraz v tom servery nie som ani ja ani on, ale zamilovala som si to. Do Fobie cez Yvora. Čo to pre mňa znamená? Aby to nevyznelo ako klišé, ale šialene moc. Je to relax a zároveň obrovská súčasť môjho života. Z rôznych, na tento priestor dlhých a osobných dôvodov. |
RSS kanál
