28. 4. 2009MILESTONES OF MISERY TOUR 2009, 23.4. 2009 Praha, Klánovice – Black Pes

další fotografie

Do Black Psa se dostávám krátce po 19té hodině, tedy pár minut před oficiálním začátkem, tak jest bylo psáno na plakátech. Přicházím ke dveřím, kde netrpělivě postává asi 10 lidí, v zápětí mi bylo vysvětleno, že nás vpustí až v půl osmé. Zajímavé, že by netrpělivý „dav“ fandů dal tak zabrat pořadatelům? (smích). Nic naplat, jsem ve vyčkávací pozici.

Něco málo po půl se ocitám v tmavém prostředí Black Psa. Usedám ke stolu a popíjím pivečko. První kapela zvučí a já (a ne sám) odbíhám zaplatit městským strážníkům pokutu za špatné parkování a děkuji jim, že pomáhají a chrání zrovna teď a tady.

LONGING FOR A DAWN začínají hrát pár minut po 20té hodině. Jejich pohřební doomově naladěný  kolotoč roztáčí své vozíky a já usedám ke druhému pivečku. Jejich set je celkem nudný a bez šťávy. Něco tomu zkrátka chybí. Postrádám jakýkoliv náboj, energii, emoce. Nic mi jejich tvorba neříká. Kladně hodnotím zvuk, první kapela naznačila, že dnešek bude jistě ve znamení dobrého zvuku, který bývá v Black Psu pravidlem, nikdy jsem se zde nesetkal s tím, aby tomu bylo jinak.

Za hodinu se v plné své kráse představují skoro sousedé MOURNFUL CONGREGATION z Rakouska. Opět se zde setkávám s nudou, avšak jejich tvorba mi je daleko sympatičtější než u předchozí kapely. V sále postává tak

Je něco málo po 22té hodině a Irové MOURNING BELOVETH začínají svůj set. Hned je jasné, kdo tu byl celý večer očekávaný a i těch málo lidiček, kteří dorazili si to značně užívá. Jejich typická, řekl bych syrově laděná melancholická hudba, která nepostrádá emoce, energii a nutí k pohybu, plná chytlavých melodií, byla pastvou pro uši. Výrazný podíl měl zvuk, který podpořil atmosféru. Další z faktorů byl kytaristův druhý vokál, který je nenahraditelný. Skladba The Mountains Are Mine z alba Dust (2001) mě pro jeho typický a nezaměnitelný čistý vokální projev dostala na lopatky. Jejich vystoupení bylo perfektní, nemůžu nic vytknout, atmosféra uvolněná a pohodová. Druhý kytarista si dokonce v půlce setu odskočil vykonat potřebu (smích).

Koncert a tedy svátek všech doomových duší končí půl hodiny před půlnocí. Odcházím z Black Psa uspokojen, v začátku večera jsem se obával svého činu navštívit dnešní koncert, ale díky MOURNING BELOVETH přestávám litovat. 

Ovšem co mě opravdu mrzí, je absolutní nezájem lidí chodit na koncerty. Co z toho ty lidi mají, když nejdou na živou muziku, dát pár piv a pokecat s přáteli, nasát koncertní atmosféru, koupit si nějaké triko, Cdčko, nebo cokoliv jiného. Hanba nám přátelé…