 |
 |
 |
23. 3. 2009THE FACELESS - Planetary Duality
|
Američtí technici The Faceless jsou po dvou letech zpět, tentokrát s jediným bubeníkem za bicími, spoustou energie a parádním obalem. Ačkoli mi byli už vícekrát doporučováni, dostal jsem se k jejich nahrávce až nyní a tak nemohu srovnat s debutovým počinem Akeldama. Každopádně mě pánové (možná spíš kluci) z Kalifornie pěkně posadili na prdel. Co se týče škatulky, pomožte mi, nevím kam zařadit. Vlivů je zde hodně, snad prog-death se zálety všude možně? Jak už jsem naznačil, obal cd mě velmi zaujal a není se co divit, jedná se o práci známého grafika Pära Olofssona, jehož práce zdobí například covery Spawn Of Possession, Psycroptic, Revocation, Hour Of Penance a dalších, rozhodně jukněte, stojí za to. A teď už k hudbě samotné. První srovnání, které mě napadlo, byli Necrophagist, ovšem skutečnost je taková, že The Faceless nechávají Necrophagist velmi rychle daleko za sebou a drtí sluchovody daleko pestřejší hudbou, s velmi zajímavými melodickými vsuvkami a s úžasným smyslem pro zapasování vlivu Cynic tak pěkně, že úplně zapomenete na nějaké srovnávání a jediné co vás napadne je fakt, že Necrophagist by měli svou hudbu o dost ozvláštnit. Technická zručnost jednotlivých muzikantů je na velmi vysoké úrovni, ovšem co mě dostává daleko více, jsou nápady. Kde na to sakra chodí?? Když bych před poslechem slyšel, že zabrousí do všech možných stylů, bál bych se slátanosti, bez ladu a skladu. Něco takového na celé nahrávce nehrozí, parádní motivy, nenásilně zapasované do sebe. Musím říct, že |
|
tato nahrávka se poslouchá skutečně sama. Od prvního tónu až do konce jsem album zhltl v jednom soustu a zůstal jen krásný dojem, takže jsem musel znovu. Když jsem se zamýšlel nad mínusy, napadl mě pouze jeden a to občas zbytečně sladký melodicky vokál – někde je fajn, ale třeba v songu Sons Of Belial ruší. Ovšem to je jediné, jinak je to album úžasné. Marně pátrám v paměti, jaká kapela mě poslední dobou takhle dostala, snad Orgone s jejich The Goliath (ale to už je starší album a jedná se o trochu jiný styl).
Nebudu rozebírat jednotlivé songy, nedokázal bych ani vybrat svého favorita. Tohle album je dost solidně ucelené, což velmi oceňuji. Věřím, že The Faceless už se zabydleli v přehrávačích technických maniaků a také doufám, že se budou líbit nejen jim. Celkově je album Planetary Duality neuvěřitelně poslouchatelné (jak zvukově, tak celkovým provedením), tak jim držím palce, ať v létě na Brutal Assaultu nasbírají co nejvíc nových fanoušků! Mě dostali natolik, že s přimhouřeným očkem dávám desítku. Čas: 31:41 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
