Nejbližší koncerty
  • 19. 04. 2024Drom, Bullfrog, Mayon
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
INSANIA

SUPERSUCKERS (usa) + support, Sobota 21.02. 2009, Praha, Black Pes (www.blackpes.com), Pondělí 23.02. 2009, Bratislava, RANDAL Club (www.openrock.sk)

Arizonské kvarteto SUPERSUCKERS, jenž se se skromností sobě vlastní prohlašuje za největší rock’n’rollovou kapelu všech dob, poctí v únoru svou návštěvou Česko a Slovensko, konkrétně pražský klub Black Pes a bratislavský Randal Club. Čeká nás nezapomenutelná rock’n’rollová jízda v rytmu nové desky „Get It Together“ a typická pódiová show, která ke koncertům Supersuckers neodmyslitelně patří.

Začátky kapely sahají až do roku 1988, kdy se v rodném Tusconu ještě pod názvem The Black Supersuckers dali dohromady baskytarista Eddie Spaghetti, kytaristé Rontrose Heathman a Dan „Thunder“ Bolton a bubeník Dancing Eagle. Toto složení zůstalo nenarušeno až do nedávné doby, kdy Dancing Eagla nahradil Dusty Watson z hardcorových Agent Orange. V roce 1995 se coby dočasná náhrada za Heathmana v sestavě mihnul legendární punkový buřič Rick „Didjit“ Sims z the Didjits, avšak tříčlenné jádro kapely zůstalo přes všechna léta kompaktní.

Raný garage punkový a rockový zvuk znatelně ovlivnilo brzké stěhování základny kapely do Seattleu a první pomalu se vzdýmající vlna grunge. Po několika singlech, jenž vyšly na různých značkách, se Supersuckers upsali kultovnímu vydavatelství Sub Pop pro nějž v roce 1992 natočili dlouhohrající debut the „Smoke of Hell“. Následující „La Mano Cornuda“, mnohými považované za jejich nejklasičtější album a „The Sacrilicious Sounds of the Supersuckers“, jenž produkoval Paul Leary z Butthole Surfers, se stále držely v rovinách garáží načichlého rock’n’rollu, přestože na druhém jmenovaném je znatelně znát tvůrčí neúčast Rontrose Heathmana. Popravdě kapela byla vždycky tak trochu černou ovcí žánrové koncepce Sub Popu a přestože grunge se o jejich tvorbu částečně otřel, Supersuckers vždy zůstali věrní svému arizonskému původu a jejich cowboyská image, texty o drogách, sexu, rock’n’rollu a Satanovi a značný vliv původního rockabilly byly jakýmsi kontrastem k nihilistickým, depresemi sžíraným a intelektuálně se tvářícím kapelám tehdejší seattleské scény.

Paradoxně největší díru do světa se seskupení povedlo udělat deskou „Must’ve Been High“, jenž odstartovala od té doby časté koketování s klasickým country. Na album natočeném komplet v country duchu si zahostoval i mistr oboru Willie Nelson. Best of albem „How the Supersuckers Became the Greatest Rock and Roll Band in the World“ se kapela rozloučila se Sub Popem. Dveře major labelu zůstaly pro Supersucker vždy zakleté, přestože podepsali smlouvu Interscope Records, další řadovou desku nestihli vydat dříve než se jich firma zase zbavila. Další album navazující na „Sacrilious“ tedy vyšlo na malé značce Twenty14.com, následovalo jej splitko s Electric Frankenstein Splitsville 1 na kterém si s kapelou zazpíval Eddie Vedder z Pearl Jam.

Poslední počiny včetně aktuálního „Get It Together“ si kapela vydala svépomocí na vlastním labelu Mid-Fi Records. Supersuckers během své dlouholeté kariéry odjeli turné po boku veličin jako například Social Distortion, The Ramones, Bad Religion, The Butthole Surfers, Mudhoney, Motorhead, Reverend Horton Head, The New York Dolls, The Dwarves, White Zombie apod.

Po boku Supersuckers se objeví dosud nepotvrzená předkapela. Více info na tel. 774 220 183 nebo na webu www.obscure.cz.


Zveřejněno: 17. 02. 2009
Přečteno:
3309 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář