Ale pro jistotu – od 80. let minulého století je hudebně činný, prošel kapelami Nekrolog, Master´s Hammer (dema The Mass, The Fall Of Idol a Jilemnický okultista, alba Ritual a Jilemnický okultista), pak si postavil Kaviar Kavalier (demo Dreams Of Caviar, alba Klinik, Studio Y a Bukkake Express), pod nickem Necrocock vydal CD Praktiky pohřebních ústavů a věnuje se i projektům Night Vision a Konvalium. A protože o jeho sexuálních praktikách, výletech a zážitcích jsem se dočetl v poslední době už dost, necháme tuhle etapu stranou a budeme se věnovat (hlavně) muzice.
Ano, správně
Protože jsi zatím pro náš zine žádný rozhovor nedělal, snad Ti nebude zatěžko alespoň lehce projít Tvou minulost. Poprvé jsem samozřejmě zachytil jméno Necrocock v kádru Master´s Hammer. Ale předtím jsi prý působil v „totálně blackové“ skupině Nekrolog. Pamatuješ si ještě na něco z té doby? Zachoval se z dob Nekrologu nějaký materiál? Byl to opravdu totální black?
Byl to opravdu urputnej pohřební black. Toulal jsem se furt po různejch hřbitovech, nakukoval do márnic, pitval myši, sbíral mrtvé ptáky a krtky a lepil jsem je epoxidem na okenní parapet. Hrál jsem na kytaru přes starý lampový rádio a ňákej podomácku vyrobenej booster. Bydlel jsem v tý době na Křivoklátsku a každou sobotu jsem naložil na trakař to velký rádio, kytaru, starej kotoučák a mraky jinejch blbostí a vydal se s tím pěšmo lesem do 8 km daleké vesnice za bubeníkem. Určitě se ňáký nahrávky zachovaly, ale netuším, kde jsou. Zkusim někdy zajet za tím bubeníkem, ten to určo bude mít schovaný.
O Tvém nástupu do Master´s Hammer kolují neuvěřitelné historky. Franta Štorm to kdysi popisoval takhle: „Jednoho deštivého večera jsem přijel domů a ve schránce jsem našel krví nasáklý dopis. Jednalo se o uchazeče na místo kytaristy. Dopis byl zcela nečitelný, doplněný mnoha schizofrenickými ilustracemi, nad nimiž by doc. Vondráček nejspíš zaplakal. Okamžitě jsme se rozhodli ho přijmout - zkouška byla pouze formalitou. Naše sekta ho pokřtila na Necrococka.“ Co je na tom pravdy?
Nojo. Byl jsem v tý době zavřenej v blázinci v Sadský a při jedný víkendový dovolence mi Petr Korál dal kontakt na Frantu, jakože ňáký Master´s Hammer, co prej hrajou jako Bathory, sháněj kytaristu. Začal jsem mu teda pod vlivem dojmů z psychiatrie, kde jsem sám hodně laboroval s různejma bláznama, psát dopisy. Po propuštění jsem ho hned navštívil a bylo to.
Zajímavou položkou Tvé diskografie jsou Praktiky pohřebních ústavů. Jejich kořeny sahají až do roku 1992, k vydání ale došlo až v roce 2004. Bavilo tě znovu nahrávat starý materiál, v podstatě black metal, v době, kdy jsi ujížděl na jiné muzice?
Na cédéčku je kromě několika videoklipů i pěkně vyvedenej Necroprojev, kde to všechno vysvětluju.Je to i na YouTube, stačí zadat Necrocock. Ale pozor, zjistil jsem nedávno, že existujou ňácí myslím že rakouští sráči, co si taky říkaj Necrocock a hrajou neskutečnej humáč. Takže nezaměňovat mne s těma hovadama.
Kdy Tě vlastně přestal metal bavit a proč? Nebo Tě baví třeba poslouchat, ale nebaví hrát? Může za to skutečnost, že metalisti jsou většinou nuceni být koncertně činní a ty na vystupování nemáš chuť?
Nedá se říct, že by mě přestal bavit. Spíš mě nic moc neříkaj současný kapely. Nejsou pro mne ničim přínosný a nuděj mne. Baví mě ale docela takový ty doomový, ambientní projekty, jako je Jesu, Mouth of Architect, Cult of Luna. Trochu mi to možná dalo podnět, že jsem zas trochu víc nabustřil kytaru a začal dělat na novém albu Necrocock. Bude to hodně pomalá, kytarová náladovka, plná lesních příběhů o nastraženejch pastích, vykradačích hnízd, otravách a mrtvejch laních. Jsem tím teď docela posedlej. Je to překrásná oslava nočního lesa.
Na demu Dreams Of Caviar i na albu Klinik fungovali Kaviar Kavalier jako normální kapela, kam potom zmizeli tehdejší spoluhráči?
S Marcelem spolupracuju pořád, se Sambárem se občas účastním honů na Karlštejnsku a o ostatních blbech vůbec nic nevím.
Všechny předchozí nahrávky KK vyšly u firem a ne ledajakých, Shindy, Tentamen i Obscene patřily resp. stále patří k tuzemským pojmům. To Ti novinku nikdo vydat nechtěl nebo ses dopředu rozhodl, že si to necháš vylisovat a obalit na vlastní pěst?
Nikomu jsem to nenabízel. Od začátku jsem si to chtěl udělat komplet sám. Všem těmhle firmám jsem to ale pak dal do distribuce.
Jak Studio Y, tak Bukkake Express jsi v podstatě tvořil jen s Marcelem, akorát bubny sis nechal na novince nabouchat od Honzy Kapáka z Avenger. Tak mě napadá, proč vlastně Marcel, když Ty jsi původně kytarista, tak proč si kytaru nenahraješ sám?
Mno, vlastně ani nevím. Neumím si moc udělat dobrej zvuk kytary a navíc by mi to Marcel beztak míchal a mastroval. Je to mnohem lepší kytarista, tak jsem se s tím nechtěl srát a dal mu naposlouchat svoje kytarový linky, který se naučil a nahrál sám. Určitě bych to nezvládnul líp.
S bicími jsi měl jasno hned, že nechceš programovaný? Proč zrovna mistr Kapák? To je přece hlavně metalový bicmen, jak se na Tvou muziku tvářil?
Jj. Živý škopky byl záměr už od začátku, ty věci jsou tak dělaný. Šlo mi tentokrát o živočišnost na místo chladný atmosféry Studia Y. Na Honzovi se mi líbil jeho úder, má skvělou kadenci, studio na Šumavě, kam se mi zrovna chtělo na vejlet a navíc má nahrávací palatformu kompatibilní s mou. Vlastně jsme se ve studiu skoro vůbec neviděli. Přivez jsem mu tam svůj pracovní mix s mejma naprogramovanejma bicíma, všechno jsem mu vysvětlil v hospodě nad pečenou kachničkou a odjel na vejlet. Pak jsem se vrátil, chvíli poslouchal jen tak kontrolně pod oknem a zas jel někam na průzkum okolí. Pak druhej den večír už měl nabouchanou celou desku. Ňáký věci absolutně nechápal, ale vzpomínám si, že se mu hodně líbilo St. Tropez.
Bukkake nabízí hodně pestrý vokální rejstřík. Místy to zní, jako kdyby zpívala slečna (nemyslím ty řečičky...). Opravdu je to všechno dílem Tvých hlasivek?
Nechci se ňák chvástat, ale mám opravdu pozoruhodnej hlasovej rejstřík.
Máš při skládání předem jasno, kde bude jaká poloha zpěvu nebo zkoušíš různé varianty a pak vybereš tu, která Ti tam nejlépe pasuje?
Vůbec v tom nemám jasno, dlouho s tím laboruju, různě vrstvím zpěvy, zkouším rejstříky, během čehož vlastně vznikaj ty hlavní ústřední melodie. Všechno mi vlastně převážně napadá při různým broukání a kňourání.
Jak vlastně vznikají tvé kompozice? Máš nějaký zajetý systém skládání nebo jde spíše o chvilkové nápady, které postupně doděláváš?
Přesně tak. Většinu nápadů dostávám v terénu. Hned si to nabroukám do mobilu a pak s tím doma, když mám náladu, pracuju. Jsem schopnej složit věc přímo ve studiu, ale ty nejsilnější věci bejvaj z terénu po ňákym zážitku.
Všiml jsem si, že úplně rezignuješ na klasickou stavbu písně sloka – refrén, jen necháš tóny plynout. Je to záměr, obejít se bez refrénů?
Vážně? Toho jsem si ani nevšim, ale je to možná tím, že moc klasický refrénový odrhovačky, co se snadno zapamatujou, neposlouchám. Ale myslím, že zrovínka na Bukkake Express je refrénů ažaž.
Některé tóny na Bukkake Express jako by vypadly z produkce 80. let. Máš k téhle „staré“ muzice nějaký vztah?
80ky miluju, ale je fakt, že až nějak teď. Zvuky synťáků těch let jsou prostě nepřekonatelné.
Co Nena? Německo, hezká holka a idol mých pubertálních vrstevníků. Na poutích jsme vystřelovali placky s její fotkou a 99 balónků, to bylo něco, když to kamarád pouštěl z kotoučáku... V jednom textu jsi použil právě slova 99 luftbalons... proč?
No, vlastně jsem ji nikdy rád neměl a na poutích jsem si spíš vystřeloval fotky Drupiho, Abby, Kisáků, Sandokana a nebo ořezávátka ve tvaru kytary s Matuškou. Prostě mi to ňák napadlo. Je to tak velkej kýč, že jsem ho prostě musel použít.
Máš podobný vztah k tuzemské hudbě z osmdesátých let? Měls nějakýho oblíbence nebo tedy spíše oblíbenkyni i v našich krajích?
Vůbec ne. Vlastně mám rád docela Rezka, ale to není asi zrovna ta pravá ikona českejch osmdesátek.
Obal Ti dělal Chymus, který je docela ceněným grafikem. Já v recenzi psal, že mě tahle plánovaná kýčovitost moc nebere, ale asi nebudeš souhlasit...
Barevná kýčovitost prostě patří k asijské popkultuře. Nešlo to udělat decentně. Všechno maj děsně barevný. Je to naprostej kontrast evropské šedi. Mám tuhle lacinou barevnost docela rád a k asijský spritzparádě to prostě patří (smích).
Zato fotečky tam máš moc hezký, nemyslím teď Tebe a Marcela, ale ty asijský slečny (smích). Kdes k nim přišel? Proč má jedna přes oči černý proužek?
Fotečky jsou nádherné. Dělal jsem je spolu s hodně zajímavou fotografkou Luckou Michnovou. Číňanku Tao znám již dlouho přes jednoho starýho Číňana, kterej mi byl za svědka na svatbě a ty 2 Japonečky jsem poznal v jedný japonský restauraci. Jsou to krásňounká dvojčátka, co pocházej přímo z Tokia. Při focení byl přítomnej i jejich japonskej starej táta, kterej trval na pásce přes oči. Vlastně ani nevím proč.
V jakém nákladu se Bukkake Express lisovalo? Jak jde na odbyt, co reakce, jsi spokojený?
Ale jó. Nechal jsem vyrobit 1000 kusů a náklady se mi vrátily během krátké doby. Doba cédéček je pryč, ale sorta mejch posluchačů jsou stále sběratelé, co maj rádi svá oblíbená cédéčka pěkně vyrovnaná v knihovničce, tak jsem jim to naservíroval pěkně s textama a fotkama v krabičce. Bukkake Express si podpůrnej grafickej doprovod přímo vyžadovalo, myslím, že by to bez něj a bukkake mapky uprostřed bookletu bylo polovičatý. Asi polovina nákladu se mi teď sice válí v krabicích pod postelí, což mne ale nijak netrápí, taková je holt doba. Stejně by tam jinak byly jiný krámy.
Z jakých komunit se rekrutují Tví posluchači? Historicky jsi spjatý s metalovým undergroundem, který dá se říci funguje celkem organizovaně (koncerty, časopisy, webziny), ale Tvá hudba by mohla (měla) zasáhnout i milovníky jiných scén – je to tak?
No, CD Bukkake Express si kupujou z největší části určitě fandové z metalového undergroundu, pak jsou to hodně milovníci bukkake a taky je Kaviar Kavalier taková docela osvědčená značka pro vyznavače vůbec jakéhokoliv nekonvenčního sexu.
Zajímáš se o jinou než vlastní hudbu? Kupuješ si třeba cédéčka nebo dokonce vinyly nebo si raději stáhneš to, co by Tě mohlo zajímat na internetu? Co říkáš na dnešní dobu, ve které dochází k devalvaci hodnot a hudební nosiče jsou nahrazovány hard disky v PC narvané mp3? Vždyť ti, kteří jen sosají ani nemůžou tu kvantu muziky poslouchat, jen ji hromadí...
Určitě je třeba fajn spustit si na compu třeba Last.fm a nastavit si ho na vlnu, na kterou jsi zrovna naladěněj, ale určitě je smutný, že je konec krásnejm grafickejm obalům, různejm výměnám a shánění muziky. Všude se toho válej mraky zdarma a z hodnot se tak stává spotřebka, stejně jako u filmů na stáncích za 4 pětky. Jasně, že není možný to všechno pořádně vstřebat. Je fakt, že já sám jsem si nekoupil cédéčko možná tak 5 let. Stahuju si mraky muziky, ale když se mi něco opravdu hodně líbí, tak si to stahnu z netu za prachy, abych kapelu podpořil. Jinak mám pár svejch srdečních záležitostí, od kterejch si kupuju po bazarech i vinyly. Chtěl bych svoje další album vydat opět pěkně s bookletem v krabičce, tak doufam, že do té doby ještě pár cédéčkomilců zůstane.
A co Tvá webová prezentace? To sis dělal sám? Není škoda, že je tam pouze minimum informací a prakticky jen k poslednímu albu, Žádná historie, diskografie...
Jj. Je to taková mnou udělaná stručná informativní rychlovka. Musím s tím něco udělat. Chtěl bych to trochu rozhejbat. Kdyby tu byl ňákej zanícenej, šikovnej programátor a fanda, ať se mi třeba ozve na mail.
Můžeš na závěr krátce okomentovat každou z nahrávek KK? Zkus třeba něco, co by neznalce Tvé hudby poňouklo k tomu, aby se začal zajímat a třeba si některou sehnal...
Dreams Of Caviar: První demo, kde se odráží moje tehdejší silná fascinace pornografií s kaviar tématikou. Z demáče dodnes sálá radost ze společného živého hraní.
+Klinik+: Má posedlost gummifetišismem kulminuje, kaviar, guma, klinik, vyměšování, Lynch, Blue Velvet, Twin Peaks. První řadové cédéčko, gotický vlivy, Nina Hagen, hodně pestrá deska.
Studio Y: Celé je to dělané pod vlivem mého tenkrát čerstvě otevřeného Gummi Studia Y-Prague(salon pro fetišisty) a je to vůbec první dílo vyrobené v mém stejnojmenném studiu. Je to asi nejtemnější a nejchladnější album KK, kde jsme začali ve větší míře používat elektroniku. Opět tématicky klinik, ordinace, fetišismus, guma, Krkonoše, Chloroform...
Bukkake Express: Imaginární spermatická cesta kolem světa bukkake vláčkem. Cestujeme z kontinentu na kontinent a necháváme za sebou spousty ulepenejch a ukloktanejch pusinek. Celá deska je inspirovaná našimi skutečnými sexturistickými prožitky, za kterými se často vydáváme do exotickejch lokalit. Barevné veselé album pro milovníky cestování, polykání a dobré hudby (smích).
Ano, správně
Protože jsi zatím pro náš zine žádný rozhovor nedělal, snad Ti nebude zatěžko alespoň lehce projít Tvou minulost. Poprvé jsem samozřejmě zachytil jméno Necrocock v kádru Master´s Hammer. Ale předtím jsi prý působil v „totálně blackové“ skupině Nekrolog. Pamatuješ si ještě na něco z té doby? Zachoval se z dob Nekrologu nějaký materiál? Byl to opravdu totální black?
Byl to opravdu urputnej pohřební black. Toulal jsem se furt po různejch hřbitovech, nakukoval do márnic, pitval myši, sbíral mrtvé ptáky a krtky a lepil jsem je epoxidem na okenní parapet. Hrál jsem na kytaru přes starý lampový rádio a ňákej podomácku vyrobenej booster. Bydlel jsem v tý době na Křivoklátsku a každou sobotu jsem naložil na trakař to velký rádio, kytaru, starej kotoučák a mraky jinejch blbostí a vydal se s tím pěšmo lesem do 8 km daleké vesnice za bubeníkem. Určitě se ňáký nahrávky zachovaly, ale netuším, kde jsou. Zkusim někdy zajet za tím bubeníkem, ten to určo bude mít schovaný.
O Tvém nástupu do Master´s Hammer kolují neuvěřitelné historky. Franta Štorm to kdysi popisoval takhle: „Jednoho deštivého večera jsem přijel domů a ve schránce jsem našel krví nasáklý dopis. Jednalo se o uchazeče na místo kytaristy. Dopis byl zcela nečitelný, doplněný mnoha schizofrenickými ilustracemi, nad nimiž by doc. Vondráček nejspíš zaplakal. Okamžitě jsme se rozhodli ho přijmout - zkouška byla pouze formalitou. Naše sekta ho pokřtila na Necrococka.“ Co je na tom pravdy?
Nojo. Byl jsem v tý době zavřenej v blázinci v Sadský a při jedný víkendový dovolence mi Petr Korál dal kontakt na Frantu, jakože ňáký Master´s Hammer, co prej hrajou jako Bathory, sháněj kytaristu. Začal jsem mu teda pod vlivem dojmů z psychiatrie, kde jsem sám hodně laboroval s různejma bláznama, psát dopisy. Po propuštění jsem ho hned navštívil a bylo to.
Zajímavou položkou Tvé diskografie jsou Praktiky pohřebních ústavů. Jejich kořeny sahají až do roku 1992, k vydání ale došlo až v roce 2004. Bavilo tě znovu nahrávat starý materiál, v podstatě black metal, v době, kdy jsi ujížděl na jiné muzice?
Na cédéčku je kromě několika videoklipů i pěkně vyvedenej Necroprojev, kde to všechno vysvětluju.Je to i na YouTube, stačí zadat Necrocock. Ale pozor, zjistil jsem nedávno, že existujou ňácí myslím že rakouští sráči, co si taky říkaj Necrocock a hrajou neskutečnej humáč. Takže nezaměňovat mne s těma hovadama.
Kdy Tě vlastně přestal metal bavit a proč? Nebo Tě baví třeba poslouchat, ale nebaví hrát? Může za to skutečnost, že metalisti jsou většinou nuceni být koncertně činní a ty na vystupování nemáš chuť?
Nedá se říct, že by mě přestal bavit. Spíš mě nic moc neříkaj současný kapely. Nejsou pro mne ničim přínosný a nuděj mne. Baví mě ale docela takový ty doomový, ambientní projekty, jako je Jesu, Mouth of Architect, Cult of Luna. Trochu mi to možná dalo podnět, že jsem zas trochu víc nabustřil kytaru a začal dělat na novém albu Necrocock. Bude to hodně pomalá, kytarová náladovka, plná lesních příběhů o nastraženejch pastích, vykradačích hnízd, otravách a mrtvejch laních. Jsem tím teď docela posedlej. Je to překrásná oslava nočního lesa.
Na demu Dreams Of Caviar i na albu Klinik fungovali Kaviar Kavalier jako normální kapela, kam potom zmizeli tehdejší spoluhráči?
S Marcelem spolupracuju pořád, se Sambárem se občas účastním honů na Karlštejnsku a o ostatních blbech vůbec nic nevím.
Všechny předchozí nahrávky KK vyšly u firem a ne ledajakých, Shindy, Tentamen i Obscene patřily resp. stále patří k tuzemským pojmům. To Ti novinku nikdo vydat nechtěl nebo ses dopředu rozhodl, že si to necháš vylisovat a obalit na vlastní pěst?
Nikomu jsem to nenabízel. Od začátku jsem si to chtěl udělat komplet sám. Všem těmhle firmám jsem to ale pak dal do distribuce.
Jak Studio Y, tak Bukkake Express jsi v podstatě tvořil jen s Marcelem, akorát bubny sis nechal na novince nabouchat od Honzy Kapáka z Avenger. Tak mě napadá, proč vlastně Marcel, když Ty jsi původně kytarista, tak proč si kytaru nenahraješ sám?
Mno, vlastně ani nevím. Neumím si moc udělat dobrej zvuk kytary a navíc by mi to Marcel beztak míchal a mastroval. Je to mnohem lepší kytarista, tak jsem se s tím nechtěl srát a dal mu naposlouchat svoje kytarový linky, který se naučil a nahrál sám. Určitě bych to nezvládnul líp.
S bicími jsi měl jasno hned, že nechceš programovaný? Proč zrovna mistr Kapák? To je přece hlavně metalový bicmen, jak se na Tvou muziku tvářil?
Jj. Živý škopky byl záměr už od začátku, ty věci jsou tak dělaný. Šlo mi tentokrát o živočišnost na místo chladný atmosféry Studia Y. Na Honzovi se mi líbil jeho úder, má skvělou kadenci, studio na Šumavě, kam se mi zrovna chtělo na vejlet a navíc má nahrávací palatformu kompatibilní s mou. Vlastně jsme se ve studiu skoro vůbec neviděli. Přivez jsem mu tam svůj pracovní mix s mejma naprogramovanejma bicíma, všechno jsem mu vysvětlil v hospodě nad pečenou kachničkou a odjel na vejlet. Pak jsem se vrátil, chvíli poslouchal jen tak kontrolně pod oknem a zas jel někam na průzkum okolí. Pak druhej den večír už měl nabouchanou celou desku. Ňáký věci absolutně nechápal, ale vzpomínám si, že se mu hodně líbilo St. Tropez.
Bukkake nabízí hodně pestrý vokální rejstřík. Místy to zní, jako kdyby zpívala slečna (nemyslím ty řečičky...). Opravdu je to všechno dílem Tvých hlasivek?
Nechci se ňák chvástat, ale mám opravdu pozoruhodnej hlasovej rejstřík.
Máš při skládání předem jasno, kde bude jaká poloha zpěvu nebo zkoušíš různé varianty a pak vybereš tu, která Ti tam nejlépe pasuje?
Vůbec v tom nemám jasno, dlouho s tím laboruju, různě vrstvím zpěvy, zkouším rejstříky, během čehož vlastně vznikaj ty hlavní ústřední melodie. Všechno mi vlastně převážně napadá při různým broukání a kňourání.
Jak vlastně vznikají tvé kompozice? Máš nějaký zajetý systém skládání nebo jde spíše o chvilkové nápady, které postupně doděláváš?
Přesně tak. Většinu nápadů dostávám v terénu. Hned si to nabroukám do mobilu a pak s tím doma, když mám náladu, pracuju. Jsem schopnej složit věc přímo ve studiu, ale ty nejsilnější věci bejvaj z terénu po ňákym zážitku.
Všiml jsem si, že úplně rezignuješ na klasickou stavbu písně sloka – refrén, jen necháš tóny plynout. Je to záměr, obejít se bez refrénů?
Vážně? Toho jsem si ani nevšim, ale je to možná tím, že moc klasický refrénový odrhovačky, co se snadno zapamatujou, neposlouchám. Ale myslím, že zrovínka na Bukkake Express je refrénů ažaž.
Některé tóny na Bukkake Express jako by vypadly z produkce 80. let. Máš k téhle „staré“ muzice nějaký vztah?
80ky miluju, ale je fakt, že až nějak teď. Zvuky synťáků těch let jsou prostě nepřekonatelné.
Co Nena? Německo, hezká holka a idol mých pubertálních vrstevníků. Na poutích jsme vystřelovali placky s její fotkou a 99 balónků, to bylo něco, když to kamarád pouštěl z kotoučáku... V jednom textu jsi použil právě slova 99 luftbalons... proč?
No, vlastně jsem ji nikdy rád neměl a na poutích jsem si spíš vystřeloval fotky Drupiho, Abby, Kisáků, Sandokana a nebo ořezávátka ve tvaru kytary s Matuškou. Prostě mi to ňák napadlo. Je to tak velkej kýč, že jsem ho prostě musel použít.
Máš podobný vztah k tuzemské hudbě z osmdesátých let? Měls nějakýho oblíbence nebo tedy spíše oblíbenkyni i v našich krajích?
Vůbec ne. Vlastně mám rád docela Rezka, ale to není asi zrovna ta pravá ikona českejch osmdesátek.
Obal Ti dělal Chymus, který je docela ceněným grafikem. Já v recenzi psal, že mě tahle plánovaná kýčovitost moc nebere, ale asi nebudeš souhlasit...
Barevná kýčovitost prostě patří k asijské popkultuře. Nešlo to udělat decentně. Všechno maj děsně barevný. Je to naprostej kontrast evropské šedi. Mám tuhle lacinou barevnost docela rád a k asijský spritzparádě to prostě patří (smích).
Zato fotečky tam máš moc hezký, nemyslím teď Tebe a Marcela, ale ty asijský slečny (smích). Kdes k nim přišel? Proč má jedna přes oči černý proužek?
Fotečky jsou nádherné. Dělal jsem je spolu s hodně zajímavou fotografkou Luckou Michnovou. Číňanku Tao znám již dlouho přes jednoho starýho Číňana, kterej mi byl za svědka na svatbě a ty 2 Japonečky jsem poznal v jedný japonský restauraci. Jsou to krásňounká dvojčátka, co pocházej přímo z Tokia. Při focení byl přítomnej i jejich japonskej starej táta, kterej trval na pásce přes oči. Vlastně ani nevím proč.
V jakém nákladu se Bukkake Express lisovalo? Jak jde na odbyt, co reakce, jsi spokojený?
Ale jó. Nechal jsem vyrobit 1000 kusů a náklady se mi vrátily během krátké doby. Doba cédéček je pryč, ale sorta mejch posluchačů jsou stále sběratelé, co maj rádi svá oblíbená cédéčka pěkně vyrovnaná v knihovničce, tak jsem jim to naservíroval pěkně s textama a fotkama v krabičce. Bukkake Express si podpůrnej grafickej doprovod přímo vyžadovalo, myslím, že by to bez něj a bukkake mapky uprostřed bookletu bylo polovičatý. Asi polovina nákladu se mi teď sice válí v krabicích pod postelí, což mne ale nijak netrápí, taková je holt doba. Stejně by tam jinak byly jiný krámy.
Z jakých komunit se rekrutují Tví posluchači? Historicky jsi spjatý s metalovým undergroundem, který dá se říci funguje celkem organizovaně (koncerty, časopisy, webziny), ale Tvá hudba by mohla (měla) zasáhnout i milovníky jiných scén – je to tak?
No, CD Bukkake Express si kupujou z největší části určitě fandové z metalového undergroundu, pak jsou to hodně milovníci bukkake a taky je Kaviar Kavalier taková docela osvědčená značka pro vyznavače vůbec jakéhokoliv nekonvenčního sexu.
Zajímáš se o jinou než vlastní hudbu? Kupuješ si třeba cédéčka nebo dokonce vinyly nebo si raději stáhneš to, co by Tě mohlo zajímat na internetu? Co říkáš na dnešní dobu, ve které dochází k devalvaci hodnot a hudební nosiče jsou nahrazovány hard disky v PC narvané mp3? Vždyť ti, kteří jen sosají ani nemůžou tu kvantu muziky poslouchat, jen ji hromadí...
Určitě je třeba fajn spustit si na compu třeba Last.fm a nastavit si ho na vlnu, na kterou jsi zrovna naladěněj, ale určitě je smutný, že je konec krásnejm grafickejm obalům, různejm výměnám a shánění muziky. Všude se toho válej mraky zdarma a z hodnot se tak stává spotřebka, stejně jako u filmů na stáncích za 4 pětky. Jasně, že není možný to všechno pořádně vstřebat. Je fakt, že já sám jsem si nekoupil cédéčko možná tak 5 let. Stahuju si mraky muziky, ale když se mi něco opravdu hodně líbí, tak si to stahnu z netu za prachy, abych kapelu podpořil. Jinak mám pár svejch srdečních záležitostí, od kterejch si kupuju po bazarech i vinyly. Chtěl bych svoje další album vydat opět pěkně s bookletem v krabičce, tak doufam, že do té doby ještě pár cédéčkomilců zůstane.
A co Tvá webová prezentace? To sis dělal sám? Není škoda, že je tam pouze minimum informací a prakticky jen k poslednímu albu, Žádná historie, diskografie...
Jj. Je to taková mnou udělaná stručná informativní rychlovka. Musím s tím něco udělat. Chtěl bych to trochu rozhejbat. Kdyby tu byl ňákej zanícenej, šikovnej programátor a fanda, ať se mi třeba ozve na mail.
Můžeš na závěr krátce okomentovat každou z nahrávek KK? Zkus třeba něco, co by neznalce Tvé hudby poňouklo k tomu, aby se začal zajímat a třeba si některou sehnal...
Dreams Of Caviar: První demo, kde se odráží moje tehdejší silná fascinace pornografií s kaviar tématikou. Z demáče dodnes sálá radost ze společného živého hraní.
+Klinik+: Má posedlost gummifetišismem kulminuje, kaviar, guma, klinik, vyměšování, Lynch, Blue Velvet, Twin Peaks. První řadové cédéčko, gotický vlivy, Nina Hagen, hodně pestrá deska.
Studio Y: Celé je to dělané pod vlivem mého tenkrát čerstvě otevřeného Gummi Studia Y-Prague(salon pro fetišisty) a je to vůbec první dílo vyrobené v mém stejnojmenném studiu. Je to asi nejtemnější a nejchladnější album KK, kde jsme začali ve větší míře používat elektroniku. Opět tématicky klinik, ordinace, fetišismus, guma, Krkonoše, Chloroform...
Bukkake Express: Imaginární spermatická cesta kolem světa bukkake vláčkem. Cestujeme z kontinentu na kontinent a necháváme za sebou spousty ulepenejch a ukloktanejch pusinek. Celá deska je inspirovaná našimi skutečnými sexturistickými prožitky, za kterými se často vydáváme do exotickejch lokalit. Barevné veselé album pro milovníky cestování, polykání a dobré hudby (smích).
