Moc pěknou adresu uvádí skupina Nasty? – pochází z Božičan, Chodova u Božičan a Ostrova u Chodova u Božičan. Trochu těžší je to se stylovým zaměřením, neurocore je sice hezký termín, ale co přesně si pod ním představit? Obal toho moc nenapoví, vpředu jen oči, uvnitř přeloženého dvojlistu texty a kresba smutné víly. Texty jsou téměř komplet v češtině a víceméně se jedná o specifickou poezii, někdy trochu zkratkovitou (Talia, Amenity), někdy čistě lyrickou (v Manitu zná poselství vět asi jen autor). Stigma je typickou ukázkou toho, co už tady bylo mnohokrát – „Naše stigma je beznaděj... každý jsme sám... na cestě prázdným životem... možná máme strach, že nevíme, kdo jsme“. Hezky poskládaná jsou slova v Kráse (resp. v Sinus), všechny věty začínají stejně („krása je“) a těch krás dokázali Nasty? najít celou řadu. Jedinou polocize pěnou skladbou je Talia, ve které po českém úvodu následuje pár slůvek, která znamenají kletbu v mně neznámém jazyce (latina, italština?).
Ale zpátky k neurocore. V provedení Nasty? by tento termín mohl znamenat „zneklidňující“. Přesně tak totiž hudba na Omnii působí. Úvodní Stigma sice začíná jako odlehčený rock, ale s nástupem zpěvu nebo spíše expresivního řevu se dostává na core. Druhou vokální polohou je hodně rychlé odříkávání textu a třetí podivný pseudoženský zpěv (který je dílem chlapa). A když se do popředí dostane krásná melodie vykouzlená violoncellem (hostující Maestro Punkt), slova jsou šeptána. Dohromady to působí naléhavým a nervydrásajícím dojmem. S Maiou je tu první problém se zpěvem. Hostující Pe-T-Ra je v pohodě, ale domácí Ven.C@ trochu ujíždí... V následující Kráse, křehké pomalejší kompozici, předvádí Pe-T-Ra za mikrofonem velmi kvalitní výkon. Vedle ní jsou ke slyšení i netradiční nástroje, djembe (Bob) a bezový klarinet (hostující Pavel Brom). Se Sinus přichází přitvrzení, ostře řezané riffy, dusot bicích a... úplně stejná slova jako v Maie. Přitom hudebně jsou skladby rozdílné jako den a noc. Zmiňovaný rachot se střídá s minimalistickými pasážemi, v nichž vystrkuje růžky i baskytara (Tomáš), která je ostatně dobře slyšet na celé nahrávce. Ani ne minutu trvá Omnia, „instrumentální“ cvrlikání o ničem a následuje další drsnější song. Řezající kytary (Ven.C@, Kilo), brblající basa, kreativní bicí (Bob), naléhavý zpěvořev a pak opět nepříliš přesvědčivý čistý hlas – tahle poloha se prostě nedaří a asi by bylo lepší pro vybrané pasáže použít hostujícího zpěváka, případně Pe-T-Ru. Amenity a zvolnění, zase různé zpěvy a zase ten nepovedený... Přitom hudebně jde o zajímavé prolínání nálad. Závěrečná Tessa (druhá instrumentálka) už jenom zklidňuje a ukolébává kytarovým vybrnkáváním.
Nasty? se snaží tvořit netradiční a těžko zařaditelnou muziku a v podstatě se jim to daří. Rezignují na tradiční písňovou formu, sloky i refrény. V některých momentech jsou velmi přesvědčiví, v některých žel působí trochu nejistě (hlavně čistý mužský zpěv je vedle jak ta jedle), ale celkově určitě nejsou „nasty“. Pochvalu zaslouží zvuk ze studia ExAvik.
Seznam skladeb:
- Stigma
- Maia
- Krása
- Sinus
- Omnia
- Manitu
- Amenity
- Talia
- Tessa
Čas: 40:43
