 |
 |
 |
RSS kanál
2. 2. 2009ZAKÁZANÝ OVOCE - Není co řeshit
|
Tak nevím, jestli tuzemský punk vzkvétá. Sice loni vyšla řada nahrávek, hlavně mistr Cecek nelenil, ale když si tak projedu vše, co se dostalo k mým uším, nevidím (neslyším) nic, co by převálcovalo zbytek. Ani partička Zakázaný ovoce (i když jejich album bylo na jednom portálu zvoleno punkovým počinem roku) mě na zadek neposadila, ale na druhou stranu ani neotrávila. Kapela vznikla v roce 2005 na troskách Jablka sváru, v roce 2006 debutovala mnou neslyšeným albem FunguY! a loni se rozhodla, že Není co řeshit. Na první poslech mi album přišlo jako typická pop–punkovina (nebo neo, máte-li raději tento termín), ale to jsem vnímal tak na půl ucha a spíše listoval podařeným obalem. Už při druhé rotaci kotoučku odděluji zrno od plev a při třetím mám jasno – tohle je po čertech pestrá, ale zároveň nevyrovnaná nahrávka. Kvarteto Pišto (zpěv, kytara), Mejdlo (kytara, zpěv), Yaris (basa, zpěv) a Hefr (bicí, řev) se občas nebojí opustit punkové teritorium a nakukuje do dalších stylů. Úvod tomu příliš nenasvědčuje, klasická svižná punkrocková vypalovačka s textem o marnosti žití patří k tomu lepšímu a hlavně je od začátku jasné, že kapela je na tom velmi dobře s obsluhou hudebních nástrojů. Salát nabízí hned dvě polohy – nejdříve pomalejší s odříkávaným zpěvem, poté svižnější s chytlavým refrénem. Povedl se i vtipný text na adresu islámských teroristů (pobyt na západě si hodlají protáhnout „do roztrhání těla“). Další dobrou položkou je Irská – text o chlastu je sice věcí ohranou jak stará deska Šanova z devadesátýho, ale muzika vesele uhání a na koncertech určitě zabere. Zato Prostatick je hodně špatnej vtip. Slabomyslný, řemeslně bídný text o prostatikovi, unylá monotónní muzika s vyloženě protivným refrénem mě při každém poslechu hodně irituje. Přitom další skladba je výborná! Fine la Resumé je asi nejsilnější z celého kompletu, střídají se tempa i nálady, nenápadně nastupuje gradující pasáž, slova nutí k zamyšlení a každou chvíli se objevuje nějaká instrumentální parádička. A zase na trochu jednodušší notu, ale o to chytlavější, |
|
Konopí pana Křikaly je lék a tak „na svoje zdraví dbejte a poctivě sejte“. Experiment s dotyky Mexika záhy střídá řízná skandovačka Leo, Leo, Leo, pak zase na poušť s kaktusy s akustickou kytarou, kousek Cucurucucu a tak pořád dokola... jen ten text, jen ten text... to je zase kravina. Ani tak nejde o vulgarismy, které mi sice přijdou trapné, ale u pankáčů se nad tím člověk tak nějak povznese... ale ty kostrbaté rýmy. Po tuctové Holčičce pánové moralizují a i když mají bezesporu pravdu a nezáleží na tom, jaké Šaty má člověk na sobě, hudba je taková nijaká a sterilní a nezachrání ji ani saxofon. Parádně naopak odsýpají Šťávy, vyhrávky jsou prý kradené a kapela se za to ani trošku nestydí (jak píše v obalu). A ještě jedna věc tu nebyla – uhlazený zpěv. V čistě rockové a nepunkové Tam („zem kde žijou fialový krávy, kde rostou čokolády a všichni se tam maj...“) jeho chvíle přichází a není to špatné. Ostatně zpěv je hodně pestrý, u mikrofonu se střídají všichni a občas zkusí i sbor. V závěrečné Není co řeshit vládne akustická kytara, zazní dokonce akordeon a pomalá odrhovačka je nazpívána civilním hospodským hlasem. Slova jsou asi vyznáním milé, která sice není úplně super, ale to „nebudem řešit“.
Naopak vyřešíme podařený zvuk, už i punkové míří do vyhlášené Šopy za Staňou Valáškem a vyplácí se jim to. A pochvalu zaslouží i kreslený informacemi nabušený booklet a blbinka v názvu. Seznam skladeb:
Čas: 37:11 |
;)
Reklama
Partnerské weby
