Jej, tato legendární cháska z Birminghamu má pořád napilno! Ačkoliv tomu jsou již dobré tři, čtyři roky, co vyšlo jejich poslední dlouhohrající album „Smear Campaign“ (mimochodem, solidní), tato banda, která bývá považována za zakladatele stylu, nelenila, a v průběhu psaní nového alba pokračovala v neúnavném koncertování, které zasáhlo (a nepochybně ještě několikrát zasáhne) i do našich končin. Je téměř neuvěřitelné, jak dlouho již tyto ikony vydržely na scéně (od roku 1982) a jsou tak jednou z kapel, nejdéle odolávajících modernímu trendu změny hudebního stylu. Proč?
Jelikož i nové album, „Time Waits For No Slave“ se drží ve vyšlapaných cestičkách řádně nasraného grindu, který opět trhá kloaky všem posluchačům. Agresivní blast beaty, mohutné sonické zvukové zdi kytar, punkové riffy a nasraný vokál „Barneyho“ Greenwaye. Unikátní spojení punku a chlíváckého death metalu, jakým jsou matadoři z ND známi, opět funguje.
První tři skladby pouze prosviští kolem, zastávka se koná až ve čtvrté, „On the Brink of Extinction“, která kapelu představí v pomalejším tempu. Právě zde se odvedou precizní thrash metalové zářezy (hlavní kytarové motivy znějí jako špinavý thrash – to mám moc rád!), které ozvláštňují tu grindovou řežbu vůkol. Nejen v šesté skladbě, „Life and Limb“, pak zazní čisté sbory, které také nejsou v grindu úplně typické. Vůbec mám pocit, že nahrávání právě tohoto alba chlapce zatraceně bavilo, doufám, že se v tomto ohledu nemýlím. Ohromné množství postupů, které jsou pro mne u Napalm Death relativně nové, ruku v ruce s jejich typickými punkovými sypačkami, mne první půlku alba přivádějí do varu.
Délka skladeb se povětšinou pohybuje kolem tří minut (s několika o fous delšími výjimkami), a je to tak akorát. Velmi chválím nazvučení, pohybuje se mezi přirozenou živočišností a zkušeným producentským řemeslem – producent Russ Russell odvedl ve studiu Foel (Wales) velice dobrou práci. Kytary mají přírodní, živočišný zvuk, basa často krásně zachrochtá a ve všech skladbách utváří solidní spodek. Bicí, obsluhované Dannym Herrerou, který údajně zvládá blast beaty pouze jedním pedálem, mají opět slušný švih. Ačkoliv zrovna na tomto albu se bicman mohl trochu šetřit, jelikož chlív se zde ve značné části skladeb pořádá ve středních tempech. Jak jsem již podotkl, toto album je v lecčem originální, oproti starším nahrávkám nemá sice tak přímočarý tah na branku, ovšem protentokrát se chlapci rozhodli zastavit a rochnit se i v jiných stylech. A musím přiznat, že většinou je to ku prospěchu věci.
Lehký příklon až k progresi v několika skladbách vlivem sborů a vybrnkávaných pasáží, provázených mohutnými triggery bicích opravdu stojí za poslech. V osmé skladbě „Fallacy Dominion“ jsem dokonce zaslechl jakousi Townsendovskou tendenci, ta ovšem nevydržela natolik dlouho, abych to bral jako jakýsi berný náznak možného vývoje kapely. Další „Passive Tense“ to tam opět hardcoreově nahulila, takže vše při starém.
Shrneme – li nějak novou nahrávku, jedná se o jakousi procházku po cerebrálních pohybech legend stylu, hrajících v jedné sestavě již minimálně nějakých sedmnáct, osmnáct let(!), které si ve skladbách často zkoušejí i jiné polohy, než jaké jsou jim již důvěrně známé. Já toto rozhodně vítám a ve výsledku jsem s novým albem spokojen. Občas se sice vyskytne i slabší moment, při kterém se jeden zarazí, ale která nahrávka toto nemá. Navíc, padesát minut kvalitního, často inovativního grindu je myslím, od kapely s takhle dlouhou historií výkon více než úctyhodný!
A abych nezapomněl, kapela v současné době, společně s bandami Splitter, Pigsty, Jig AI jedou turné i po České Republice. Odkaz na dotyčný infočlánek jistě hravě najdete sami..
Čas: 50:14
Seznam skladeb:
- Strongarm
- Diktat
- Work to Rule
- On the Brink of Extinction
- Time Waits for No Slave
- Life and Limb
- Downbeat Clique
- Fallacy Dominion
- Passive Tense
- Laurency of the Heart
- Procrastination of the Empty Vessel
- Feeling Redundant
- A No-sided Argument
- De-evolution Ad Nauseum
K recenzi se vyjádřily přední osoby cz grindu, čtěte ZDE
