 |
 |
 |
2. 1. 2009TORTHARRY - Round Table of Suicide
|
Občas děláte nějakou recenzi s nelibostí. Často proto, že vám hudební styl nesedne, občas prostě proto, že danému stylu houby rozumíte. Když jsem dostal na recenzi nahrávku od hronovských veteránů death metalové scény, „white“ metalistů Tortharry, bylo mi jasné, že se ani na jedno (mno možná neznalost, částečně) odvolávat nemohu a tím se moje úloha řádně zkomplikovala. Snažil jsem se tedy dílo alespoň zkonzultovat s jinými redaktory Fobie (jednomu nejmenovanému člověku jsem se ho dokonce pokusil podstrčit, ale marně), avšak bez úspěchu. Takže to tedy přece jen zbyde na mě. Nová nahrávka klasiků je tady. Jaká je? Hned zkraje mne zarazil dost „zajímavě“ hrozný obal, který by dobře pasoval někam do devadesátých let. Nedělám si srandu, obrázek má být vskutku infantilní, ale je infantilní nějak tak bez chuti, bez zápachu, skutečně z toho necítím vůbec nic, co by mne zaujalo. Parental Advisory? O co tu jde, říkám si.. Skladby jsou nazvány „Case“ a čísílko, což je asi originální, nevím. Poslouchat „Case 8“ je možná lepší než „Case 7“, ale pochybuji. Po intru, „vychytaném“ žvatlání malého dítěte v Case 1, přichází dvojka a neskutečně ubíjející hlavní motiv skladby mne odkazuje někam mezi thrash a death 90. let. Dávno přežité postupy, naprosto očekávané zlomy skladeb, nudný křičivý vokál (ne growl, aby bylo jasno), prohnaný přes syntezátory (k čemu jsou v death metalu syntezátory?). Pořád stejné a nudné struktury skladeb. Jsou kapely, které old school death i dnes dokáží hrát s lehkostí (Bolt Thrower), ale tady snaha o jakousi progresi vyznívá zcela naprázdno. Poctivě jsem album přehrál snad 10x, to abych se ujistil, že mi neuniklo něco, jako naprosto dokonale vybroušená druhá polovina alba, ale nic takového se nekoná. Ač je druhá polovina rozhodně o něco silnější, než první. Pravda, poslední CD, které se mi od této bandy líbilo, bylo |
|
„White“ z roku 2003, což již nějaký ten pátek je, a tak jsem od této nahrávky nečekal žádné zázraky. A hle, nekonaly se. Monotónní vokál štěká do monotónních melodií a já opravdu nevím, co k tomu dodat. Bicí jsou slušné, s nazvučením je to již horší, zbytek je však tak nesourodým bordelem, že toho skutečně není mnoho dobrého k vypíchnutí. Jak přejíždím jednotlivé „Případy“, přijde mi to stále stejné se nimrání v již přežitých postupech, ve kterých chybí sebemenší nádech něčeho nového. Občas kapela spustí i docela slušný „headbang“ riff, vše je ale rychle pohřbeno pod nádechem nového, většinou tancovačkového riffu dosti unylého střihu. Sóla jsou tragédií samou pro sebe, většinou si sólová kytara prostě hraje, co ji napadne (jako se to dřív dělávalo). Kluci, vaši muziku jsem dříve měl fakt rád, ale „Round Table of Suicide“ mne prostě naprosto neoslovilo. Nevím, jestli je to tím kvantem deathu, který se odevšad valí, ale mám pocit, že jste trochu zaspali. Chtělo by to vzít si CD pár jiných interpretů, poslechnout je a pak se rozhodnout, jak je to s kvalitou vašeho materiálu. Tak či onak, držím palce do budoucna a s těmi obaly si něco probůh udělejte.
P.s.: Dharme, ty pacholku jeden! Čas: 47:06 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
