28. 12. 2008SATAN KLAUS FEST, 26.12.2008, Volyně – Na Nové

další fotografie

Jestli dobře počítám, letos proběhl už 10. ročník tradičního Satan Klaus Festu. A když se lehce ohlédnu zpátky a pak rychle vrátím zpět, musím se zastavit u dvou skutečností. Tou první je fakt, že čtyři sedminy letošního startovního pole se kryly s předloňským, což tak trochu signalizuje, že vybrat dobré a zajímavé kapely v místních končinách není až tak jednoduché. Druhá věc je trochu nemilá – počet návštěvníků šel letos dramaticky dolů a lze jen spekulovat o důvodech... Že by měla i na metloše vliv ekonomická krize? Nebo že by nám metalový národ lenivěl? Nebo bylo podobných akcí v poslední době příliš?

Nic s tím nenaděláme, nic s tím nenadělal ani MORIORR, který akci v 18:30 zahájil. Počet přihlížejících se nechal spočítat na prstech obou rukou, ale tak trochu podceňovaná kapela už nějaký ten pátek předvádí solidní temné řemeslo. Kolem starých harcovníků Jardy Pracny a Jirky Šujanského momentálně funguje trio mladších spoluhráčů a výsledkem je instrumentálně přesvědčivý black death metal, samozřejmě stále vycházející ze staré školy. Zaznělo několik novějších skladeb, z nichž se líbila hlavně pomalá ponurá Romantika s pompézními klávesami. Největší ohlas ale vcelku podle očekávání sklidily letité hity Termonukleární jatka a Prosektura. Na úvod vcelku milé překvapení.

BELTAINE mám rád. Už demáč First Scream Of Bohemian Winter mě před deseti lety hodně zaujal, o následném albu Bohemian Winter platí totéž a ve větším. Jenže pak se kapela zadrhla na personálních problémech a skoro nekoncertovala. Nový svěží vítr (smích) začal foukat až s příchodem dvou nových tváří. Vzniklo i několik nových skladeb, a tak Beltaine ve Volyni víceméně střídali staré osvědčené hity jako jsou Lake Of Brine či Samain s těmi novými, jejichž názvy jsem okamžitě zapomněl. Možná je v nových skladbách méně pohanských melodií, ale stále je to typická produkce Beltaine se střídáním drsného a čistého zpěvu, spoustou melodií a neotřelých vyhrávek. Konečně se trochu sešli fanoušci a tak Beltaine hráli pro slušně zaplněný plac.

Na ASMODEUS mám letos (záměrně) štěstí. Viděl jsem je asi počtvrté a pokaždé byl nadšen. Můj nekritický obdiv nechť mi je prominut, prostě se mi už dlouho líbí, co kapela produkuje, jakým způsobem se prezentuje na koncertech, cédéčkách i na parádním letošním kompletu Muka existence. Ve Volyni to bylo opět luxusní, ať se hrála letitá pecka Panoptikum, novější Kruh nebo zcela nová Zánik domu Thrasherů. Klípek k posledně jmenované pak v předsálí zpestřoval čekání na nápoje a tím se dostávám k první specialitě letošního ročníku – po celou dobu (když tedy zrovna obsluha DVD přehrávače nemasakrovala nějaké nebožáky v PC hře a díky tomu zapomněla cvaknout play) se na plátně točily klipy zúčastněných kapel.

Druhou specialitou byl vrchní pořadatel Rámus, resp. jeho noha. Tu si na rovině a za střízliva pochroumal tak, že se v sále pohyboval s pomocí francouzských holí a na pódiu pak usedl na

THE STONE dorazili ze Srbska a ve Volyni odstartovali své krátké předsilvestrovské turné po zdejších zemích, které absolvují boku Panychidy. Příprava jejich setu nebrala konce a když konečně Srbové začali, zůstali hodně za očekáváním. Klasický black metal bez jakýchkoli zpestřujících momentů mě začal poměrně rychle nudit, nepomohla ani image kapely (barvy na tvářích, zpěvák do půl těla a na rukou předlouhé hřeby...) a nepomohl ani nevýrazný zahuhlaný zvuk. The Stone byli jedinou kapelou, jejíž sound se mi nelíbil, těžko říct, kde se stala chyba. Přitom nedávné album Magla mě zaujalo, ale naživo mě kapela nebrala. Na druhou stranu se našli jedinci, kteří považovali černé komando za nejlepší kapelu večera. Nicméně i prořídlé řady na parketu svědčili spíše ve prospěch mého názoru.

Třetí specialitou bylo první vystoupení PANYCHIDY s novou osobou za mikrofonem. Málokdo si asi dovedl představit, že se žezla po G.H.M. ujme slečna, ale stalo se. Apia, jinak zpěvačka pražských Belligerence, prý v zákulisí trpěla trémou, ale od jejího prvního výkřiku nebylo důvodu se nějak stresovat. Adekvátní náhrada – to je moje stanovisko. Apia řvala jako o život, do vyznění kapely zapadla nenásilně a Panychida může pokračovat se vztyčenou hlavou. Jistě, srovnání s G.H.M. se Apia asi nevyhne, o téhle rošádě diskutoval celý sál, ale já jsem nezachytil jediný názor, který by naznačoval nespokojenost. Apia se se svou novou rolí popasovala na výbornou a možná dokonce nabídla širší rejstřík výrazů než G.H.M. A když se rozjely pagan pasáže, v sále se rozpoutala pěkná mela.

Někdo akci zakončit musel a los padl na MORTIFILII. Sál se trochu vylidnil, ale pánové s tím neměli problém a nahustili do pozůstalých svou vizi melodického death metalu. Zabíraly hlavně starší fláky typu Jeruzalémský masakr trnovou korunou (Christ Hunt) či tradiční zahajovací píseň setu kapely Just Funny Day. A samozřejmě došlo i na novější tvorbu, která se nedávno objevila na albu Embrace. Mortifilia vcelku logicky sáhla hlavně po rychlejších skladbách z tohoto alba (hlavně Arrival of Messiah zabírá!) s „překrásným“ titulním obrázkem (jeden dobrák přišel na to, že když se CD otočí vzhůru nohama, obrázek symbolizuje start kosmické rakety, druhý tvrdil, že do vesmíru odlétá černoprdelník – smích). Krátce po půl druhé to Mortifilia balí a i přes vyvolávání přídavku akce končí.

Kladem budiž výkony téměř všech kapel, velmi dobrý zvuk, záporem pak návštěva, která jen lehce překročila sto platících.