Konečně přichází na řadu i poslední cedlo z dávné recenzentské várky, které na moji osobu už několik měsíců shlíželo jako němá výčitka. Dočkalo se. Před nedávnem jsem psal o holandských Heavy Lord a s těmi mají Floodstain dost společného. Jednak je spojuje země původu, hudebně jsou si rovněž blízcí a dva členové Heavy Lord se dokonce podíleli i na této nahrávce. Chlapi jsou rozhodně velkými fanoušky hlasitého a neurvalého stoner rocku. Kdo si lebedí při poslechu Kyuss, Masters of Reality, Electric Wizard, Corrosion of Conformity, Down, Saint Vitus, Trouble, Black Sabbath (ti v daném ranku v žádném případě nesmí chybět) a třeba Sheavy, určitě si bude spokojeně podupávat do rytmu.
Hned na začátku potěší zvuk. Byť je sound patřičně „zhulený“ a base se ve studiu dostalo dostatečné pozornosti, výsledný efekt vyznívá znamenitě. Přesně takhle by měla podobná nahrávka znít. Hned první úder do strun v zahajující Monster dává tušit, že poslech rozhodně nebude procházkou růžovým sadem. Drsná pecka, při jejímž poslechu máte pocit, jako by jste mezi zuby drtili pouštní písek. Následná Love is poison trochu překvapí, protože díky refrénu je takřka hitová. Šlape to, šlape. Pěvec svým hlasem dává vzpomenout na projev Phila Anselma v all-stars projektu Down. Hodně vydařený kousek. Po houpavé Trailblazer přichází uklidnění v podobě You lose alone a pohodového brnkání kytary. Ale všeho s mírou. Po několika málo desítkách sekund se pánové do strun opět opřou se vší vervou. Přesto skladba patří k těm klidnějším a pěvec nabídne hned několik poloh svého hlasu. Musím uznat, že má kam sáhnout. A ty Down zde slyším opravdu hodně (pořád mi to připomíná jejich sklabu Nothing in return…). Byť má tahle pecka takřka devět minut, nudit naštěstí nezačne. Deathwish nikterak nevybočuje, ale zároveň ani není nutné ji přeskakovat. Prostě klasičtí Floodstain. Ve Stray dogs si přijdou na své hlavně milovníci zvuku basy, protože ta zde dominuje. Chvílemi si v klidu brouká, ale občas opravdu rve vnitřnosti. Závěrečná End of trail je mým favoritem. V prvních minutách akustické kytary a naléhavý pěvcův přednes. S koncem třetí minuty ale o sobě dávají vědět pořádná kila s notnou dávkou psychodelie, skladba se postupně rozjíždí a graduje. A přesně sem sedne i bubeníkův dřevorubecký styl. Na samotný závěr ještě tóny netradičního nástroje (opravdu slyším dudy?) a máme tu konec.
Z celé desky vyzařuje pohoda, klídek, nadhled a vyrovnanost, které lze docílit buď celoživotní pokornou meditací, nebo třiceti vteřinovým pokuřováním zakázaného býlí. Myslím si, že tuším odkud vane vítr :o). Pokud hledáte originalitu, na Dreams make monsters ji nenajdete. Pokud hledáte kvalitně zahranou a kvalitně nahranou rockovou desku, u které si nejde nepodupávat do rytmu (sám jsem se u toho přistihl), tohle album Vás nezklame. Ideální hudba do auta, nebo jako kulisa pro hodně veselý večírek.
Čas: 42:05
Seznam skladeb:
- Monster
- Love is poison
- Trailblazer
- You lose alone
- Deathwish
- Stray dogs
- End of trail
