 |
 |
 |
27. 12. 2008CONFUSION GODS – At the gates of confusion
|
Přiznávám bez mučení, že recenzi na tento výtvor jsem psal nehorázně dlouho. Důvodů bylo hned několik. Nedostatek času, přirozená lenost, ale hlavně nahrávka samotná. Už po prvním pohledu na obal a logo jsem očekával zádrhel. A dočkal se ho. Recenzi jsem začal psát před několika měsíci, ale dokončení se dočkala až teď. Je těžké nahánět můzy a pokoušet se napsat alespoň pár řádek o podobně nevýrazném materiálu. V tomto směru mi to pánové z prosluněné Itálie, působící pod názvem Confusion Gods od roku 1997, rozhodně neulehčili. Hned úvodní At the gates of confusion odhalí jeden z největších problémů tohoto cedla. Tím je hodně tragický zvuk, který veškeré snažení hned v počátku sráží. Musíte se hodně snažit a soustředit, aby jste z té zvukové koule pochytili alespoň to nejdůležitější. Nejvíce je to do uší bijící v rychlých pasážích (Dead flesh). Hudebně se Confusion Gods pohybují na pomezí blacku a melodického death metalu. A pokud si poslechnete první skladbu, jako by jste slyšeli i ostatní, protože všechny kousky jedou podle jedné šablony a nemohu se zbavit dojmu, že poslouchám úvodní song pořád dokola. Pravda, občas probleskne kytarová melodie, dostane se i na sólo (žádný zázrak), chvílemi zase tempo zpomalí, na řadu přijde i brnkání akustických kytar (při tom zvuku…), ale po náznaku zajímavého momentu vše během chvíle opět upadá do šedi |
|
průměru. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že kytary zní občas falešně. Pěvec svým projevem kladné bodíky také nepřidává. Hluboký chraplák jede stále ve stejné linii a blackový jekot zase působí hodně nepřirozeně. A tak jako nejzajímavější moment hodnotím závěr poslední Fucking spiritual priest, kde překvapí přítomnost elektroniky. Dle všeho se bude jednat o remix. Tento moment se vydařil a alespoň trochu vylepšil rozpačitý dojem. Tomuto záblesku v temnotě mohou pánové děkovat za zvýšené hodnocení. Ale vkrádá se myšlenka, jestli to není na takřka třicet minut trochu málo.
Celé toto dílko na mě působí hodně archaickým a nedotaženým dojmem. Obal, zvuk i nabízená hudba se vrací o mnoho let zpět. Podobné nahrávky jsem začátkem devadesátých let kupoval na kazetách. Ale doba nám značně pokročila a technické možnosti rovněž. Donutil jsem se k hodně poslechům, ale až mi bude život probíhat před očima, tyto chvíle rozhodně nebudou patřit k těm nejšťastnějším. Nenašel jsem nic, proč bych se k At the gates of confusion měl vracet. Ještě že má nahrávka relativně krátkou stopáž. Italská scéna každopádně nabízí mnohem zajímavější interprety. Naštěstí. Čas: 28:54 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
