4. 12. 2008ALICE COOPER – Brno, Hala Rondo – 2.12.2008

další fotografie

Když jsem se dozvěděl o plánovaném koncertu legendy horror/hard rocku, nepřemýšlel jsem ani chvíli a pořídil si vstupenky. Alice Cooper sice nepatří mezi mé hudební oblíbence, Ozzy a Dio mi jsou daleko bližší a z mého nejoblíbenějšího alba Muscle Of Love už asi hooodně dlouho nic nehrál živě, přesto o jeho živých vystoupeních kolují kladné reakce, nemohl jsem tedy na tomto divadle chybět.

S přítelkyní jsme vyjeli s dostatečným předstihem a to se nám vyplatilo, protože najít místo k parkování kolem plného Ronda není vůbec jednoduché, přesto jsme po několika desítkách minut nalezli skulinku, zaparkovali a vykročili směr aréna. Potěšilo mě, že jsme nikde nemuseli stát ve frontě a ač ve stejnou chvíli vcházelo do arény velké množství lidí, vše bylo tak vymyšleno a bylo k dispozici tolik vstupů, že všechno odsýpalo jak na drátkách. Hala byla v tu dobu již poměrně solidně zaplněna a když dorazili i zbylí fandové, myslím, že výsledný počet návštěvníků se mohl zastavit někde na čísle kolem 9000.

Našli jsme pěkné místo abychom viděli a těšili se co nás asi čeká. Předkapela Helpness, která zde měla zřejmě životní příležitost zahrát si před tolika lidma však vůbec nezaujala a to nejen mě, ale téměř většinu publika. A není se co divit, naprosto nudný crossover bez nápadu, navíc v dosti neakčním podání, rozhoupal jen opravdu nejvěrnější fans. Nechci být moc drsný, když jsem to teď poslouchal na bandzonu, tak mi to tak hrozné nepřišlo, ale dojem z koncertu je opravdu moc špatný. Nebudu reprodukovat, jaké názory na kapelu se ozývaly kolem mě, každopádně výsledný potlesk byl asi v hodně případech spíše nadšení z toho, že už konečně přijde Alice a tomuto trápení bude konec.

Úvodem reportu na Alice Coopera musím zmínit, že jsem byl velmi příjemně překvapen, jak krátká pauza čekala návštěvníka mezi oběma kapelami. Než jsem si stačil přinést jídlo a najedl se, sál se zatměl a Alice Cooper nastoupil skutečně famózně a v dokonalé formě. Celá show začínala za oponou, kdy na plátně byl vidět pouze Cooperův hýbající se stín a jakýsi souboj. Opona spadla a rozpoutala se taková mela, že jsem nestačil koukat - šedesátiletý Cooper vyváděl jak zamlada. Zpíval a hrál s takovým nasazením, že Ozzyho strčil do kapsy během jednoho songu (ne hudebně!!!). Publikum bylo zpočátku poněkud vychladlé, až mě to samotného

Přiznám se, že diskografii této legendy nemám tolik v malíku a hodně songů jsem slyšel poprvé. Přesto jsem stačil pochytit, že mimo starých, profláklých kusů jako School’s Out nebo Welcome To My Nightmare zazněly i novinkové věci jako I’m a Spider nebo Feminine Side. Každopádně mi občas připadalo, že má Cooper tolik divadla ve svých vystoupeních právě proto, že nemá dostatečně kvalitní hudební materiál. Z celého show mi minimálně 4 songy připadaly jako naprostá vata. Tím však rozhodně nechci srážet zbytek, který byl poměrně dost na úrovni. Zde je také potřeba zmínit, že zvuk byl celý večer naprosto bezchybný, což celkový dojem velmi vylepšuje.

Když se ještě vrátím k samotné show, ta neměla chybu od začátku do konce. Perfektní úvod jen započal celou sérii scének, které Alice naprosto mistrovsky odehrál, od kabaretního principála, kdy poměrně zkušeně točil hůlkou, přes plahočení se jako zombie, dále odehrané výjevy jeho nejhorších nočních můr (Welcome To My Nightmare) až po scénu, kdy vraždí matku i dítě, načež je oblečen do svěrací kazajky, ve které odzpívá celý song a v následujícím je potom oběšen. Mimo jiné byla jedna z hereček i Cooperova dcera. Velmi kladně musím také hodnotit Cooperovu komunikaci s publikem. Ze začátku sice neřekl nic, ale ke konci to poměrně rychle dohnal. Počet suvenýrů, které mezi lidi naházel si ani nedovolím počítat. Publikum šílelo a když potom kapela zahrála jako poslední přídavek asi největší Cooperův hit Poison, celý sál byl v euforii.

Tohle byl poslední koncert celého Cooperova tour a bylo vidět, že je kapela dokonale sehraná a poslední koncert si náležitě užívá. Až na drobnou výtku k hudbě, kterou jsem pronesl výše, nemá tento koncert konkurenci s ničím co jsem v poslední době na nějakém vystoupení viděl. Smekám až k zemi před tímto „staříkem“ a jeho neuvěřitelným výkonem, který budu mít v paměti ještě hodně dlouho!