Tak se v naší zemičce hlásí o slovo další label. Brněnská parta vystupující pod korouhví s nápisem Metal Swamp je dobře známá z pořádání stejnojmenných festivalů a i provozování webzinu, nyní se vrhá i na dráhu vydavatelskou.
Infer jsou teprve čtvrtým nosičem s logem Metal Swamp, ale náznak amatérismu na něm nenacházím ani náhodou. Po všech směrech dotažený produkt, obalem začínaje, zvukem pokračuje a hudbou samotnou konče. Podle grafiky bych čekal black metal (zatím jsem s Infer neměl tu čest...), ale skutečnost je trochu jiná, i přesto, že celé knížečce vévodí rouhačské obrázky (rytina satana, karikatury náboženských symbolů). Zaujme i titulní koláž a celý booklet je výtvarně zvládnut docela slušně, snad jen ty barvy jsou příliš ponuré.
Hned při prvním poslechu jsem měl jasno – překvapení jako hrom! Technicky náročný nářez oscilující mezi převládající deathmetalovou urputností a blackmetalovou vichřicí, dva rozdílné vokály a všudypřítomné melodie – toť základní charakteristika Anti–Human. Úvodní tři skladby letí v utrarychlém tempu, ale rozhodně to není nějaké bezhlavé běsnění, všechno má svůj řád, pořád se něco děje a jedna finesa střídá druhou. Marně pátrám v paměti, ke komu tuhle řezničinu přirovnat. Bubeníka snad ke kulometu, protože palba, kterou Robert předvádí, se vymyká zdravému rozumu. Kytary (Peter, Rudolf) vyluzují neotřelé melodie a basa (Richard) s nimi hraje překvapivě rovnocennou partii. A to její chvíle ještě přijde – ve čtvrté skladbě totiž baskytara nejen že „tvrdí muziku“, ona dokonce hraje prim a tvoří vlastní melodickou linku. Celá čtyřka se sáhodlouhým názvem je velice pozoruhodná, jede ve středním tempu a je plná tklivých melodií a vychytávek. Pak zase přilétá uragán, který trvá dvě doby a ničí vše, co cestou potká. Po běsnění přírodních živlů většinou vysvitne slunce, v případě Anti–Human má podobu druhé pomalé tryzny, snad za oběti předchozí kalamity. A poté opět divočina – v případě Satis Est Nullus mám zpočátku pocit, že se kapela opakuje. Jenže je tady další novum – skladba dvoupolohová – půlka sviští, půlka sází na melodie a pomalé tempo. Infer prostě dobře ví, jak skladby za sebou nasázet, aby se mrcha nuda nedostavila. Trochu mě zklamal jen úplný závěr, kde poslední skladba končí do ztracena postupným slábnutím hlasitosti.
Zvuk pořízený v neznámém M. F. Production Sound Studiu je také na velmi dobré úrovni, snad jen bicí jsou malilinko víc slyšet, než je nezbytně nutné. Celkově tedy vyspělá nahrávka, ve které není všudypřítomná brutalita (kromě hudby zastoupená i v krátkých intrech uvozujících čtyři skladby) samoúčelná.
Seznam skladeb:
- A will to die
- Anti-human, Anti-life
- Unlimited Hatred
- Blackhorned Master Of Midnight Pain
- Ravisher
- Song Of Triple 6
- Mistress Of The Goat
- Satis Est Nullus
- Arcanum (Parting From The Death)
- Proclaiming Of Death
Čas: 39:12
