 |
 |
 |
24. 10. 2008BELLIGERENCE – Out:Red
|
Pražská Belligerence na sebe poprvé výrazněji upozornila na loňském AFODu. Tehdy také padla do oka Ifovi, který nelenil, a když vystřízlivěl, otevřel kapele vrata do své stáje. Letos v únoru pak zamířili pánové a dáma do Shaarku, aby pořídili nahrávku na debutní dlouhohrající počin. Zvuk ale nedopadl nijak slavně. Poprvé mě praštil do uší na kompilaci Pařátu, kde po cizelérské produkci Belphegor zní song Belligerence jak chudý příbuzný. Vyzkoušel jsem různé přehrávače, ale ani ze solidních beden neleze nic extrovního, výsledný zvuk mi přijde příliš zastřený, hučivý, nečistý nebo jak to lépe popsat. Mnozí účastníci hudební scény v poslední době diskutují problematiku stahování hudby z internetu, které by mohlo vést k likvidaci hmotných nosičů. Alternativou se stávají gramodesky a v případě CD pak digipackové obaly. Jenže digipack Belligerence je ukázkovým příkladem toho, jak by to být nemělo. Informačně nedostatečné leporelo obsahuje pouze seznam skladeb, sestavu, info o nahrávání a krátkou děkovačku. Chybí texty, o překladech nemluvě (a tvrzení, že jsou na webu u mě neobstojí, protože až se kapela rozhádá a stránky zruší… nebude nic... a navíc, ani na webu texty nejsou!) a vrcholem je tak nekvalitní fotka kapely, že nad tím při dnešních možnostech zůstává rozum stát. Podstatně lepší je to s hudební složkou. Death lomeno black metal s ženským chropotem, skřehotem i občasným čistým zpěvem. Hlasový rozsah Appie (nebo Apie? - jinak je to na CD, jinak na webu) Mysterie je pozoruhodný – původně se mi nechtělo věřit, že všechny ty „zvuky“ jsou dílem slečny. První skladbě vládne hodně hustý growl, svižné tempo tu a tam odlehčí melodizující pasáž nebo kytarové sólo. Pestrost – to je slovo, které mě napadá při poslechu dvojky Deal, ale vlastně pasuje na celý materiál. Kytary se prolínají s klávesami, které vedle klasických postupů nabízí |
|
i sci-fi tóny či zkreslené pazvuky. Hlavní pozornost ale okupuje slečna za mikrofonem, která po třech odeřvaných skladbách z ničeho nic překvapí čistou polohou ve čtyřce Overfield. Škoda, že takových momentů není více. Právě Overfield bych označil za nejvýraznější skladbu, byť ve vzácně vyrovnaném materiálu hledat nej... kousek není zrovna snadné. Skočná Stigmatic uteče jako voda a přichází trochu rozpačitý song Warfare. Dlouho se celkem zajímavě rozjíždí, ale následně sklouzává k nanicovatosti, kterou zase střídají úseky pozoruhodné. Vynechal bych dvakrát se opakující šeď a bylo by to gut. I další skladby nenudí, jsou dostatečně variabilní, ale možná jim trochu chybí nějaký hitový momentík, melodické sólo, čistý zpěv nebo třeba více ujetých pasáží, jako například v Belligerenci, kde překvapí jak rozjuchaná část, tak následná atmosférická (dávám stříbrnou medaili). A když už se kapela nadechla k lehkému experimentování, v poslední řádné skladbě na poli pokusném a hledajícím zůstala a věru jí to sluší. Trochu jednodušší struktura a minimalističtější pojetí ukazují další možnosti kapely, stejně tak i závěrečná krátká instrumentálka.
Belligerence na své mládí a dobu pobytu na scéně nabízí na svém debutu zajímavý mix převládajícího death metalu s přesahy k black a možná i thrash metalu. Kdo má rád muziku, která nejede po jednom korytě a je nazpívaná dívkou řvoucí jako chlap, bude spokojen. I mě Pražáci víceméně potěšili. Příště bych si dal bacha na obal a zvuk. Seznam skladeb:
Čas: 42:57
|
;)
