 |
 |
 |
9. 10. 2008CHLEJF – Stopy v bahně
|
Pražská kapela funguje od roku 2001, prošla řadou personálních změn a před vydáním debutu pořídila dvě demonahrávky – Zkurvená generace a Mrtvá je naděje. Já jsem ji registroval v souvislosti s Moriorrem, se kterým často koncertovala. A když už jsem nakousl Moriorr, tak v Chlejfu působí Míra Horna, který byl u zmrtvýchvstání Moriorru v roce 2003, Moriorrská klávesistka Olga Hrachovcová v jedné skladbě hostuje. Debutní album vzniklo v sestavě Majkl (zpěv), Štípa (kytary), Míra (baskytara), Karlos (bicí, perkuse) a Márvi (kotle, didgeridoo, zpěv), mometálně ale Márvi drží v rukou druhou kytaru. Netuše stylové zaměření jsem podle názvu žil v domnění, že se jedná o nějaký hospodský bigbít. Když dorazilo CD, přistupoval jsem k němu s jistou dávkou skepse, kterou ještě podpořil nevýrazný booklet a hlavně texty. Ty jsem pročetl bez zvukové kulisy a snad i strach si CD pustit se trochu dostavil. Slova plná klišé o politice, systému, televizních zprávách, drogách, reklamách, kapele..., navíc s pár překlepy a s děsivou hrubicí „hranice šli“. Ani grafika obalu není zrovna extrovní – vnitřek dejme tomu, ale titulka je přímo odstrašující, bez kloudného nápadu... prostě to na mě před stisknutím tlačítka play dělalo dojem amatérismu. Ale ono je to přece jen (naštěstí) trochu jinak. Chlejf mixuje HC, hard rock, rock´n´roll nebo metal. Toho HC je tam možná nejvíc, ale celkově na mě nahrávka působí spíše jako kulisa vhodná pro sraz motorkářů než na klubové vystoupení pro potetované hardcoristy. Taková trojka Motory je právě milovníkům rychlých kol věnována, tempo je většinou střední, jen refrén, ve kterém zpěvák vykřikuje „tak jeď na mašině uřvaný“, jede rychlostí poněkud vyšší. Ale to jsem přeskočil asi největší nářez Trip Day, hardcoreovou chumelenici, která sice jede hodně zostra, ale taky hodně monotónně. U čtyřky Čert se člověk sice neubrání pokyvování hlavou, ale taky úsměvu – ten může být vlídný (jestli to má být parodie) nebo nakyslý (nedej čerte, aby to mysleli vážně...). Sekané riffy a další kolotoč stejných pasáží nabízí Nikdy neříkej nikdy, stejně jako |
|
Strach, v němž se kapela snaží změnami rytmu i výrazu vokalisty svůj projev trochu zatraktivnit. S dusotem kopáků přichází Bestie, další sekanice s drsným zpěvem... ale proč tam jsou ty parodizující mezihry? Refrén je hodně jednoduchý, „bestie“ několikrát za sebou. Z běžné tvorby kapely se výrazně vymyká klávesami podbarvená osmička Ideální bůh. Olga podobně jako ve své domovské kapele zvonivými tóny ponurou muziku uvolňuje a možná je škoda, že Chlejfáci ke klávesám nesáhnou častěji. Nebo častěji nesáhnou ke kytarovému sólu jako v případě Policie světa nebo k většímu zapojení netradičních nástrojů, jako jsou kotle na úvod Bílá černá. Sem tam se mihne i didgeridoo, ale třeba zvonkohra v úvodu Zrůd mi přijde úplně mimo mísu. Text Pochcat a zapálit mi taky přijde hodně slabý – jednak je to slovní nelogismus, jednak je to prostě krávovina o proradných politicích s hudebním doprovodem, který už se znovu opakuje. A protože se podobně chovají i následující kompozice, podívám se ještě na bonusový videoklip. V něm akční kapela před nějakou starou budovou přehrává song Tváře z předchozího dema a světe div se, mě tahle starší skladba baví víc než ty novější.
Celkový dojem z alba je takový rozporuplný – kapele to šlape, slušný zvuk z Hostivaře zní, instrumentální výkony jsou solidní, ale něco tomu chybí. Určitě jsou to sofistikovanější texty, možná i odvaha opustit tvrdost za každou cenu a kytaru nechat taky trochu vyjet do vyšších tónů. Celkově takový trochu lepší průměr. Seznam skladeb:
Bonus: videoklip Tváře Čas: 48:07 |
;)
Reklama
