Jestli se nemýlím, na Fobii se ještě recenze filmu neobjevila. Ani následující řádky nebudou (nejspíš) klasickou filmovou recenzí, protože takovou recenzi napsat (nejspíš) neumím. Ale téma tohoto filmu má s hudebním světem mnoho společného. „Slavná“ Alžběta Báthoryová se stala předlohou pro název jedné z nejkultovnějších metalových skupin a další řada kapel o této šlechtičně prozpěvovala. Zatímco Quorthona a většinu dalších partiček zaujala pověst největší vražedkyně v dějinách, tak XIII. století nahlíží ve skladbě Elizabeth na její život z druhé strany – Petr Štěpán někdy v roce 1999: „Chtěl jsem to takhle napsat, abych vyjádřil tragiku jejího osudu. Její skutečný příběh je totiž vlastně odlišný od verzí, jakými jej popisují současné knihy, které jedna od druhé opisují stejné chyby. Masová vražedkyně? No, já nevím. Je podle mě řada případů, proti kterým působí Elizabeth jako Šípková Růženka.“
Guinnessova kniha rekordů
„Největším počtem obětí připisovaných jediné vražedkyni je 650 lidí, které zabila uherská hraběnka Alžběta Báthoryová (1560-1614). Při procesu s ní, který začal 2. ledna 1611, vypověděl jeden svědek, že viděl seznam těchto obětí, psaný její vlastní rukou. Všechny oběti byly údajně mladé dívky z okolí jejího hradu v Čachticích na Slovensku, kde zemřela 21. srpna 1614. Poté co byla shledána vinnou, žila 3,5 roku zazděná ve svém pokoji.“
Legenda
U nás je známý příběh Alžběty Báthoryové hlavně z knihy Joža Nižnánského, jehož Čachtická paní je právě o jejích údajných vraždách. Byť se v románu objevují historicky doložené postavy, víceméně jde o romantickou fikci, která se ale čte „sama“.
Pohled filmový
Juraj Jakubisko má podobný názor jako Petr Štěpán, ve svém filmu přistupuje k hraběnce také spíše jako k oběti než k sadistické vražedkyni. Ale podobně jako Nižnánsky, i Jakubisko si s fakty pohrává tak, aby dosáhl svého a do historických reálií dosazuje řadu smyšlených postav.
Ale nechme stranou historii, ta je stejně zahalená v mlze, protože dodnes není zcela jasné, co se v Čachticích na přelomu 16. a 17. století přesně stalo. Film Bathory se měl původně jmenovat Love Story Bathory. Myslím, že tento název by byl silně zavádějící, protože o lásku v něm v první řadě nejde. Ono je vlastně poměrně složité odpovědět, o co vlastně jde... Film je to velmi dlouhý, objevuje se v něm řada postav a bez alespoň základních znalostí historie je pro diváka obtížné se ve všech osudech orientovat. Samozřejmě Alžběta, její manžel František, proradný Thurzo a malíř Caravaggio se asi nikomu plést nebudou, ale s dalšími už to tak jednoduché není. Na pár vteřin se tu objeví král, tu a tam kardinál, další šlechtici, služky, vesničané, Thurzova žena a vrcholem jsou skeče dvou mnichů. Pravda, ty si nelze s nikým splést – jednak je hrají Polívka a Mádl, jednak jsou to vlastně jacísi vynálezci (kolečkové brusle jsem ještě zkousl, ale sněžné miniskútry už na mě byly moc), kteří ale působí víceméně komicky a chvílemi připomenou popletu Petronela z Anděla páně. Nebudu tady komentovat celý děj, ten si případní zájemci můžou najít na filmových serverech, spíše zkusím vypíchnout věci podařené a věci nepodařené.
Ty nepodařené už jsem nakousl v předchozím odstavci, takže můžu plynule navázat. První věc, která mi hodně vadí, je český dabing. Nemyslím tím, že by byl film vyloženě špatně namluven, ale proč se sakra v celém filmu používají maďarské verze jmen (Erzsébet, Ferenc)? Působí to podle mě nepatřičně a nezvykle, pro mě je to prostě Alžběta a hotovo. Další potíží je, že vlastně nevím, do jaké kategorie film zařadit. Nakonec se přikláním k romantickému politickému thrilleru v historických kulisách. Proč? Inu o horor nejde ani náhodou, těch pár strašidelných scén je k smíchu i dětem. Historický velkofilm? Ale kdepak, to jen reálie jsou historické, několik bitevních scén připomíná kdejaký historický film starý třicet let. Pohádka? Chvílemi určitě, ale děti bych do kina raději nevodil. Film podle mě rozhodně není pro dvanáctileté (je od dvanácti let přístupný), protože jednak tomu nebudou vůbec rozumět, jednak je tam tolik sexu a nahoty, až mi to přijde laciné. Takže ta politika (Thurzovo mocechtivost, kardinálovy špionážní praktiky), romantika (láska hraběnky k mladému malíři) a thriller (jak to asi dopadne?).
Ale abych jen nehledal to špatné. Z kladů musím vyzdvihnout některé herecké výkony. Anna Frielová, Karel Roden a Deana Jakubisková – Horváthová zaslouží absolutorium, byť se vkrádá myšlenka, zda by opravdu v Čechách nebo na Slovensku nebyla k mání herečka, která by hlavní roli zahrála na stejné úrovni. Velice dobrá je také výprava, všechny ty hrady, interiéry a kostýmy působí velkolepě. Moje sympatie má i závěrečná scéna, ve které se do centrály církve dostávají špionážní informace ze všech koutů světa – inu církev vždycky věděla, jak si se svými ovečkami poradit.
No, možná z předchozích řádek vyplývá, že film nestojí za nic. Ale to by bylo příliš jednoduché, je tam řada podařených momentů, řada zajímavých scén a ty dvě hodiny utečou jako voda – pořád se něco děje, pořád se čeká, co kdo komu provede, kdo koho podvede a kdo nakonec vyhraje (že to nebude Alžběta, je jasné od začátku). No, čekal jsem víc, to je jasné. Vyloženě zklamaný jsem také neodcházel – řekněme lepší průměr.
- ČR/SR/Maď./VB 2008
- 138 min.
- Režie: Juraj Jakubisko
- Scénář: Juraj Jakubisko
- Hrají: Anna Friel, Karel Roden, Hans Matheson, Vincent Regan, Franco Nero, Deana Horváthová, Michaela Drotárová, René Štúr, Jiří Mádl, Lucie Vondráčková, Andrej Hryc, Bolek Polívka a další
