Luxusní balení se třemi kotoučky přichystal německý label pro fanoušky pagan a black metalu. Box obsahuje DVD z výběrem skupin z loňského Ragnarök Festu a navíc dvě CD s dalšími stylově obdobnými songy. Obal je výtvarně velice hezky vyřešen a i přes absenci podrobnějších informací bohatě stačí k dokreslení nálady ze zajímavého produktu.
Z mého pohledu je určitě nejzajímavější položkou DVD. Na pódiu haly v německém Lichtenfelsu se ve dnech 30. – 31.3.2007 vystřídala celá řada skupin, tu více, tu méně pozoruhodných. Výběr otevírají Norové Helheim, kromě polonahého bicmena v drátěných košilích, kteří se svým střednětempým epickým pagan black metalem patří do lepší poloviny startovního pole. Angantyr z Dánska jsou z trochu jiného soudku, bzučící kytary a ponurý, poměrně pomalý black metal s chrčivým řevem a v závěru s klávesami do lepší poloviny nepatří (smích). Fjoergyn a první vrchol disku! Chytlavá kombinace pompézní vážné hudby a metalového výraziva je ještě vyšperkována občasným čistým vokálem. To Němci Urghehal uvedli svůj song slovy „satanic black metal“ a tím je řečeno skoro vše. Začíná se hodně rychle, poměrně jednoduše, hlavně bubeník mi přijde příliš monotónní, ale dojde i na kytarové sólo a po něm na zvolnění. Za zmínku stojí i „pekelná“ image. Eluveitie a druhý vrchol! Pódium praská ve švech, muzikanti obsluhují nejen běžné nástroje, ale i mandolínu, flétnu, niněru a housle. Jedna melodie střídá druhou, všichni si to užívají – hotová hudební radost na druhou a u mě jednoznačně nejlepší song. V podobném duchu jedou i Manegarm, jejichž zvláštností je pějící bicmen a že to dává parádně. Středověkem silně ovlivněná muzika zabírá skoro tak jak předcházející Švýcaři a já opět spokojeně pokyvuji. Koldbrann mě naopak moc neberou, vycházejí ze staré black metalové (a rock´n´rollové) školy, ale chybí mi u nich nějaký moment překvapení – prostě solidně zvládnutý řemeslo a nic navrch. Kytarová vybrnkávačka zahajuje skladbu Hel, kteří nejprve sázejí jednu melodii za druhou, aby na zpěv došlo až po dvou minutách. I tak se zpěvem šetří, důraz je kladem na atmosférično a takřka instrumentální pomalá skladba se poslouchá příjemně. Vokálně nejzajímavější bandou je bezesporu Aaskereia. Frontman přechází od jekotu šílence do skoro čistého zpěvu a do toho jedou hodně zajímavé a netradiční kytarové riffy. Tyr z miniaturních Faerských ostrovů hrají melodický pop pagan metal, který působí proti předchozí avantgardě nějak moc jednoduše. Německá skvadra Helfahrt mi přijde nevýrazná a vlastně nevím, co k ní víc dodat. Nějaký ten pagan nádech jejich metal asi má, ale mě to kromě krátkého úseku uprostřed nebaví. A další středověkým folkem střižený band na place, další slečna s houslemi a další silné melodie servírují další Germáni Kromlek s jistotou. A nebojí se ani řádného přitvrzení – velmi dobré. Zvláštností Holanďanů Heidevolk jsou dva pěvci, přičemž jeden zpívá celkem dobrým čistým hlasem a druhý celkem nezajímavým huhlavým. Dohromady to zní prapodivně a poprvé mám navíc pocit, že není úplně v cajku zvuk. S Wolfchant zlepšení nepřichází, sterilní kolovrátkový black se pánové snaží zpestřit melodizujícími pasážemi, ale nějak to dohromady nepasuje, navíc zpěvákovi ujíždí v čistých pasážích hlas. Riger mají privilegium v podobě dvou skladeb a možná proto je občas k vidění delší pohled do publika, kde sličné slečny pějí spolu se zpěvákem jeho popěvky. Ale že by to byla nějaká extra záležitost, to určitě ne a přichází pocit, že druhá polovina disku, s výjimkou Kromlek, za první pokulhává. Naštěstí jsou tu Kampfar, kteří zase laťku zvedají patřičně nahoru a k dokonalé atmosféře nepotřebují žádné zpestřující instrumenty – jen pozoruhodné kytarové riffy a variabilní vokál. K naprosté spokojenosti chybí jen druhá kytara.
Top 5: Fjoergyn, Eluveitie, Kromlek, Aaskereia, Kampfar
Kvalita zvuku a obrazu je velmi dobrá, zvuk je sice jen stereo, ale jinak v pohodě (jen u Heidevolk to neplatí). Obraz „jen“ 4:3, to už mi trochu vadí, tady vidím do budoucna (?) rezervy.
A když vás přestane bavit sledování pohyblivých obrázků, máte další možnost v podobném stylovém rozpětí na dvou audio nosičích, kde se představuje 30 kapel. To už je nějaká porce muziky. A protože recenze už je takhle dlouhá dost, z CD vypíchnu jen ty nej... záležitosti. A tím nemyslím jen ty nejlepší, ale taky ty nejhorší (smích).
CD1: A třeba těmi (podle mého názoru) průsery můžeme hned začít. První mizérie nese název Forteresse – nezáživný ubíjející kvílivý black metal bez štipce invence, monotónní až běda, navíc s nekvalitním zvukem. Nebaví mě ani Vrankenvorde s kolovrátkovým blackem a osmiminutová rádobyrozmáchlá patlanina od Blodtru mě místy vyloženě irituje. K nejlepším kapelám určitě patří October Falls, kteří se zbytečně neženou do vysokých otáček, ale sází na atmosféru, kterou se nebojí dokreslit akustickými kytarami a sborovými chorály. V podobném duchu se pohybují i folkověji střižení Irminsul, kteří svou pomalejší hudbu podbarvují smyčci a dalšími netradičními nástroji. Hudebně se mi celkem líbí i tak trochu heavy metalově znějící Theudho, ale zpěv mi přijde trochu zbytečně zahuhlaný (kapela má song i CD2 a platí pro něj totéž).
CD 2: Na dvojce mě zaujali hlavně Carved In Stone, jejichž akustický folk se zajímavým ženským zpěvem působí v obklíčení rachotících blackmetalistů příjemně a svěže. V podobném duchu, lehce svižnějším tempu jedou Crystalmoors, kterým by prospěl kvalitnější zpěv, ale hudebně je to podařená záležitost hlavně díky využití nějaké fujarky či čeho. A dalším spolkem do folkově laděné party jsou Bran Barr, kteří proti předchozí partě disponují solidně pějícím chlapíkem a nástrojů evokujících středověk používají vícero, třeba dudy. Hel se objevili již na DVD a také tady nabízejí v podstatě totéž, takže taky dobrý. Zmínit musím jediného zástupce bývalého Československa, Hromovlad, kteří rozhodně patří mezi lepší polovinu dvojcédé a nabízí jak blackmetalovou smršť, tak folkové pasáže, vše v jazyce slovenském. Škoda, že nedošlo na někoho z Čech, třeba na Panychidu, která by většině spolků ukázala co proto. Z rachotících nářezníků mně jako nejslabší vychází Foscor, u kterých se opravdu není čeho chytit (kromě trvalého nájezdu bzučících kytar a chrčení), navíc zvuk je horší než špatný. Hodně podobná slova platí pro Battle Dagorath, ale ti se naopak plouží v tempu ultrapomalém.
Seznam skupin:
CD1: October Falls, Irminsul, Forteresse, Theudho, Numen, Myrkgrav, Vrankenvorde, Nydvind, Blodtru, Taunusheim, Utlagr, Allvaters Zorn, Sturmpercht, Infaust, Atomtrakt.
CD2: Urgehal, Yggdrasil, Dantalion, Carved In Stone, Vardlokkur, Crystalmoors, Foscor, Bran Barr, Hel, Battle Dagorath, Grivf, Helritt, Hromovlad, Heorot, Theudho, Soulsearch.
Čas:
DVD: cca 90 min
CD1: 78:04
CD2: 77:36
