31. 8. 2008THE GUTTER TWINS (USA) - 21.8.2008, Palác Akropolis, Praha

další fotografie

Vydali album Saturnalia u známého labelu Sub Pop a vyrazili na světové turné. Jedna zastávka byla přiklepnuta i České republice, a tak jsme mohli živoucí legendy temného alternativního rocku vidět i v Praze, zásluhou pořádajících Charm Music a Scrape Sound.

Koncert byl klasicky odstartován krátce po 20.00 hodině a první tři songy se mohlo bez blesku fotografovat. Což je klasika, nicméně nastal jistý problém, kapela odehrála celý svůj set takřka ve tmě. Zprvu jsem byl trochu naštvaný, že je to póza pro fotografy a pak, že se pódium rozžehne pestrobarevnými světly, leč mýlil jsem se. Tma byla od začátku do konce, včetně přídavků. Jen dvě nehybné namodralé žárovičky drobně osvětlovaly pódium. No, když to shrnu, porušil jsem pravidla a pokud to byl test, koho z fotografů příště nebrat, tak jsou to všichni, kdo z tohoto večera budou mít fotky :-). Napadlo mě jen, že Greg Dulli tak zůstal věrný názvu své domovské kapely The Twilight Singers do slova a do písmene.

Ale pojďme k samotnému koncertu. Ačkoliv jsem byl trochu z debutu Saturnalia rozpačitý, koncert mě totálně pohltil a dostal. Jedním slovem skvělá energická muzika, čerpající z post grunge, alternativy i klasického rocku s příměsí psychadelie 70. let.
Pánové vše odpíchli songem The Station, který otvírá i debut a ačkoliv mi z CD přijde tato skladba utahaná, na koncertě fungovala znamenitě, snad i díky skvělé rytmice (především výbornému bubeníkovi, který každou ránu doslova prožil).

Následovala God´s Children, kterou

Nebudu zde vypisovat jednotlivé songy, jen zmíním několik nobles celého setu. Jednak je to Greg Dulli, který nejen, že skvěle zpívá, ale hraje též na kytaru, Rhodes piano a další piana a klávesy. Prostě pan muzikant. K tomu Mark Lanegan s neskutečným feelingem pro hudbu a rytmus, byť se nehne během setu ani o píď od mikrofonu.

Moc mě bavily skladby jako Idle Hands, která je neskutečným nářezem (mrkněte na youtube), pak věcička, která na vás dýchne odkazem Screaming Trees Bete Noire či Doorsovsky znějící Seven Stories Underground.

Osobně jsem velmi přivítal přídavek, kde mimo jiné zazněly dvě pecky z Laneganovy sólovky a to obě singlovky Hit The City  a Methamphetamine Blues, což byl takový nášup, že mi ani tolik nevadila skutečnost, že se na přídavek neskutečně zhoršil jinak brilantní zvuk.

Co dodat závěrem... jen to, že to byl skvělý koncert... ha, originální závěr. Jen mě napadá, že když jsem mluvil s Markem Laneganem, tak jsem se nedokázal ubránit dojmu, že je to takový vizuální brácha Petra Korála :-).