I v Pařátu č. 25 je vloženo CD s výběrem plus mínus metalových kompozic. Z celkem 18 zářezů pochází většina z domácích dílen, ale dojde i na zajímavé zahraniční akvizice. Hned úvodní Belphegor rozhodně stojí za poslech. Rakouští černokněžníci servírují vybroušený atmosférický black metal, navíc se skvělým zvukem. Následující Belligerence jsou pasováni na domácí objev roku. Jejich nové CD mi už pár dní leží v krabici s nápisem „na recenze“, takže svůj názor ještě v budoucnu rozepíši. Tady jen tolik, že mi moc nesedí zvuk, ale jinak jde o pozoruhodnou záležitost, byť tak velké nadšení, jako kolegové, nesdílím. Švýcarská parta Cataract si libuje ve změnách tempa a propracovanosti do posledního detailu. Předložená ukázka se rozjíždí jako úderný thrash, ale když si člověk na rychlé tempo zvykne, je tu zvolnění a melodie… že by i tyhle pardály zasáhla vlna modernismu? Co psát k Malignant Tumour? Že hrnou špinavej rock´n´roll ala Motörhead? Že jim to naprosto skvěle odsýpá? Že si nehrajou na žádný umění, ale chtějí (se) bavit? Jo. Cerebral Turbulency letos po patnácti letech končí. Někdo je z toho zklamaný, někomu je to šuma fuk, ale nikdo jim nemůže upřít výrazný zápis do historie tuzemského rambajzu. Ukázka z posledního alba je překvapivě v češtině (srandičky…) a je to samozřejmě nářez jako prase s třemi polohami zkresleného řevu (překvapivě srozumitelného) a kulometnou palbou bicích. To Satisfucktion jsou z úplně jiného těsta, důraz kladou na atmosféru a jejich emocionální rock nabízí dvě odlišné tváře – minimalističtější artrockovou a tvrdší a hutnější, při které se ke slovu dostává silný melodický refrén. Liveevil remixují sebe sama neboli song Exorcise You z alba Arctangel. Remix má evidentně parodický nádech, ale vedle vtípků zůstává základ skladby zachován. Přesto si raději dám originál.
Skladbu Immunology uvozují andělské hlasy po nichž se ke slovu dostávají chladné klávesy a strojové bicí. Zpěv je zachmuřený, rytmus monotónní a mě to nebere. Po experimentální tvorbě přichází The Pant s pravověrným hard rockem, který se snaží zpestřit až ambientními pasážemi s šepotem. Kromě refrénu je to ale takový prapodivný mišmaš. Bullworth drhnou čistokrevný střednětempý nudný death metal – nic víc, nic míň. To Fleshless začínají extrémní rychlostí, ale postupně se jejich grindík překlopí do HC a poté do ultra pomalého death metalu. Překvapením však není konec, protože přichází heavymetalové vyjící sólo. Ňák moc zlomů na death grind (smích), ale mě se z řezničin na kompilaci líbí Fleshless jako jediní. Po nich totiž přichází dvě party, který fakt nemusím. Jak Splattered Mermaids, tak Stycoxydal patří přesně do té kasty, která je mi úplně ukradená. SM sice trochu zamíří k death metalu, ale i tak nic pro mě, druzí borci kromě bordelu nabízí prachmizerný zvuk. Illuminated Darkness rádi experimentují, těžko říci, o jaký styl vlastně jde – snad prapodivný doom black rock s hodně originálním zpěvem. Napoprvé se mi to zdálo prachmizerné, ale se zvyšujícím se počtem poslechů musím uznat, že to má určitý skrytý půvab (trochu mi ID evokují Pergamen na albu Psychpoetik). Digistus In Recto a 5 let starý song plný elektronických zvuků naroubovaných na punk HC nu metal základ. Kapela skončila a tenhle kus má jediný účel – upozornit na fakt, že CD lze koupit za pouhých 66 Kč. The Pooh nás vrací o 40 let zpátky do 60. let minulého století. Je to dokonalé retro a pocta té slavné době. Hodně zajímavé, ale bude to dneska někoho zajímat? Melancholie – to je slovo, které FDK snad nejlépe vystihuje. Po hodně pomalém začátku se skladba trochu rozjede, ale stále je smutná a deprimující. A to nejpřekvapivější a nejzajímavější nakonec. Dissolving Of Prodigy a jedenáctiminutová ultrapomalá tryzna z alba Time Ruins Also Beauty není samozřejmě žádnou novinkou, nýbrž annoncí na možnost opětovného zakoupení tohoto kultovního alba. Podařilo se splašit 30 ks a můžete objednávat v Crystal Production.
Top 5: Belphegor, Belligerence, Malignant Tumour, Illuminated Darkness, Dissolving Of Prodigy
Čas: 75:39
