 |
 |
 |
11. 8. 2008RAUNCHY - Wasteland Discotheque
|
Parádní! Tímto jediným slovem by se dal označit nový materiál dánských thrash/death melodiků, kteří opět ukazují kapelám jako In Flames, či Soilwork, jak se má tento řízný styl s výraznými melodickými refrény hrát. Předchozí album jasně naznačilo, že tato kapela si s oběma výše jmenovanými skoro pohrává. To co obě tyto hvězdy těžce potí a jde jim to album od alba hůře, Raunchy se drží stále svého, ale hlavně nepadají pod sebou nastavenou laťku. Pokud bych měl zmínit kapelu, které by Raunchy mohli konkurovat, tak řeknu Dark Tranquillity, ovšem to je trochu zavádějící srovnání. Co nás tedy čeká na tomto spíše delším kotoučku? Nic objevného, ale kdo má rád tento styl, ten nemůže být zklamán. To podstatné, co by asi tak posluchač mohl čekat, zde rozhodně najde a hlavně na úrovni. Placka Wasteland Discotheque šlape na plné obrátky, brutální trash/deathové sekanice jsou v zápětí střídány melodickými refrény, které evokují i kapely o dost měkčí, ale k tomuto stylu to patří a melodie Raunchy mi připadají ještě dost povedené. Osobně bych tipoval, že jeden z největších hitů desky bude song The Bash, kde Raunchy asi nejvíce připomínají obě výše zmíněné kapely. Ono je těžké porovnávat kdo kdy koho kopíruje, když by se dalo říci, že Raunchy byli jednou z kapel, která definovala tento styl a proto se k tomu raději nebudu vracet. Mě se asi nejvíc líbí song Somebody’s Watching Me, který je lehce jiný, než zbytek zářezů a trochu mi připomíná Painy. Další parádní štych je skladba Warriors, která mi velmi připomíná Dark Tranquillity v jejich |
|
nejsilnějších chvílích (zde je potřeba zmínit, že ačkoli tuto scénu již tolik nesleduji, Dark Tranquillity jsou mými dlouhodobými oblíbenci). Titulní Wasteland Discotheque bude zřejmě dalším hitem, protože zaujme jak brutálním nástupem, tak dalším dojícím refrénem. Ovšem největší paráda je závěrečná osmiminutová skladba The Comfort In Leaving, kde se kapela evidentně chtěla rozjet o něco víc a ejhle je z toho poměrně kvalitní death, kde nezbytné melodické refrény nejsou zas tak výrazné a hlavně to celé skvěle šlape. V tomto songu jsem nenašel slabší místečko. V klidných pasážích by se dokonce nálada dala přirovnat k 15 minutovým dojákům Stratovarius.
Kdo tento styl nemá rád, ten bude otráven už z jednoduchého kolečka postupů, kde sloka střídá refrén a občas dojde na mezihru. V tomto směru by mohla kapela ještě hodně zamakat. To je jeden bod z hodnocení dolů a druhý bude za občas zbytečně přeslazené refrény, alespoň je jasné, kde se inspirují brutálně přeslazení Sonic Syndicate. Pro posluchače melodického thrashe, metal/coreu apod je toto album nezbytností, shánějte! Čas: 54:10 Seznam skladeb:
Web: www.raunchy.dk |
;)
