8. 8. 2008KOHOUT PLAŠÍ SMRT – Duševní výluka
|
Vtipný název kapely plus logo vydavatele rovná se punk. K názvu jen doplním slova kapely: „Jedná se název básnické sbírky od F. Halase, ale ideově to s naší tvorbou nemá moc společnýho i když stejně jako Halas v týhle sbírce, válku neschvalujem. Hlavně se snažíme psát o všem, co nás kde potkalo, nakopnulo, praštilo, nadchlo atd.“ No a zdá se, že Kohouty toho v poslední době moc nenadchlo, protože zpívají většinou o věcech nepříliš veselých. Obecně můžu říct, že se mi texty líbí, některé více, některé samozřejmě trochu méně. Z těch podařených bych vypíchnul hlavně slova ke skladbám:
I většina ostatních textů je námětově v pohodě – o politice, nejisté budoucnosti, anonymech na webových fórech, čipování lidí, pirátech silnic, populárních umělcích, lovech na lidi nebo ničení životního prostředí. Dva texty se vymykají – Slovesná je celkem vtipně poskládána z přísloví, zato Chřipka „nechřipka“ popisující omyl laboratoře a vyhubení (ne)nakažených obyvatel jednoho paneláku mi přijde trochu laciná. Občas si textař pomůže trochu naivnějším nebo krkolomnějším veršem, občas na veršování rezignuje úplně, ale jak už jsem psal, celkově jde o solidní práci. Hudebně se KPS pohybují v punkových vodách, občas je jim koryto řeky těsné a proběhnou se po levém břehu, na kterém vládne HC a občas po pravém, kde je to trochu cítit alternativou. Tempo převládá svižné, melodie jsou chytlavé a zpěvy (sólo Matěj, |
2x sólo Krtek, všichni sbory) srozumitelné a na punk nečekaně variabilní. Obranou proti syndromu zvanému „nuda“ jsou neustálé změny tempa a také změny výrazu (stylu), když se na hlavní nosný motiv nabalují motivy jiné (již zmíněné HC, ale i ska, pop, rock). Někdy to působí trochu násilně, ale většinou to neruší a zahání monotónnost na hony daleko. Hitové refrény se zažírají do mozku a hlavně ty nasranější songy (Sportovec, Politik a Hrdina) mají tah na branku. O dokreslení nálady se stará trubka hostujícího Saaczecha, který zvládá jak pomalejší úseky, tak ty rychlé. Na konci disku se ještě skrývá bonusová sranda píseň o autobusu – s prominutím – stupidní až běda. Jinak je kapela instrumentálně vzácně vyrovnaná a celkovému vyznění hodně pomáhá dobře namíchaný poměr nástrojů – třeba baskytara (Krtek) je hodně nahoře a hraje s kytarou (Honza) vyrovnanou partii. Bicí (Wilda) taky v pohodě – studio ExAvik si zaslouží pochvalu.
Obal obsahuje vše, co třeba (texty, sestava, děrovačka) i co netřeba (texty jsou přeházený), titulní cover je poměrně netradiční a je na něm 89 maličkých fotek fanoušků (?) kapely. Graficky žádný skvost, ale na to si kapely punkového ražení nehrají. Hrají hlavně pro radost a na koncertech to určitě bude fungovat. Seznam skladeb:
Čas: 31:53 |



RSS kanál













