 |
 |
 |
1. 8. 2008VRANKENVORDE - Schlachtensang
|
Německá tlupa Vrankenvorde z Braniborska a její druhé CD nazvané Schlachtensang. Volně přeloženo něco jako hymny vítězů. Kapela se ohání termínem pohanského viking metalu. Ale to dnes o sobě tvrdí každý, že. Rozluštění tajenky, co že se to vlastně skrývá vypáleno v drážkách stříbřitého kotoučku, pak přináší až důsledný poslech jejich nové nahrávky. V rodné němčině zpívaný black metal,s občasnými deathovými poryvy a velkou dávkou heavy melodiky. Tak jak jsou nato naši západní sousedé zvyklí a mají to zřejmě v krvi. Skladbám dominuje dusavý, klopotný rytmus bicích. Oba kytaristé se sice snaží, ale jejich hra mi chvílemi přijde výrazně mdlá a je to jen takové "šmrdlání" strun. Jako by to neuměli pořádně zmáčknout. Ve druhé skladbě Sturmvogel, zpěvák Robse hecuje posluchače koncertním: "hej, hej, hej, heeej!" No, na studiové nahrávce to zní přinejmenším nevhodně. Ovšem že si tohle svoje "halekání" neodpustí ani v jediné instrumentálce na CD, nazvané výstižně Instrumental, je už neodpustitelné a nevkusné. Proti jeho řevu jinak nic nemám a Robse celkem zdárně moduluje svůj blackový chrčák až deathovému výrazivu. Jak velí nálada písně. Čtyřce s podivným názvem 17, 18, 19, vévodí nadmíru melodické, jednoduché kytarové vyhrávky. Nelze si nevšimnout a přeslechnout punkový akcent hry bubeníka Knoppiho. Markantní je to třeba právě hned v páté písni Einst. Nezní to nijak přesvědčivě a moc mi to tam nesedí. Tajemný mluvený prolog, bublající basa, velký buben a opět ono pro mě frustrující Robseho hej, hej, hej, yeeeaah!!! Ten člověk je nezmar a to svý si nacpe opravdu všude. Neskutečné. Titulní song je až na tuhle malichernost jinak vcelku poslouchatelný. Následující Mutter Norden není ničím vyjímečná a je tady již zmíněná devátá Instrumental. Jedná |
|
se o typickou rokenrolovou oi skladbu, navíc vyšperkovanou výkřiky typu Frankuft a obligátním hej(káním). Desátá skladba Des Krieges Ungeheuer by klidně mohla být poslední, neboť všechny další vály jsou už jen zbytečným natahováním nijak výrazného materiálu, který Vrankenvorde stvořili. Ani sound není úplně "pünktlich" a je takový špinavý, nedbalý a umolousaný. Což by ovšem samo o sobě k nabízenému hudebnímu stylu zas až tak navadilo. Problém slyším v autorské a skladatelské úrovni, tam je určitě ještě co zlepšovat a pilovat kvalitu projevu. Neopovážím se ani pomyslet na to, jak by celá produkce CD zněla s klávesama a bác. Má nejčernější představa se zhmotnila na konci alba. Je tu poslední kousek Zu Früh zu jung, který je klávesama doslova prosycen, ale jedna píseň se dá skousnout. Fakt, že se jich více méně snažili vyvarovat a vystačili si s klasikými metalovými nástroji kvituji.
Kladem je pak hezky udělaný booklet se všemi texty a fotkami. Cédéčko jsem slyšel nejméně dvacetkrát, takže se to v pohodě dá poslouchat i přes uvedené nešvary a věřím, že leckterého vlastenecky založeného teutona to i zaujme. Ostatně pro něj je tohle CD i určeno. Pro posluchače německé scény Dies Ater, Thrudvangar, Aeba...nezbytnost. Schwarz metal NDR. Čas: 50:40 Seznam skladeb:
|
;)
