 |
 |
 |
RSS kanál
22. 7. 2008INSANIA – Rock´n´Freud
|
"Nás v pekle láká mít svatozář… Kážem vodu, pijem krev… Nevěříme v ďábla, ďábel věří v nás!" Vinylovou verzí aktuálního alba Insanie debutuje nová česká podzemní firmička Magick Disk Musick. Nestojí za ní nikdo jiný, než František Berry Březina, který má v tuzemském undergroundu leccos za sebou. V poslední době je znám coby propagátor vinylů a vydáním Insanie udělal radost nejen sobě, ale i dalším vinylovým maniakům. Výhodou recenzování nahrávky Rock´n´Freud s ročním zpožděním je fakt, že mám album dokonale naposlouchané, slyšel jsem jej snad 100x a 2x viděl jeho koncertní podobu. A hned v úvodu si dovolím konstatovat, že album je strhující, dokonalé, dechberoucí a… prostě bych mohl hledat další superlativy, takže ocenění v Andělovi a Břitvě, kde pokaždé bralo zlato, je zcela na místě. Již předchozí dvě nahrávky – Trans-Mystic Anarchy a Out – mě dokázaly silně oslovit, ale Freud, to je ještě vyšší váhová kategorie. Proč? Vidím dva zásadní důvody. Tím prvním je úplná rezignace na angličtinu, tím druhým zvýšení podílu kláves. Klávesy už sice Insania používala dříve, ale k masivnímu zapojení došlo až nyní. Tudy se stal stálým členem kapely a hudbu významně oživil a obohatil. Z kláves doluje netradičně zabarvené zvuky, o kterých kapela tvrdí, že mají být „zlé“. Mně ale až tak zlé nepřijdou, ostatně celá deska oplývá jakýmsi optimistickým odérem, alespoň mně vždy dokáže náladu zvednout a žádné depky se na mě nevalí. I když kláves přibylo, stále samozřejmě dominují podladěné kytary, brblající basa a rázné bicí. Hudební směr se u Insanie postupně vyvinul v „astrální crossover“, který v sobě zahrnuje jak metalové riffy, tak volnější rockové melodie, vše navíc s nádechem hard core, punku, alternativy a nevím čeho ještě. Dohromady to do sebe zapadá jak puzzle a výsledkem je pestrá skládačka 12 „nevergreenů“ opatřených výborným zvukem z Haciendy. I když je hudba Insanie zajímavá, místy chytlavá, místy složitější, považuji za stejně důležitou, ne-li důležitější položku, texty. Už jsem zmiňoval dvě alba, která Rockujícímu Freudovi předcházela. Na nich se Poly pouštěl do křížku s křížky normálními i obrácenými, pentagramy i anarchistickými |
|
áčky, vesmírem i podsvětím. Tentokrát jsou slova trochu méně konfliktní a méně recesistická, lehce se posunulo i ideové zaměření. Přesto se i o náboženství či vesmír tu a tam otřou, ale hlavní témata jsou jiná – smrt, krev a oheň. Alespoň to tak vidím já. Opět si můžeme pochutnat na zajímavých slovních spojeních (ty nejpovedenější cituji v záhlaví recenze) i na neotřelých a svým způsobem „nesmyslných“ veršících, ale tak kouzelných, že se mi chce Polymu jeho textařské schopnosti závidět.
Když vezmu v potaz obě dvě nedílné složky, tak si dovolím upozornit na „nesvatou“ trojici nejvydařenějších songů, kterými jsou Je mrtvá, Večer, kdy Freud zpíval basem a Velký NE. Všechny tři jsou jasné hitovky s do paměti se zažírajícími refrény a melodiemi, které si bezděky notuji kudy chodím a z textů cituji do nechápajícího okolí… no zkuste to taky, třeba místo normálního „ne“ říci „velký ne“ a nebo zpívat své přítelkyni „má milá je mrtvá“ (smích). A poslední odstavec věnuji oslavě vinylu a velkého obalu. Možná by stačilo napsat „paráda“, ale stejně si neodpustím ještě pár slov. Takže obal je nádherný, na velké ploše dokonale vynikne ona luxusní, lehce erotizující, kompozice slečny, vany plné krve, čokoládových bonbónů a sektu. Ani vnitřní obal za vnějším v ničem nezaostává, je zpracovaný v duchu obalu CD, ale opět na velké ploše s využitím stejného fontu písma i obrázků. A samotný vinyl bílé barvy je korunou celé téhle interesantní edice. Neváhejte, náklad je omezený pěti sty ručně číslovanými exempláři! Seznam skladeb:
Čas: cca 44 min |
;)
Reklama
Partnerské weby
