Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
F.O.B. - Outside The Palace Walls

Druhý festivalový den probíhal program na všech třech pódiích.

Hlavní pódium neboli Blue Stage hostilo soubory zvučnějších jmen s umírněnější tvorbou, Orange Stage party tvrdšího ražení a Black & White Stage pak soubory alternativnější.


Po raním budíčku z okolí, kde zase někdo vykřikoval, někdo křičel mlčte a někdo ani mluvit nemohl, jsme se vydali na nákup do vesnice. Bylo to veselé, fronta na pomeranče jak za komunistů a obchůdek se smíšeným zbožím praskal ve švech. Nakonec jsme se dočkali kýženého chleba, minerálek a nanuků a po svačince / obědu zase honem do areálu. Hrát se začalo ve 12:00 na obou menších pódiích, ve 14:00 na velkém. Nebylo v mých silách vidět vše, takže kapely, na které se nedostalo, nechť prominou...


Blue Stage


Na hlavním pódiu začali od 14:00 E!E, kteří přilákali na sluncem zalitý prostor zástupy příznivců. Jejich old school punk zabíral a v předních řadách se rozjela řádná pogovačka. Nicméně mě tahle parta až tak interesantní nepřipadá, mezi českými punkery mám jiné oblíbence.


MANDRAGE mě oslovili mnohem více než punkoví veteráni. Na první pohled upoutal dredatý kytarista, zbytek kapely vypadal jak ze střední školy a tahle napohled nesourodá parta pro mě nakonec byla asi vůbec největším překvapením celého festu. Svým způsobem nikterak složitá muzika, ale podaná precizně a dospěle. Do poznámek jsem si napsal, že bez nějakého velkého vymýšlení rvali do lidí melodický HC s dobrým zpěvem, vynikající rytmikou a i pódiové podání nebylo statické, ale živé. Takže to asi tak nějak je, jen to stylové zařazení – HC – je nutno brát s rezervou, protože i svižný kytarový rock by tam pasoval.


Jestliže Mandrage zaujali hlavně tvorbou, tak JERX sázejí na image. Němci jsou prý zvyklí hrát po Evropě na velkých festech, naposledy pro 40 000 diváků. Nástup na přeštěnické pódium si ale protáhli sáhodlouhým intrem, po kterém vyběhla pětice vymóděných mládežníků, z nichž hlavně excentrický kytarista zasluhoval zvýšenou pozornost, nejen kvůli oblečení, ale třeba taky díky píšťalce, kterou celý set nevypustil z pusy a tu a tam na ní i zapískal. Hudebně to až takový zázrak nebyl – „hodný“ moderní kytarový rock – trochu emo, trochu punku, trochu core. Sehraní byli, to musím uznat, akční jakbysmet, lidí dost… dokud se v areálu neobjevila hasičská cisterna, která v parném dni začala návštěvníky zkrápět studenou vodou, tudíž se konal masivní přesun za osvěžením a prostor u pódia se rázem vylidnil.


TLESKAČ nastoupil v zelenkavých fotbalových dresech a rozdováděl svým ska na velké louce mnohem větší kotel, něž předcházející partička. Dechová sekce měla nacvičené spartakiádní představení, kapela šlapala a lidi se mohli zbláznit. Závěrečný song – překopaný Breaking The Law od Judas Priest – překvapil, nikoliv Corbowa, který se zjevil v backstage coby podpora zvukaře a konstatoval, že před týdnem zněl originál přece jen lépe.


Kolem GREEN FROG FEET vládl humbuk už před festem, tihle zdomácnělí (v rámci festivalu) Němci se totiž rozhodli zvěčnit svůj koncert na DVD. Atmosféru jim diváci vytvořili skutečně parádní, ale poprvé o sobě dalo v negativním slova smyslu vědět počasí, protože se zatáhlo a ke konci vystoupení GFF i lehce sprchlo. Produkce GFF mi ale nikterak zvláštní nepřišla – sice z nich energie čišela, ale v podstatě hráli jednoduchý chytlavý hopsavý neo punk. Zpěvák se snažil přihlížející pobavit svou znalostí češtiny – ve slovníku měl třeba slova pes, košiška nebo myš. Jo, a začala fungovat i velkoplošná projekce na obou stranách stage.


Vysmátý Márdi mě pobavil hned po příjezdu, v backstage si trochu pohrál s provázkem visícím ze stanu pro kapely, ze „střechy“ na sebe vylil kýbl vody a měl z toho nelíčenou radost (smích). Stejně jako na BFF, i tentokrát dokázala VYPSANÁ FIXA přitáhnout pozornost davu. Mě potěšil Dezolát (skladba z filmu Václav) či triko kytaristy s nápisem „Paroubek škodí lidem“, ostatní třeba Východoněmecká kapela, Trampolína nebo Lunapark.


KRYŠTOF zahájil Obchodníkem s deštěm (sakra, že by za pozdější déšť mohla tahle skladba? – smích) a postupně mě dokázal celkem otrávit. Zněly rádiový hity i nehity, všechno mi to přišlo takové jako hraní na umění, ale bez nějakého záchytného bodu, pomalé, nemastné, neslané... Na to, že v kapele se hraje na tři dechové nástroje, je jejich využití trochu malé… no prostě mě to nebavilo, byť charisma Krajčovi jistě upřít nelze. A závěrečný cover Stánky mě teda uzemnil úplně. Podle mě nafouknutá bublina, podle tanečníků a zpěváků na place asi bomba.


WOHNOUTi to odnesli s plnou parádou. Začali za mírného deště, po dvou skladbách přišel lijavec a vystoupení muselo být přerušeno, aby následně program na hlavním pódiu skončil z bezpečnostních důvodů úplně. Vystoupit ale měla ještě Exilia, jedna z velkých hvězd festu, takže začalo intenzivní jednání a vymýšlení, jestli budou Italové schopní (nebo ochotní?) vystoupit na nejmenším, leč zastřešeném Black & White Stage. Jak to dopadlo? No to se dozvíte na konci bloku věnovanému příslušné stage.


Orange Stage


Stejně jako ve čtvrtek, i v pátek začínala na Orange Stage mladá kapela. HODNĚ PODNĚ jsou pravda o něco starší než Yummi, ale v podstatě se o nich nechá napsat totéž. Šestičlenný band, z něhož polovinu tvoří slečny, hraje rock s trubkou, saxofonem a flétnou, zpívají flétnistka i bubeník, ale výsledek je takový nedotažený mišmaš s českými, hodně jednoduchými texty.


Pět minut a necelé dvě skladby mi stačili, abych ŽLUTÝ FIJALKY poslal do kytek. Nevím, jestli to zpěvák myslel vážně, když uváděl jednu skladbu jako čtrnáctiletou… hloupý text, obyčejný bigbít bez jediného záchytného bodu, odešel jsem si oddychnout do kempu, únava z nevyspání si brala svou daň, takže se mi povedlo zaspat PUB ANIMALS.


Na PESHATU už jsem byl zase čilý, stejně jako zástupy dlouhé, prostor kolem pomerančového pódia téměř zaplnivší. Písničky o zvířátkách – zachytil jsem píďalku, mývala i housenku – měli vtipné texty a muzika hezky odsýpala, kytaru doplňoval pozoun a já si pobyt prodlužoval více než jsem původně myslel. Nevím, jestli to mělo blíž k punku nebo ska, ale poslouchalo se to příjemně. Když jsem pak prohodil v zákulisí pár slov s kytaristou, dozvěděl jsem se, že to byl zoo punk – hezká škatulka.


Rakouských hardcoristů DEFCON bylo plné pódium – aby ne, když měli dva zpěváky a Orange Stage není zrovna přehlídkové molo (co do prostoru). Ta plnost byla dána i tím, že pánové ani chvilku nepostáli, neustále pařili jak o život a do lidí rvali nasraný nářez s dvěma až třemi řevy (to když se přidal s hlasivkami kytarista). Hudebně ale spíše průměr, který enormní nasazení zvedlo o fous nahoru.


HOUBA se objevila po delší pauze (po Defcon měli hrát Undergroun Fly, ale na cestě je potkala nějaká šlamastyka a přijeli pozdě, leč nakonec na ně přišla řada v noci na B&WS) a měla pech, protože v průběhu jejího setu přišla pořádná přeháňka a původně solidní počet lidiček se rázem smrsknul. Houba mi tu chvilku, co jsem viděl (než jsem zbaběle prchl do sucha), přišla jako standardní punk rock nářezovka, ale podle jedné skladby těžko soudit. Zbytek jsem proseděl pod střechou.


Místní (Milevsko) kapela TICHO DE PRE CUPÉ BAND už prý na festu hrála počtvrté a bylo to znát na ohlasu. Víceméně svižný rock (´n´roll?) s folkovými a snad i punkovými dotyky,s akčním frontmanem (pan Kupík - viz. B&WS), harmonikou a houslemi pobavil. Došlo i na předělávku Sovy v mazutu, kterou si kdekdo zpíval a došlo taky na chroustí nálety – tihle brouci se probrali v korunách okolních stromů a osvětlený prostor jim zřejmě imponoval, stejně jako hlavy přihlížejících.


S třiadvacátou hodinou došlo na pořádný nářez v podání ATARI TERROR. Dva zpěváci, z nichž jeden neustále poskakoval na zábradlí, vyřvávali anglický texty. Stylově nejblíže asi crossoveru (pod ten se schová všechno – smích) či HC, s občasnými odbočkami až k nu metalu – spíše v rovině zpěvů, které od hrdelních přešly do čistějších poloh nebo recitace. Za zábradlím narváno, důstojné zakončení na této stejdži.


Black & White Stage


Mnohem zajímavěji než na OS začal páteční polední program ve stanu. O spolku VEENA jsem v životě neslyšel a dokonale mě posadil na zadek. Kapelka v klasickém rockovém obsazení těžila hlavně z výborné zpěvačky, která se vůbec neostýchala řádně řvát a ječet.


DESPAIRES jeli živý punk rock (právě skladba Jedeme punk rock mi uvízla v paměti díky hitovému potenciálu), který se místy křížil s metalem i HC. Solidně zaplněný stan (jehož výhodou zatím bylo to, že se tu člověk schoval před žárem slunce) sledoval rotaci nástrojů v rukou muzikantů a kdyby texty nebyly tak naivní, byl bych ještě spokojenější.


KUPÍK A OSAMĚLÝ FOLKOVÝ RYTÍŘ neboli zpěvák již zmiňovaných Ticho De... si dal rozcvičku coby sólista a kytarista takřka folkový. Jeho vystoupení se krylo s Peshatou, viděl jsem jen kousek, ale mělo slušnou úroveň, bylo vtipné a dokonce došlo na song na památku nedávno zesnulého Sahuly, uvedenou slovy „Ať se všichni stihneme ufetovat dřív, než nás někdo zabije pro 1000 korun“.


Ze zvědavosti jsem se vypravil na představení dramatické společnosti MÝTUS, které sledovalo asi 100 divadelních labužníků. Těžko psát něco víc, viděl jsem jen kousek, ale vypadalo to hodně působivě a určitě se jednalo o dobrý nápad jak zpestřit fest.


BAREVNÝ NÁTĚR jsem navštívil taky jen na skok, i oni měli pro svůj melodický rock pop dobrou kulisu, ale přece jen mému sluchu byli Atari Terror bližší, tak jsem se vrátil na ně.


UNDERGROUND FLY začali po půlnoci za stálého deště a pro narvaný stan. Původně jsem se sem přesunul kvůli Exilii, ale Poláci mě rychle probrali z letargie způsobené povětrnostními podmínkami a dokonale pohltili. Melancholický rock s výborným naléhavým zpěvem a zajímavě pojatými klávesami připomínajícími zvuky z nějakého sci-fi filmu. Paráda.


Všechno dobře dopadlo, čekání sice bylo dlouhé, ale EXILIA se zhruba v půl druhé objevila ve stanu v plné parádě. Exilia má za sebou vystupování po boku Rammstein, takže jde o „velkou“ kapelu, což bylo demonstrováno třeba zvukovou, při které byla zpěvačka schovaná, aby ten správný zážitek přišel až s jejím nástupem na minipódium. A nástup to byl impozantní, dredaté dračici byl stísněný prostor těsný. Myslím, že milánští se se vzniklou situací vypořádali ze ctí a možná nakonec měli štěstí v neštěstí – pochybuji, že pod velkým pódiem by měli takovou atmosféru jako v omezeném prostoru velkokapacitního stanu. Evidentně na ně čekali jejich příznivci (někteří dokonce přijeli na fest jen kvůli Exilii) a vytvořili kapele výborné prostředí. Hudebně něco jako tvrdší Guano Apes, zpěvačka řvala a skákala a běhala a hrál se dokonce cover Metallicy – pro mě vrchol páteční noci resp. sobotního skororána.


Páteční top 5 resp. 3 (abecední pořadí):

Johan: Exilia, Mandrage, Peshata, Underground Fly, Veena

Johanka: Peshata, Veena, Vypsaná Fixa


Normal - Johan

Kurzíva - Johanka


Pokračování...


Zveřejněno: 16. 07. 2008
Přečteno:
3386 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář