Na podobně laděnou akci jsem vyrazil poprvé a důvodů, které mě k tomu vedly, bylo několik. Tím prvním šance vidět trochu jiný fest (než jsem byl dosud zvyklý), tím druhým potom samozřejmě některé kapely (které jsem buď dlouho neviděl nebo neviděl nikdy), třetím že fest se koná v pěkném přírodním areálu a posledním, že Johanka, která už tam byla asi třikrát, si akci pochvalovala (jojo, za vším hledej ženskou). Do areálu jsme dorazili s velkým předstihem a mělo to výhodu hlavně v tom, že jsme si v kempu vybrali parádní místo kousek od hlavního vchodu (no druhý den už zas tak parádní nebylo). Kolem nás začali postupně vyrůstat další stany a mně začalo docházet, že tenhle fest je festem mladých (průměrný věk tak kolem 20,7 let) a dívek (poměr slečny – chlapi bych viděl tak 60:40 - v procentech).
Orange Stage
První festivalový den měl plánovaný program jen na prostředním pódiu a docela mě pobavil konferenciér, který tvrdil, že jde o den nultý. Nějak mi to matematicky neštymovalo, no (smích). Chvíli mi neseděl ani onen rozevlátý mládenec, ale pak jsem si na jeho neustále nadšený projev zvykl a nakonec mi přišel v pohodě.
S úderem 16. hodiny akce odstartovala před velice slušnou návštěvou vystoupením skupiny YUMMY. Tříčlenná parta, z nichž všichni přispěli i zpěvem, měla vpředu dvě dívky (kytara resp. baskytara plus flétna), pouze bicí byly doménou klučičí. Slovo klučičí sem patří právem, věkový průměr kapely bych tipoval na nějakých 16 let. A překvapivě kapelka hrála něco jako alternativní rock s expresivním zpěvem, samozřejmě se všemi začátečnickými neduhy, jako je instrumentální nejistota, občas ujíždějící hlas či statické podání. Ale vezmu-li v potaz mládí muzikantů, nebyl to úplně marný začátek festu. (Já nevim nooo... bylo to marný)
Druzí měli hrát Crossband, ale nějaký zádrhel na cestě způsobil, že přijeli pozdě a tak následovala zhruba hodinová pauza a po ní přišli CHARLIE STRAIGHT. To už byla úplně jiná váhová kategorie. CHS těžili hlavně z jistého projevu frontmana, který disponoval výbornou angličtinou a ještě lepším hlasem, který jakoby hladil. Škoda trochu přebasovaného zvuku, ale jinak pohodová muzika se silným podílem kláves evokujících jazz. Tu a tam dokonce kytara úplně přenechala prostor zbývajícím nástrojům. První veliké překvapení.
PANKIX byli první partou, kterou jsem znal z dřívějška díky promáči, který jsem měl možnost recenzovat. Proti předchozím kapelám se lehce přitvrdilo, k mikrofonu se postavila výrazná zpěvačka a rozjel se tvrdý energický rock podkreslovaný tóny houslí. I Pankix zpočátku bojovali se zvukem, ale když se srovnal, bylo to zajímavé vystoupení vyhrané kapely s výbornou zpěvačkou, která míchala několik jazyků (angličtinu, češtinu a mám pocit, že i srbochorvatštinu) a dokázala svůj hlas i řádně zdrsnit.
Zato MEDVĚD 009 mi po předchozích dvou partách přišel jako kapela o ničem. Odrhovačky vzniklé křížením ZNC, Tří sester, Alkeholu a Divokýho Billa s pitomými texty, kýčovitými klávesami, saxofonem a sborovými zpěvy ale přitáhly na plac pod pódiem takový davy, že jsem jen kroutil hlavou. No jo, no, lidi se chtějí bavit a na umění kašlou. Ale abych kapele nekřivdil – sehraná byla a šlapala.
Vrcholem čtvrtečního večera pro mě byli veteráni první světový neboli ZNOUZECTNOST. Ta hrála především nové skladby z právě vydaného alba Heavy model. Ale samozřejmě nechyběly ani stěžejní pecky z desek předchozích. Nevětší úspěch měli jako vždycky Hasiči, při kterých celý kotel fanoušků jako na povel klesne na bobek a při refrénu „To jsme my, hasiči“ všichni vyskočí a skáčou... no parádní atmosféra. A došlo i na ty Veterány 1 světový a nedošlo akorát na Bylo nebylo, což mi tedy trochu vadilo, ale jinak se mi to moc líbilo.
Nejsem příznivcem ska a znalcem už vůbec ne, ale to co, předvedlo STO ZVÍŘAT, si zaslouží dvousloví „všechna čest“. Když se totiž umí, nezáleží na stylu. A Zvířatům to šlapalo náramně. Deset lidí na stejdži, dechy se střídaly s klávesami, kytarou, baskytarou, perkusemi, několika zpěvy, z nichž ten zpěvaččin převládal. Docela mě pobavil jeden z textů, ve které se tvrdilo, že „nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama“. Hodně pestré a energií nabité vystoupení a první přídavek.
Přišla skoro půlnoc a s ní únava, takže VODOVOD už mi hrál do stanu, stejně jako nakonec dorazivší CROSSBAND. V noci jsem měl pocit, že o obou kapelách budu schopný něco souvislejšího napsat, ale ráno byla paměť nějaká unavená... Snad jen, že Vodovod je taková celkem sofistikovaná zábavovka a usínalo se při ní příjemně a že Crossband mě zase probudil a následně svým mixem popu, rocku a snad i blues opět na chvíli uspal. Proč na chvíli? Protože ač se naše poloha ve stanovém městečku zdála býti ideální, celou noc nás rušil řev imbecilů z okolních stanů.
Čtvrteční top 3 (abecední pořadí):
Johan: Charlie Straight, Pankix, ZNC
Johanka: Charlie Straight, 100 zvířat, ZNC
Normal - Johan
Kurzíva - Johanka
Pokračování...
