Nedělní ráno se podobalo tomu sobotnímu, akorát jsme nemuseli letět do města, zato nás kromě štěkotu psů trochu rušil řádný murmur z vedlejšího stanu – zdravíme sousedy poprvé. K tomu megavedro ve stanu, takže jsme se vykutáleli ven a pokračovali v ležingu na slunci, s deštníkem místo slunečníku. Pak jsme si zase zašli pro dobroučký koblížky, plněný rohlíky čokoládičkou / ořechy a dali v poklidu snídani. No v poklidu… Když Johan vytáhnul ze stanu 30 let starý nafukovací lehátko, říkám: „A nemůže ta matračka prasknout, když si na ní sedneme?“ – „Kdepak, ta je pevná!“ Ale 60 kg živé váhy (ne mojí) bylo i na výrobek soudruhů z Vulkánu moc a v kombinaci se stanovým kolíkem, na který nejmenovaný šikula matračku umístil, došlo k neřízenému úniku vzduchu. (Johanka)
Rock Space Stage
I v neděli se začínalo brzy (v 10:00) a naše první kroky mířily na ABSTRACT ESSENCE. Mladá kapela stylově v černém míchala death s blackem i rockem, atmosféru dodávaly klávesy a vyčníval přepestrý vokál od havraního skřehotu přes chraplák po umírněnější projev.
ERION jakoby vypadl ze sterilního rádiového prostředí, vlastně se dá říct, že tuhle muziku bych i v rádiu vypnula. Poslouchalo minimum lidí, a když k jednoduchému pop rocku připočtu texty o ničem („Znám, dobře tě znám, jsi překrásná, tak vzdálená“ a podobně), vychází snad nejhorší kapela celého festivalu. (Johanka)
Pařící bratři Paříci neboli D.A.D. po letech stylových přemetů asi našli to pravé ořechové. Jejich metalcore nenudil, nářezové pasáže se střídaly s odlehčenými a zvuk kytary místy silně připomínal současnou nemetalovou švédskou produkci. U mě dobrý, Pod hladinou výborný.
MR. DYNABOOM se věnovali nu metalu, s mikrofony pobíhali po pódiu dva chlapíci v bílém, ale mě to nebavilo, Johanku taky ne, tak se šlo na oběd.
Ze setu TURBA jsem viděl jen poslední dvě skladby (nenechal jsem si ujít současné hrající SDOS) a bylo to docela příjemné nostalgické ohlédnutí do dob, kdy Hráč a Chtěl jsem mít zněly éterem. Poslechl jsem s chutí, klasika, co víc dodávat?
Pro mne nic víc než profesionálně zahraná, nepříjemná nostalgie až na kost. Zajímavé bylo poslouchat obecenstvo, kterému bylo umožněné zpívat podstatnou část Johanem druhé zmíněné skladby. Z tolika (a tak dlouze) zpívajících hrdel až mrazilo. (Berry)
TETA se zpěvačkou Helenou Kubelkovou nám hrála ke svačině a z doslechu zněl jejich melodický hard & heavy pohodově. Poslední skladba byla coverem nějakého hodně známého hitu, ale za nic na světě si nevzpomenu, kterého.
MERLIN mě rozsekal! Nikdy jsem o kapele neslyšela, ale Johan říkal, že tam zpívá vyléčený feťák, tak jsem na něj byla zvědavá. A bylo to naprosto super. Vydržela jsem s otevřenýma očima celý set. Klobouk dolů. (Johanka)
No já jen dodám, že se Merlin opravdu povedl a Danny byl jasným důkazem, že neobyčejný zpěvák dokáže obyčejnou hard rockovou kapelu vytáhnout hodně nahoru. I v padesáti letech nevydržel chvilku v klidu, neustále pobíhal, skákal, hecoval a koncert si vyloženě užíval. Neopomněl upozornit na své pohnuté životní osudy („Je mi padesát, mám za sebou drogy, rozpadlý manželství, rozbitý auta, ale pořád jsem tady!“). U mě Merlin lepší Kabátu.
Merlin, respektive Dany Horyna válel v dobrém slova smyslu jako smyslů zbavený. Letité skladby fungují a nestárnou a dokladem nade vším, vrcholem par excellance byla cover verze Whole Lotta Love od žádné jiné zásadní hard rockové kapely, než po které dostal před třiceti lety „český Zeppelín“ přezdívku. (Berry)
PAVLÍČEK A BASIKOVÁ – dlouhý, nudný utahaný čekání na Fixu, vůbec mě to nebavilo. (Johanka).
No jo, no, kdo neznal, nadával (i další Fixáci kolem používali podobné hodnocení), ale já byl naopak nadšen. Ne z prvních dvou instrumentálek, které sice zněly zajímavě, ale bez zpěvu se na podobnou akci příliš nehodily. Když začala Bára zpívat, bylo to tam. Hrálo se jak ze Shutdown (Scanners), tak debutního dvojalba (Veliké lalulá, Košilela, Carmen). Překvapením bylo zařazení české verze Okolo ohňů, která vyšla pouze na singlu. Pro mě to byl silný zážitek, Bára má krásný hlas, ale místy jsem měl pocit, že zpívá, protože musí a příliš jí to nebaví.
Profesionálně odehrané, muzikantky precizní, skvěle zazpívané, ale… Chladné. Byť byl nejteplejší festivalový den, nefungovalo to - navíc po Merlinu - tlukoucím životem... (Berry)
VYPSANÁ FIXA byla samá legrace, Márdi pořád dělal vtipy („Je tu horko, že se mi potí zuby“) a hrála se jedna dobrá skladba za druhou, hlavně ty rychlejší, třeba Stereoid. Z pomalejších se mi líbila Antidepresivní rybička, kterou zpočátku hrál a zpíval jen samotný zpěvák a až po chvilce se k němu přidal zbytek. Při Lunaparku Márdi běhal dokola po stagi jak hovado (smích) až doběhnul do Lunaparku a komentoval to slovy „My nemáme hudební nadání, ale umíme dobře běhat“. Nejlepší kapela nedělního programu. (Johanka)
No, musím uznat, že to Fixe slušelo. Nejsem znalcem repertoáru, ale většina skladeb, které jsme viděl (spíše jsem se věnoval dalším pódiím), slušně odsýpala a taky lidi se dobře bavili, zpívali i tančili (smích).
Tahle parta za svůj projev, styl a vůbec odehraný repertoár s přehledem vyhrála můj festivalový žebříček Nejhorší kapela. Infantilní „tralala“ rock pro náctileté puberťačky si ovšem našel početnou cílovou skupinu. (Berry)
MILOŠ DODO DOLEŽAL byl naopak balzámem non plus ultra. Popravdě v neděli do pozdních hodin jsem zůstal jen díky němu a dobře jsem udělal. Vystoupení začalo více než desetiminutovým jamem s motivy skladby Horus, která otvírá Dodovo zatím poslední, před třemi roky vydané album Nejvyšší vibrace. A pak už se střílely očekávané staroby - Vitacit a Hendrix, se kterými vypomohli třeba Dodův patnáctiletý syn nebo černošský kamarád, který „Jimimu Hendrixovi nosil kytary“. Byl to jedním slovem velký zážitek a důkaz známého rčení, že ty největší kvality zůstávají stranou (rozuměj necpou se do hudebního průmyslu). Dodova cédéčka vycházejí formou d.i.y., hudba je pro něj alfou i omegou a nenechá si na ni sahat žádným sračkometem pochybného showbyznysu. To všechno - včetně parádní a upřímné děkovačky pořadatelům (za celý festival jsem tohle slyšel z pódia vůbec poprvé) a fanouškům - parádní dojem jen umocňovalo, stejně jako pořád plný „parket“, který nešetřil ovacemi. (Berry)
PAUL DI´ANNO uzavíral a já - nalákán na Maiden hity - jsem se po něčem tak famózním, jako byl předchozí koncert, mohl bohužel jen zklamat. Zpěv ještě v rámci možností, ale hudební interpretace známých kousků citelně pokulhávala. Vlastní byly zase bez jakkoliv zajímavého výrazu. I lidí již ubylo, to nejlepší nakonec se tak rozhodně nekonalo úplně doslovně. (Berry)
Metal Stage
DECIDE je přesně ten případ kapely, která hraje hudbu tisíckrát slyšenou. Stylově nepříliš jasné, snad death / thrash, ale takový tuctový, nudný. Až když zpěvák lehce zcivilnil projev a kapela přidala melodií, zněly některé úseky poslouchatelněji.
Tahle kapela byla o muzikantech a byť nebyl její death metal nijak speciálně originální, velmi dobře se poslouchal. (Berry)
HC v podání X-CORE těží z jistých instrumentálních výkonů, tří zpěvů a řádné nasranosti. V začínajícím pekelném vedru si cestu pod Metal Stage našly slušné zástupy a třeba starší hitík Proti všem zněl více než dobře. Poznámka ke zpěvům – ten hlavní byl o třídu lepší než ten druhý. (Johanka)
Nebavili mně ani trochu, nedisponovali ničím, na co bych si po týdnu vzpomněl, a to jsem zhlédl jejich koncert od začátku do konce a poznámkami pospal půl bloku. Možná je to mojí počínající alergií na novodobé „core“ kapely, který sice všechny umějí perfektně hrát, mají maximálně silný aparáty a z pódií všem nakopávají prdele, ale chybí jim jedna podstatná věc - vlastní projev. (Berry)
To samý mohu uvést v případě SNAIL, další kapely brouzdající vlnami trendu, samozřejmě s vypůjčenými prkny. (Berry)
Loňské příjemné překvapení HELPNESS jsem očekával se zvědavostí, zda mi opět tak padnou do ucha. A padli. Energie z pódia sálala skoro jako slunce z modrého nebe a mix tvrdých žánrů se líbil.
V.A.R. neboli Veteránský, eh Vratislavický Alkoholický Rachot. I po dvaceti letech existence jde hlavně o zábavu (třeba Prdel Evropy), byť došlo i na vážnější témata – novinku Sudety, která se výrazně vymyká běžné old thrashové produkci kapely.
Tahle kapela bojuje proti trendu tím, že se prostě po všechny ty dlouhý roky svýho života drží vlastního pekelnýho kopyta a člověk nemusí přemýšlet, zda se ji to dá uvěřit. Jestli někdo skutečně nakopával na Metal Stage prdele, pak tihle týpci, kteří neřeší čas a dělají to, čemu věří až za hrob. Jestli lze vůbec kdy použít slovo „bigbít“ nehanlivě, pak v souvislosti s touhle kapelou, která prapůvodem vychází jak z Black Sabbath, tak Slayer. (Berry)
A pak už přišel čas mé nejočekávanější kapely metalového programu. SIX DEGREES OF SEPARATION loni vydali výborné album a hráli jak z něj (Lucius, Tekno-Prophet) tak z předchozí Tri-desky (Shade Of Triotus, Masterpiece Of Pain, Evening Star). Závěr patřil famózní Separated. Jo, a Doctor neměl ten svůj hezký obleček.
Brzy nebude od věci napsat profesionální vystoupení hotové kapely, ale pořád věřím, že její vrchol ještě nenastal. Každopádně to výrazně lepší, co se v neděli nechalo na Metal Stage vidět a vyslechnout. (Berry)
Od AMORTEZ jsem čekal blackovou smršť, ale byl jsem mile překvapen z mixu deathu a blacku s moderními vlivy a klávesami puštěnými z playbacku. Kapela skvěle šlapala, hlavně díky bicmenovi.
Death metalový masakr nese jméno PANDEMIA. Bez oddychu rvala do nepříliš početného obecenstva své drsné nářezy, leč na počet příznivců prohrála se Status Praesents na malém pódiu.
Kvalitní vystoupení kalil zpěvák svými úpornými proslovy mezi songy – nikoliv obsahem, ale formou. Měli jsme se jeho hloubek bát nebo si už tak známou kapelu prostě jen ještě více zapamatovat? (Berry)
Poslední kapelou metalového prostoru byli němečtí deathers APOPHIS. Měli to hodně těžký, lidí bylo pramálo, ale přesto se podsaditý řvoun snažil přední řady vyhecovat k nějaké odezvě. Alespoň u mě ji našel, bavilo mě to více než Pandemia, hlavně díky melodizujícím vsuvkám.
Gambrinus Stage
Neděle odpoledne na GS byla hlavně ve znamení bigbítu a popravdě, nikdo z naší píšící skupiny neměl příliš náladu produkci BARBUS, PARADOX nebo EMPIRE delší dobu poslouchat. Takže letem světem – uvedené kapely hrály mix hard and heavy, instrumentálně to nebylo špatné, ale víceméně podobné, někde s osvěžujícími klávesami (Empire), někde s lepším zpěvákem (zase Empire), takže vlastně asi mi ti Empire přišli nejzajímavější. Ne tak fanouškům, kterých se odpoledne kolem této stejdže pohybovalo menší než malé množství…
Obrat k lepšímu z pohledu atmosféry přišel s POST-IT, ale ani jejich moderní rock u mě nezabíral.
POSITIVE MIND zanechali veskrze pozitivní dojem, náramně jim to hrálo a v hradbě tvrdého jádra se prohánělo spoustu melodična a citu pro žánr. Velmi fajn byl i uřvaný zpěv, tedy nikoliv jen tupý řev, jak je dnes nehezkým standardem. (Berry)
U THE SWITCH mě podobně jako včera Berryho u Boron odradila zvukovka. Příšerný plechový zvuk rytmičáku nebo čeho mě hnal na hony daleko.
Tý jsem byl naštěstí ušetřený, přišel jsem k hotovýmu a podle několika songů musím uznale kývnout. Byť nejde o vůbec nic světoborného, kapela funguje, má to tam a publikum dokáže skákat s ní. (Berry)
STATUS PRAESENTS byli jedinou kapelou, která stála v neděli na GS za poslech. Pochopilo to i větší množství posluchačů, kteří dali tvrdšímu mixu core a metalu přednost před Fixou a dokonce se nebáli na sklonku celého dne zapařit, hlavně na songy z podařeného alba Crematory Country.
XAVIER BAUMAXA pak dění na GS definitivně uzavřel. Viděl jsem pouhou jednu skladbu a nebavilo mě to.
Summary
No a na závěr si stejně jako loni neodpustím(e) krátké summary, ve kterém se budu snažit zhodnotit organizaci a další významnosti nezbytné pro spokojenost fanoušků.
Zvuk byl proti loňsku o třídu lepší, i když nějaké nedostatky, na které upozorňuje Berry, by se najít nechaly. Já byl na Metal Stage spokojen zcela, na Gambrinus Stage také, snad jen na Rock Space Stage zněly některé kapely příliš uhlazeně.
Dramaturgie festivalu byla podobná té loňské, větší kapely na velkém pódiu, metalové a coreové na metalovém a punk, ska resp. bigbít na malém. Opět se potvrdil fakt, že Česká rocková liga na velkém netáhne, většina kapel hrála pro pár jednotlivců. Počet návštěvníků se odhaduje těžko, ale jisté je, že v jednotlivých dnech měla klesající tendenci. Nejvíce lidí přišlo v pátek (Kabát?), v sobotu počet lehce poklesl, ale neděle byla docela slabota – spousta aut v průběhu dopoledne odjížděla a nebýt večerního vystoupení Vypsané Fixy, asi by jich odjelo ještě víc – vlastně po Fixe se konal masivní přesun směrem ven…
Pro vyžití návštěvníků fungovalo „Gambrinus město“ a horolezecká stěna – samozřejmě zdarma. Zadáčo jsme si mohli zazpívat karaoke a nechat se na tři dny potetovat, čehož jsme samozřejmě využili. (Johanka)
Pochválit musím dostatek a údržbu Toi Toiek – jen dvakrát se mi stalo, že nebyl „zázračný papír“, byly i umyvadla stejné značky. (Johanka)
Za jediné negativum (až humusivum) považuju úklid areálu. Přes noc sice většinu odpadků ze země vysbírali, ale přes den ani ťuk, takže ve tři hodiny odpoledne jste museli dlouze přemýšlet, zda si chcete lehnout vedle zbytků grilovaného kuřete, zda chcete strávit koncert oblíbené kapely spolu s nakousanými bramboráčky nebo raději ulehnete se svou polovičkou do měkoučka a smrádečku plastikových kelímků od piva. Takže co bych pro příště vylepšila, je organizace úklidu v areálu. (Johanka)
Zaslechl jsem nějaké remcání na adresu ochranky, ale já myslím, že když si člověk uvědomí, že ti lidé jen dělají svou práci, v jejímž popisu je nepouštět do areálu nikoho s ničím (smích) – tedy se zbraněmi, pitím, jídlem, a že tam stojí na slunci několik hodin, musí uznat, že dělali co museli. Někteří se pravda tvářili celkem nasraně, ale někteří naopak nešetřili úsměvy.
Výběr jídla a pitiva musel uspokojit snad všechny. Kromě tradičních klobás totiž nabídka zahrnovala grilovaná kuřata, steaky, uzené maso, bagety, saláty, polévku, nějaký hotovky, buchtičky s polevou, párek v rohlíku, langoše a dokonce i zmrzlinu.
Když jsme v neděli večer vyjížděli ze stanového města k domovu, musel se řidič (Johan) podrobit dechové zkoušce. Poté, co samozřejmě nic nenadýchal, jeden člen hlídky Policie ČR téměř s pocitem studu omluvným tónem prohlásil: „Prevence je prevence…“ Ale jednalo se o bezpečí nejen cestujících, ale i dalších, takže proč ne?! (Johanka)
A protože i počasí bylo super – ani vedro, ani zima, ani déšť – vychází mi Basinfirefest jako perfektně strávený víkend se spoustou skvělé muziky.
Nedělní top 5 (abecední pořadí):
- Johan: Abstract Essence, Amortez, Merlin, Pavlíček a Basiková, Six Degrese Of Separation
- Johanka: Merlin, Vypsaná Fixa /Sagvan Tofi - Peugeot 206 Stage, neboli sousedé v kempu z auta – tímto je zdravíme podruhé - smích!!!/
- Berry: Miloš Dodo Doležal, Merlin, Positive Mind, Six Degrees Of Separation, V.A.R.
Normal – Johan
Kurzíva – Johanka nebo Berry
Fotky – Johanka
Pokračování... za rok.
