Ani nevím, jestli partička spitek vůbec někdy navštívila areál, protože jen ležela před stanem s třemi hafany, případně obcházela kemp a sbírala lahve od piva s kecy typu „Já mám život ťažký, preto sbierám flašky“. Kolem osmé hodiny jsme žel na nohou, v kempu vybíráme u stánku čerstvé pečivo, které voní víc jak my (to ale voní prakticky všechno), snídáme cestou do města, kam běžíme nakoupit nejmenované hygienické potřeby, které si nejmenovaná fotografka zapomněla doma na stole. Do desáté zbývá 17 minut, a tak letíme zpátky a trasu 1,5 kilometru do kopce zvládáme v rekordním čase 11:42:34, takže všechno stíháme bez problémů! Naštěstí... jinak by nejmenovanou fotografku Johan přetrh vejpůl - ještě teď vidím jeho krvavé oči a slyším jak přidávajíc na hlase odpočítává zbývající minuty do desáté a mumlá Heiden, Heiden, … (Johanka)
Rock Space Stage
SEVEN jsem zahlédl jen zpovzdálí cestou na Metal Stage, zatímco Berry měl tou dobou půlnoc.
Maďaři CASKETGARDEN jsou v Čechách poměrně známí, protože zde hrají docela často. I na Basinu drtili švédský death thrash metal, nicméně jsem se neubránil dojmu, že kapela lehce stagnuje (poslední album je toho důkazem).
Dav se začal srocovat, až když přišel čas dvou lidových kapel – ALKEHOLU a HARLEJE. Kapely s podobným přístupem, které chtějí bavit jak sebe, tak posluchače, se s ničím příliš nepárali a hustili do natěšených fanoušků své hitovky. O chlastu, Pivo dělá hezká těla, Travičko zelená resp. Pověšte ho vejš nebo Svařák. Podporu měly obě skvadry záviděníhodnou, nicméně mě tohle nebere, přijde mi to jalové a mnohem zvědavější jsem byl na paralelní kapely některých muzikantů, které se později objevily na Metal Stage (Törr, Debustrol).
Okolo vystoupení těchto kapel jsem několikrát prošel a zavzpomínal především na - ve své době - úžasný debut Alkeholu. Byla to jiná doba a jiná kapela - dnes mi přijde jako produkt, tehdy jako skvělý odvaz. (Berry)
Zato INTERITUS můžu. Symfonický metal z Plzně, opět nová zpěvačka (ve stylovém odění) a pestrá melodická hudba, která občas dává zavzpomínat i na doomové kořeny. Snad jen hecování publika si mohl Ioannes odpustit, jinak to bylo velice podařené vystoupení, ve kterém nechyběly hity Srdce krále nebo Střepy a došlo i na novinku.
Byť se v rámci standardu Interitus jednalo o podařené vystoupení, kapela je generálně velice přeceňovaná – zejména s ohledem na fakt v rámci zvoleného stylu zcela tuctového výrazu. Dokladem jisté dramaturgické nesoudnosti bylo obsazení hlavní scény. (Berry)
Podvečerní heavy metalový blok odstartovala podle mě nejlepší ze třech po sobě hrajících evropských kapel – francouzští NIGHTMARE. Proč nejlepší? Protože mají frontmana, který víceméně obyčejný heavy metal dokáže lidem zpříjemnit třeba kaskadérskými kousky, po prknech neustále pobíhá a zároveň stihne výborně zpívat.
I Norové COMMUNIC zahráli ve třech lidech velice dobře. Opět byl kladen důraz na bezchybnou instrumentaci a tenhle nedávný objev bych při porovnávání zmíněné trojice usadil na stupínek stříbrný.
Tím pádem je jasné, že třetí klasický heavy metal, německá power speedovka PRIMAL FEAR, se musí spokojit s bronzovou medailí. Ale i tahle medaile má svou hodnotu, protože opět musím pochválit výborný muzikantský výkon a také ječící zpěvák zaslouží absolutorium.
A pak už přišel čas hlavních hvězd sobotního večera. QUEENSRŸCHE budili respekt už v backstage, vedle dvou autobusů s sebou měli i kamion, ze kterého si nechali vystěhovat i pohovku, aby se jim před vystoupením lépe relaxovalo. Pánové sázeli jednu skvělou melodii za druhou, ale na ohlas, jaký měli Kabáti, museli zapomenout. Přece jen je hudba Queensrÿche posluchačsky náročnější. U mě ale v souboji dvou velkých kapel jednoznačně vyhráli Američané. I pohled na pódium skýtal zajímavý zážitek – vévodila mu velká plachta s jednoduchým logem a hlavně modře podsvícené bicí.
ŠKWOR jsem slyšel jen jako kulisu při odchodu z areálu a věru nebylo příliš o co stát. Tuhle kapelu prostě nemusím a svůj letitý nezájem jsem prodloužil na neurčito.
Metal Stage
HEIDEN byli důvodem brzkého příchodu do areálu (hmmmm - Johanka). Začínat v 10:00 je věcí nelehkou, a když k tomu připočtu pouhou padesátku zvědavců, je to ještě složitější. Ale Heiden to vzali sportovně a podle hesla „na množství nehleďme“ odehráli zajímavý set složený jak ze skladeb z Ery 2, tak z nedávného splitka s Trollech (výborná Koma).
INSANIA je mou srdeční záležitostí. Geniální album Rock´n´Freud zaslouženě vyhrálo obě prestižní tvrděrockové ankety (Anděl, Břitva). Astrální crossover postavený hlavně na Freudovi mě potěšil nesmírně, a když začala Je mrtvá, byl jsem v sedmém (nebo v šestém?) pekle, haha (házel hlavou jako pako - Johanka). Insanii třikrát hurá! A to jsem za chvilku vyfasoval krásný vinyl s kouzelným obalem, který Insanii nedávno vydal Magick Disk Musick, čímž byla má radost zdvojnásobená (prej si teď ten obal musíme nechat natisknout na trika... - Johanka). Těším se na psaní recenze, těšte se na její čtení (smích).
To se samozřejmě těším! Pro mne byl koncert Insanie skvělým standardem a nutno dodat, že vzhledem k hodině oběda i velice slušně navštíveným! Poly sem tam proložil aktuální písničky opakováním úryvků textů a ač je kapela v klubu mnohem živější, ani festivalové pódium ji vůbec není cizí. Vinylová verze „Rock´n´Freud“ měla svou koncertní premiéru ve znamení úspěchu. (Berry)
A sobotní mejdan pokračoval vystoupením další z tuzemských top kapel. DYING PASSION mají v čele znamenitou Zuzku, jejíž hluboký hlas občas navodí příjemné mrazení v zádech. Hrálo se z Reliefu, hrálo se ze starších desek, z pódia sálala radost a asi tříletý fanoušek na ramenou svého otce (?) se mohl umávat ručičkou. Ač bylo Zuzky plné pódium a kapela sázela spíše na rychlejší skladby, byl prostor určený divákům nečekaně málo zaplněn – nechápu...
Příjemné vystoupení kapely, která se během let zřejmě definitivně nalezla, má svůj vlastní výraz a rukopis a především talentovanou zpěvačku, která na sobě pracuje. (Berry)
Jedna z nejtvrdších (nebo úplně nejtvrdší?) kapel celého matiné nasypala do lidí extrémní grind. INGROWING konečně dokázal plac solidně zaplnit a Vlakinovci si to užili.
A já s nimi! Týpky jsem viděl letos před Napalm Death a ač se jednalo o mé historicky zhlédnuté asi 10 vystoupení budějovické kapely, až tam, až letos mně rozsekali se vší parádou. A nejednalo se o výjimku, na Basinfirefestu nastal stejně intenzivní masakr. „Grind Core Knock Out“, tak zní slogan pod logem Ingrowing na jejich nových trikách, a takhle prostě ta kapela úřaduje. Jedinou pihou na kráse jsou Vlakinovy lehce lidové proslovy mezi skladbami, ale tohle smete ze stolu každý nástup nové písničky.(Berry)
MAELSTRÖM jsem v minulosti příliš nemusel, ale tentokrát jsem svůj postoj mírně pozměnil. Kapele zcela určitě více svědčilo menší pódium (loni se velkém víceméně ztratila) a také mám pocit, že došlo k mírnému přitvrzení. Heavy metal se zajímavým zpěvem, dobrá práce.
TÖRR a poprvé narváno. Ať si kdo chce, říká co chce, Törru to hraje pořád velice slušně, a když během čtyřiceti minut sází jeden hit za druhým a Vlasta si odpustí dlouhé hecování publika, je vyhráno. Samozřejmě nemohla chybět hymna Kladivo na čarodějnice nebo reunionový (= návrat Oty) hit Made in hell.
Nemohu si pomoci, ale v posledním roce mi přijdou vystoupení Törr okázalou pompou ve smyslu poplácávání si po ramenou alá Katapult, a ani tenhle koncert nebyl výjimkou. Je mi jasné, že nemohu od Törr očekávat ortodoxní vzývání Pekla či otevřené skládání poklon Satanovi, ale alespoň místy přizpůsobit pódiový projev textové náplni domácího black´n´rollu by nebylo vůbec od věci a kapela by tím jenom získala. Takhle naživo bohužel rozpaky, ne-li rovnou zklamání. (Berry)
DEBUSTROL a podruhé narváno. I Debustrol má za ta léta z čeho vybírat, takže nechyběly ani praštychy Vyznání smrti či Údolí Hádu, ani Yugoslavia (ta koncert otevírala), ani hit z poslední řadovky Přerushit Masoterian. Klasika a u mě jako vždycky dobrý (nechtějte slyšet jak Johan rádoby zpívá - Johanka).
Jako za poslední roky vždy a všude, skvělé vystoupení domácí thrashmetalové legendy. Dojem z živého setu kvarteta mordýřů trochu rozmělňuje četnost autorem shlédnutých a vyslechnutých vystoupení a fakt přehrávání stále stejného – byť výborného – materiálu. Řvu po nový desce, nových krví nasáklých skladbách, novém koncertním programu, nové motorové pile, atd. Viď, že na to myslíš, Kolins?! (Berry)
Na BELTAINE jsem se taky hodně těšil, dlouho se potýkali se slepením sestavy (momentálně doplnili řady nový bicmen a nový kytarista), no snad už se blýská na lepší časy a brzy se dočkáme následovníka pět let starého alba Bohemian Winter. Beltaine se stále pohybují na vlnách melodického pagan celtic metalu, zahráli i nějakou tu novinku a zahráli taky velmi dobře.
Ostatně sobotní odpoledne i noc byla nabušená a prakticky všechny kapely stály za pozornost. Loni koncert LOCOMOTIVE kolidoval s Debustrolem, letos se obě kapely sešly na jednom pódiu a slušelo to oběma. Lokotky měly také plno a jejich thrash coreový nátěr slavil jako vždycky úspěch.
Tahle mašina jede stále naplno, výměna motorového oleje není nijak podceňována, natož odkládána. Vše do sebe zapadá a funguje. Pódiový pohyb, čtyři výrazní členové kapely včetně frontmana jak má být. Festivalová jistota, při které fanoušci spolehlivě fungují. (Berry)
Nasraný a sakra rychlý hard core BORN FROM PAIN rozdováděl první řady na place k divokým tanečkům a Holanďané sklidili zasloužený úspěch. Kapela těžila z desetileté existence a na první poslech (i pohled) bylo jasné, že má na kontě řadu koncertů a pódiová prezentace je tudíž dotažena k dokonalosti.
FOURTH FACE míchali ostré riffy s melodiemi a samply, dva vokalisté střídali hlasové výrazy a výsledkem bylo další dobré vystoupení. Nedávné album Sonido Triste obsahuje řadu hitů, mně utkvěl v paměti hlavně ten s názvem Fantasy Paranoia, ale i další skladby stály za to.
Schylovalo se k půlnoci a přišel čas nejtemnější kapely BFF. AVENGER už dva roky slibuje novou desku, ta sice stále ne a ne vyjít, ale už se z ní aspoň hraje. Nedávno rozšíření o tympánistu a basáka zahráli jak staré kusy (Kořeny zla, Zlo, nenávist, válka), tak novější (znamenitá Radost z beznaděje či Rituál hněvu). Mluvené vsuvky mezi skladbami navodily tu správnou atmosféru, Honza řval jako o život a Avenger opět dokázali, že jsou originální kapelou na poli extrémního dark metalu.
MORIORR přišel na řadu až v jednu po půlnoci a lidí znatelně ubylo. Nicméně kapela posílená o nového bicmena už nebudí úsměv jako před nějakými čtyřmi lety, současná sestava je složena ze zručných hudebníků a jejich klávesami prokládaný černý kov staré školy zní poměrně důstojně.
Že jsem jen a jen chválil? Ale vždyť sobotní program na Metal Stage byl prostě parádní přehlídkou tuzemského (+ holandského) nářezu!
Gambrinus Stage
Nejmenšímu pódiu vládlo v sobotu odpoledne Ska a praticky všechny skákavé skupiny měly výbornou podporu tančících a skotačících fanoušků. Začínali DVA A PŮL CVRČKA ve slušivých zelených sukních a hromada dechů (2 saxofony, pozoun, trubka) dohromady s elektrickou klasikou dobře pobavila svým neotřelým mixem ska a melodického punku. (Johanka)
FAST FOOD ORCHESTRA proti Cvrčkům lehce přitrdili a jejich rychlé ska fungovalo taky bezvadně. Zaujal sborový zpěv a samozřejmě ani tady nechyběly dechové nástroje a hudbu osvěžily i klávesy. (Johanka)
DISCOBALLS měli v čele znamenitou zpěvačku s velmi dobrou angličtinou. I oni míchali kytarové riffy s dechy a místy dokonce evokovali hudbu třicátých let. Pro mě nejlepší parta ska bloku. (Johanka)
V3SKA patří mezi uznávané skupiny žánru, dechy navíc doplňuje i harmonika a klávesy, na pódiu je plno, pod pódiem taky a zase všichni skákají a mají radost. (Johanka)
Po skákalech přišlo večer znatelné přitvrzení. DEMESI PROWAZ nahustili ve třech lidech do obecenstva směsku thrashe, deathu a core, nicméně po odpoledním nabitém place ani památky, nářez pozorovalo jen pár zvědavců. Přitom to byla solidní práce.
Mám pocit, že EXISTENCE znatelně přitvrdila. V čele nepřehlédnutelný zpěvák (že by se viděl v Hájíčkovi z Krucipüsk?) plus na kytaře Payo plus tu a tam ženský vokál z playbacku a spousta umělých zvuků rovná se další zajímavý koncert.
NEW BLACK WIDOW už mě tak interesantní nepřišli, citelně chyběla druhá kytara a výsledkem byl průměrný hard & heavy.
Sobotní top 5 (abecední pořadí)
- Johan: Avenger, Born From Pain, Insania, Interitus, Queensrÿche
- Johanka: Discoballs, Dva a půl cvrčka, Dying Passion, Insania, Interitus
- Berry: Debustrol, Dying Passion, Ingrowing, Insania, Locomotive
Normal – Johan
Kurzíva – Johanka nebo Berry
Fotky – Johanka
Pokračování...
P.S. Na některých fotkách je chybně datum... přestupný rok je mrška (smích).
