Sice mi loňské taháky Kreator, W.A.S.P. a Waltari přišly zajímavější než Kabát nebo Queensrÿche, ale spousta dalších kapel napříč rockovými žánry lákala k účasti na celé tři dny.
Osobně jsem letos zcela odhlédl od headlinerů, protože tak dobrý mix české scény mi absenci skutečně velkých nebo pro mě osobně zajímavějších jmen (viz. minulý rok Kreator, Waltari, atd.) úplně vyvážil, ne-li vynahradil. (Berry)
Všechno vypuklo v pátek v poledne, leč pracovní povinnosti odsunuly náš příjezd na půl druhou. Rychlá akreditace a honem do areálu… Tentokrát jsme reportili ve dvojici (s fotící a tu a tam píšící Johankou) až trojici (to když se v areálu objevil Berry a okamžitě byl zaměstnán – smích), přesto nebylo v našich silách zhlédnout všechny kapely. Taky bylo nutné postavit stan, občas něco sníst, občas chvilku vydechnout od neustálé hlukové masáže, takže omluva míří ke kapelám, na něž se v následujícím třídílném povídání nedostalo. Přesto jsme toho stihli hodně, pravda, tu a tam jen část vystoupení, takže případně omluvte nějaké nesrovnalosti – některé „neznámé“ kapely byly dešifrovány jen podle programu a není tedy vyloučena možnost omylů. Report jsme tentokrát rozdělili po jednotlivých pódiích, nikoliv chronologicky, takže…
Rock Space Stage
Stejně jako loni, i letos patřil začátek každého dne kapelám soutěžícím v České rockové lize. Chvályhodný záměr ale fanoušci celé tři dny víceméně bojkotovali, kapely hrály pro pár zvědavců a v některých případech to určitě byla škoda. Vzhledem k pozdějšímu příjezdu a kapelám na jiných pódiích registruji pouze partu s prapodivným názvem CAPSELLA BURSA PASTORIS, která produkovala obhroublý drsný rock s českými texty.
COCOTTE MINUTE už měli na place solidní podporu, míchali elektro zvuky s ostrými riffy, leč mě jejich produkce příliš nebavila.
Přesně tak, zcela chyběl nějaký poznávací výraz a vše k negativu ještě umocňoval sterilní zvuk z obřího pódia. Vůbec byly všechny kapely před Kabátem zvukově potlačené, až se člověku vkrádaly myšlenky, zda se nejednalo o záměr hlavní kapely s hvězdnými manýry. (Berry)
To KRUCIPÜSK bylo jiné kafe a extravagantní frontman Tomáš Hájíček na pódiu dováděl tak, jak je jeho zvykem. Kapela byla oblečená v námořnických tričkách, ke kterým dobře pasovala třeba hitovka Ahoj. Líbilo se to i řádnému zástupu posluchačů, Krucipüsk mohli být spokojeni a fans jakbysmet.
Krucipüsk na albech ano, naživo to tak bohužel zdaleka nedávali, byť si na svoji stranu strhli velmi početný les dostatečně čerstvých rukou. (Berry)
Staří známí HUNTER mě zaujali už před dvěma roky, letos to bylo prakticky totéž. Pestrá směska hard rocku a metalu, živelný houslista, výborný zvuk (ostatně platí prakticky pro všechny kapely i stage) a mně se Poláci líbili ještě o fous více než předchozí parta.
Masakrující výkon profesionální kapely, které nebylo těžké uvěřit, jak je ve své tvorbě hluboce ponořena. (Berry)
WOHNOUT nasadili na hlavy pestré čelenky a s přehledem odehráli instrumentálně jistý set. Nejsem až takovým znalcem repertoáru, ale třeba Polib si dědu nebo V Mostecký jsem poznala. Jejich free rock s nezaměnitelným vokálem zabíral. (Johanka)
Tahle kapela měla i přes stále sterilní zvuk nepřeslechnutelný výraz, dokáže se totiž odlišit jak silnou stavbou písničky, tak samotným podáním a neskutečnou radostí ze hry. (Berry)
Co psát k ARAKAIN? Jako vždycky dokonalé vystoupení kapely, která i po pětadvaceti letech existence má co nabídnout. Pravda, mě těší spíše starší kousky jako Amadeus (zde doprovázený Plzeňskou filharmonií z playbacku), Marylin nebo Gilotina, ale i novější Strom života zněl parádně.
Parádní výkon kapely, která protáhla svého věrného fanouška celou svou historií a byť si byla jistější v kramflecích v mladší tvorbě, i starší kusy byly podány tak věrně, že třeba moje indiánka musela samou nostalgií předčasně pryč. (Berry)
S příchodem noci nastoupily hlavní hvězdy pátečního programu (a jak se později ukázalo, pro fanoušky i celého festu). KABÁT si v tuzemsku vydobyl výsostní postavení a na jeho vystoupení se dostavily všechny generace, od malých capartů až po starší ročníky. Pepa Vojtek si dovolil i trochu legrace na vlastní účet (teď zahrajeme skladbu, která v Eurosongu získala jeden hlas) a samozřejmě se hrály stěžejní hity, který snad ani není nutné vypisovat. Konečně se ke slovu dostal bohatý světelný park a vystoupení Kabátů podpořil i vizuálně. Podpořily jej i husté zástupy – žádná další kapela už celý prostor před hlavní stejdží zaplnit nedokázala. Nicméně přes profi vystoupení se nemůžu ubránit dojmu o jisté rutině. (Johanka)
Zatímco já se nemohu ubránit tomu dojmu, že Kabát měl po všech „předkapelách“ skvělý zvuk. Prostě profesionálové každým coulem, chtělo by se uzavřít názor, ale… Nechejme toho. Každému co jeho jest. (Berry)
Norové THUNDERBOLT a čistokrevný heavy metal. Kapela asi doplatila na fakt, že u nás není příliš známa a taky na to, že hrála po Kabátech, kdy spousta lidí odešla, nejspíš na pivo. Přitom hevík to byl instrumentálně i vokálně v pohodě.
Poslední kapelou pátečního večera byli ALONE IN THE SILENCE. Překvapení jako hrom! Proč hráli tak pozdě a pro tak málo lidí? Hustý a přitom melodický nářez s expresivním řevem mladého vokalisty dával vzpomínat na severské melodic metal coreové kapely, výborná tečka za pátečním programem na největším pódiu.
Metal Stage
Ve 14:00 byl zahájen provoz i na Metal Stage. Otvírající FIREZONE s klasickým heavy metalem příliš nezaujali, hlavně zpěv mi přišel obyčejný a nezáživný.
IMODIUM mě naopak chytli více než jsem čekal. Energický melodický crossover zněl i ve třech lidech výborně, nejen díky nepřehlédnutelnému fešákovi za mikrofonem. České texty, dobrý zpěv, melodie – příjemná muzika.
To COLP je z jiného těsta, na Metal Stage první řádně tvrdá parta. Rajče nasadil kšiltovku kšiltem stranou, jeden hustý riff střídal druhý a čeští Messughah představili hlavně songy z posledního alba Fake. Opět škoda, že poměrně malému počtu přihlížejících.
Kapela DIRTY GAME mi - zejména vokálem a frázováním - evokovala skvělé Control Denied, tedy poctivý, bijící heavy metal až do morku kostí. Vyhraná skupina mne bavila a strhla na svoji stranu do té míry, že jsem si dal s nečekanou chutí celé její vystoupení. (Berry)
BORON jsem neviděl dobře 10 let a byl jsem tak na domácí Panteru poměrně zvědavý. Ale poté, co jsem zhlédl zvukovou zkoušku, překousal frontmanovy stále stejně neurvalé poznámky ke zvukaři, a vyslechl kvílení kytary (která byla pětkrát hlasitěji než normální standard), už při kterém se mezi sebou dva bez zvýšení hlasu nedomluvili, s radostí jsem při odchodu přenechal report kolegovi Johanovi, který mne jako na zavolanou vystřídal. (Berry)
No vystřídal, ale jen na chvilku, nervy drásající hluková stěna s řevem zpěváka sice překypuje originalitou, leč pro mé sluchovody to bylo příliš.
Dalším překvapením byla polská parta CARNAL. Sekané riffy, kanonáda bicích a dlouhovlasý zpěvák spolu se zbytkem bandu zanechali výborný dojem.
Další hotová kapela, skvělý výkon, ale to vše na úkor jakékoliv originality, bohužel. (Berry)
Britská skupina SEROTONAL v čele s Darrenem Whitem (ex-Anathema) nedávno vydala mini album The Futility Of Trying To Avoid The Unavoidable u českého labelu Metal Breath a na Basinfirefestu jí právem patřila role pátečního metalového headlinera. Naléhavý zpěv, se střídal s hrdelním řevem, Daren na pódiu dováděl a část jedné skladby odzpíval vleže. Serotonal jsou jedním z důkazů, že doom metal ve své původní podobě stále nezemřel, i když vedle ponurých pomalých kompozic došlo i na kousky rychlejší, s kapkou exprimentíků. První vrchol pátečního metalového programu.
Kdyby CRYSTAL VIPER neměli v čele dračici, pes by po nich neštěkl. Klišovitý heavy metal se neobešel bez mávání pirátskou vlajkou či hrožení sekyrkou, oboje v rukou zmiňované zpěvandule, která sice dobře vypadala i dobře zpívala, ale to ostatní byl šrot.
Čekání do půl druhé se opět vyplatilo. Proč? Protože přišla řada na SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. A dobře udělali všichni, kteří neulehli ke spánku (jako já, hihi - Johanka), a že jich bylo. SSOGE se představili se dvěma změnami v sestavě – nový byl bubeník a řady rozšířil i další kytarista, takže je kapela momentálně v osmi lidech. Hrálo se jak ze starých alb (We Shall Go, I Would Dance), tak z posledních dvou megaparád (Look, Tváří v tvář, Gigula), nechyběla loňská Slava ani úplně nový song Vokoš (snad jsem dobře pochytil název), ve kterém se Hanka pouští do tvrdších poloh. Druhý vrchol pátečního metalového programu.
Gambrinus Stage
Pátek na nejmenším pódiu patřil punku. Atmosféra tu byla celý den a večer parádní, snad všechny kapely měly skvělou podporu, ve většině případů silnější než kolegové na metalové straně areálu.
Náš spěch s akreditací a odloženou stavbou stanu souvisel s první kapelou na Gambrinus Stage, kterou byli BENJAMING BAND. Podle fotky na webu festu mělo jít o punk ve skotských sukních. A bylo to tedy dílo. Šedovlasý basák, dva teenageři a mladičký bicmen, kterému jsem hádala tak 12 let. Klasické punkové skákačky oživoval dudák a harmonikář v jedné osobě, s čírem jak z roku 1977. Zábavný set, skvělý start festu. Při vystoupení další kapely jsme se s přihlížejícím bubeníkem dali do řeči (bylo mu 14) a vytáhli z něj, že na bicí hraje od 7 let, v kapele hrají jeho dva bráchové a na baskytaru otec – no není to super?! (Johanka)
Klasici českého punku (i když tahle slova by následně mohla zaznít i k dalším kapelám) N.V.Ú. nabídli průřez tvorbou s výborným zvukem a jako bonbónek ruskou časťušku, při které se pod pódiem rozjel pořádný kotel pogujících.
Punkoví veteráni zahráli přesně tak, jak jejich pogující nohsled čekal, ale mně osobně přišlo, že všechen protest z pódia nebyl tak přesvědčivý jako v malém klubu. Kapela jakoby právě prostředím nebyla úplně ve své kůži, mohu-li porovnávat dva koncerty, které jsem historicky zhlédl a vyslechl. (Berry)
APPLE JUICE (personálně propojení s Plexis) sázejí na trochu jiný punk, melodičtější, jednodušší, snad neo. Ani tady nechyběly srandičky, třeba Když se zamiluje kůň v řádně svižném tempu, nechyběla ani oslavná píseň na jednu všemi oblíbenou organizaci OSA Nostra. Jen ve třech lidech, ale dobrý. (Johanka)
To UDG hrají proti jablečnému džusu v počtu dvojnásobném a kromě klasických nástrojů mají v sestavě také saxofon. Z každého tónu sálala energie a výsledkem byl „takovej jemnej punk“. (Johanka)
TOTÁLNÍ NASAZENÍ se prezentovalo punkem totálním. Veršík „Vypil jsem dvě dvanáctky, vyrazil jsem na nácky“ nejen pobavil, ale i potěšil. Letos plnoletá kapela, ve které se o zpěvy dělí hned tři členové, zanechala stejně dobrý dojem jako předchozí punkovky. (Johanka)
To SLOBODNÁ EURÓPA bylo zase něco pro mě. Pánové sice poztráceli vlasy, nikoliv energii a staré hity. Album Pakáreň mi kdysi hrálo snad týden dokola, a když došlo na skladby z téhle kultovní nahrávky (Pakáreň, Nikdy to tak nebude), s chutí jsem si s Whiskym zanotoval.
Pro mě osobně kapela s největším charismatem celého pátečního klání napříč všemi třemi scénami. Letité hity zahrané s lehkostí a naprosto bez trapnosti (která by se v modelu „modla – pauza – reunion“ mohla lehce dostavit), s jistým smířením se s životem. Naprosto profesionální byl mj. i způsob, jakým si frontman zjednal pódiový zvuk, se kterým zjevně nebyl spokojený. Nerušil z pódia verbální komunikací se zvukařem, ale počkal, až se za ním - evidentně nespokojeným - po třetím songu chlapík od mixu vydal sám... (Berry)
Co psát k VISACÍMU ZÁMKU? Že je to nejstarší česká punková kapela? Že hrajou 25 let? Že mají spoustu hitů a všichni je znají? Jasně! Stánek, Hymna šibeničních bratří, Traktor, Cigarety značky Start, Domovnice – s klidným svědomím jsem dal před Kabáty přednost Visáčům a vůbec nelitoval.
A aby byl výčet legend úplný, nastupují PLEXIS. Sid řádil jak zamlada, Ona nevěděla o co jde, Svět byl bary a městem chodil Půlnoční rebel. Parádní tečka za páteční punkovou přehlídkou.
Páteční top 5 (abecední pořadí):
- Johan: Alone In The Silence, Arakain, Serotonal, SSOGE, Visací zámek
- Johanka: Benjaming Band, N.V.Ú., Totální nasazení, UDG, Wohnout
- Berry: Arakain, Dirty Game, N.V.Ú., Slobodná Európa, Wohnout
Normal – Johan
Kurzíva – Johanka nebo Berry
Fotky – Johanka
Pokračování...
