Zdá se to takřka neuvěřitelné, ale Metal Breath zine se dožil kulatých narozenin. Nejdéle vycházející tuzemské metalové čtivo (jestli se nepletu...) je tu letos popadesáté! A to je věru důvod k oslavě. Vydavatel Pavel Maňas se ostatně k výročnímu číslu vyjadřuje v úvodníku: „Vážení přátelé, hodně dlouho jsme v redakci přemýšleli, jakým způsobem oslavit vydání 50. čísla Metal Breath. Přicházeli jsme s nápady jako například: přidat k časopisu CD, DVD, přívěsek, další z nápadů byla barevná obálka. Bohužel ať jsme vymýšleli, jak jsme vymýšleli, vždy to skončilo na jednom a tom samém. Všechny tyto bonusy by musely jít na úkor snížení zisku z prodeje Metal Breathu. Jenže ten se distribuuje, jak víte, zdarma. A znáte to pořekadlo, kde nic není nic nebere...“ No nedá se nic dělat, žádný dárky grátis nejsou... (smích).
Metal Breath již před časem spojil příjemné s užitečným a vedle novinařiny (rozhovory, recenze) přináši i distribuční katalog Metal Breath Production. Logické propojení, člověk si počte a když jej některá recenzovaná nahrávka nebo zpovídaná kapela zaujme, má možnost si promptně leccos objednat.
Rozhovory jsou v MB pouze dva a oba s kapelami, které nedávno vydaly pod logem MB své nahrávky. Britská parta Serotonal má v čele zajímavého chlapíka – Darren White prošel Anathemou či The Blood Divine a v rozhovoru popisuje jak okolnosti vzniku Serotonal, tak svá dřívější působení. Rozhovor je navíc doplněn reportíkem popisujícím Dva dny se Serotonal. Druhou zpovídanou skupinou jsou Promises, kteří nedávno vydali novinkové album In the Pharmacy.
Výrazně větší prostor zabírají recenze a je to jako vždy dobrá práce. Kolektiv recenzentů je vypsaný a recenze jdou bez zbytečných natahovaček rovnou k meritu věci. Málokdy se mi stává, že bych souhlasil prakticky se všemi názory kolegů, ale tady skutečně marně hledám recenzi výrazně odlišnou od mého hodnocení. Snad jen v případě alba Skryti v mlze od lesních umělců Trollech bych upozornil na faktickou chybu – desku namlátil Honza, nikoliv Rámus (oba Avenger) a nahrávalo se v Honzově, ne Rámusově, studiu Hellsound.
Celkově mě MB jako vždy potěšil, přečetl jsem jej jedním dechem a kromě malého počtu stran není prakticky co vytknout.
