Neuběhl ani půlrok a Grace jsou tu zase. Loňské promo mě moc nenadchlo a od prvního řádného alba kapely za dvanáct let existence jsem tedy nečekal žádné zázraky. Nicméně po cca týdenním poslechu musím uznat, že Grace nezůstali stát na místě a zlepšili se. Ne natolik, že by hrozila nějaká revoluce v českých death metalových vodách, ale určitě se přehoupli přes pomyslnou laťku znamenající průměr. Pravda, při některých skocích se laťka zachvěje, ale některé pokusy naopak vycházejí se slušnou rezervou.
Úvodní orchestrální intro by se hodilo spíše k nějakému bombastickému metalu, ale rozhodně ne k death´n´rollu, jak svůj styl Grace nazývají. Nevadí, po chvilce přechází tahle hloupůstka v regulérní první song Unplugged, který zní velice příjemně, zpěvák (a kytarista) Honza Šoc mění výraz od zastřeného growlu po takový špinavý zpěvořev a občas dojde i na čistější polohy. Skladba odsýpá ve středním tempu, kytara občas vystrčí růžky, dusot bicích (známý kačer Daffy) neustává a baskytara (Roman Křenek) je překvapivě aktivní (nad laťkou dobrých pět centimetrů rezerva). S dvojkou ale nadšení ochládá, stejné pasáže se několikrát se opakují, tempo hodně ochabuje a také zpěv ztrácí na pestrosti. Něco jako těžkotonážní death / doom, ale ta monotónnost po chvíli začíná otravovat (laťka se otřásá, jen tak tak, že nepadá dolů). Titulní 13 Steps v úvodu jede v podobném duchu, ale po chvilce se přece jen objevuje zpestření v podobě sborového zpěvu či kytarových sólo představení, žel velice krátkých. Ostatně absence většího počtu sól a vyhrávek je jednou z příčin, že nahrávka působí jako celek poměrně stereotypně.
Přitom když pánové chtějí, jde to i jinak. Zářným příkladem je melodická 25/7, která jakoby vypadla z úplně jiné kapely. Jestliže ostatní skladby snesou přirovnání k old schoolovým švédským partám Entombed nebo Grave, tady se nechá mluvit o ovlivnění In Flames. Silné melodie, které se rychle dostávají pod kůži, chytlavý refrén, spousta kytarových vyhrávek – nejlepší song, který v pohodě snese šestiminutovou stopáž. I Unforgiven patří k lepším kouskům, zpěv je barevný, kytara tu a tam zakvílí a chvílemi mám dokonce pocit, že tohle nemá daleko k rock´n´rollu vzor Motörhead. Baskytara na úvod Uninvited Guest a bez varování nářeznická pasáž, hodně hluboký murmur a asi nejtvrdší skladba, která na albu je. Poslední řadová skladba je zase taková sterilní, bez momentu překvapení, solidně se valí, ale to je vše. Pak ale přichází šok. Že jsou hraničtí samá legrace, to je patrné třeba z bookletu (CD je určeno pouze k poslechu, nepoužívat jako pivní tácek, podložku pod stůl nebo k odhánění opeřených kachen) nebo z webových stránek (Rozebírat vznik a historii kapely nemá cenu, protože by byla nudná a vše se odehrávalo v hospodě na Slávii, tak si dokážete představit, co se tam u desátého piva mlelo…), ale že se pod názvem Dead Man skrývá překopaný dávný hit Scatmana Johna smíchaný s výkřiky pivní party ze čtvrté cenové, to jsem nečekal. Sranda song odděluje novější tvorbu od dvou bonusů, které se objevily už na zmiňovaném loňském promáči a které mi přijdou o třídu horší.
Zvuk je naopak proti minulé nahrávce podstatně lepší, nástroje jsou velice dobře čitelné, až se nechce věřit, že se nahrávalo ve stejném studiu s odstupem pouhých deseti týdnů. Zato s obalem si mohli Grace pohrát trochu více, chybí texty a titulka taky nepůsobí extra přitažlivě.
Seznam skladeb:
- Unplugged
- Bury Me Deeper
- 13 Steps
- 25/7
- Unforgiven
- Uninvited Guest
- Grave
- Dead Man
- The First One
- Dislike
Čas: 38:12
