 |
 |
 |
18. 5. 2008DESTINITY - The Inside
|
Lidi podržte mě, tohle že jsou Destinity? Uznávám, že minulé album Synthetic Existence naznačovalo poněkud odlišné směřování těchto frantíků, ale tohle bych skutečně nečekal od kapely, která se kdysi dala přirovnat třeba k Anorexii Nervose. Takže co nás zde vlastně čeká? Moderní, melodický thrash/deathový nářez a to zatraceně řízlý švédy (nemyslím tím Vomitory ani jim podobné spolky). Destinity mi vždy připadali jako svébytná kapela, nijak extra inovující již zajeté postupy, ale stále si to drhli po svém a vlivy Anorexie vždy kamuflovali deathovým vokálem a dalšími prvky, které je odlišovaly. The Inside bych definoval asi tak, že hlavním cílem bylo zmodernizovat projev a úplně se odpoutat od blackových vlivů. Obojí se celkem úspěšně povedlo, ale jak dopadl výsledek? Máme zde francouzskou kapelu, která drtí klasické thrashové riffy bez nápadu, do toho zapojí poměrně zajímavé rytmy hodící se spíše do death metalu, zpěv je řvavý growling, který až na občasné zvýšení jede v hlubších polohách, ne nepodobných například Amon Amarth a do toho se najednou objeví refrén jak vystřižený z dílny mr.Tägtgrena a nemyslím teď Hypocrisy - to jsou jednoduše drzé vykrádačky Painů! A nejen klasickými samply i melodický zpěv je velice blízko projevu tohoto severského workoholika. Ovšem tím to nekončí, se songem Inhuman Corrosive Report se dostáváme i k mixu novější podoby podoby finů Nightwish a němců Atrocity (zajímavá směs, že? - ale |
|
poslechněte a třeba mi dáte zapravdu). Abych dokončil výčet kapel, které zde uslyšíte, nesmím zapomenout ještě na Arch Enemy a Soilwork.
Produkce a mix jsou perfektní, v tomto směru nemám jedinou výhradu. Parádní cover pak vnímaní ještě zlepšuje. Celkový dojem je však velmi, velmi rozporuplný. Album se poslouchá dobře, téměř výborně. Motivy jsou poskládány nenásilně a s citem, ovšem slyšet zde to o čem píši výše je pro soustředěný poslech téměř odpudivé, ovšem pro nesoustředěný poslech, například k práci je to bomba. Tato recenze je asi dost drsná, protože jsou zde momenty, za které bych dal bez problémů 10 bodů, některé mě fakt dostávají do kolen, ale pak téměř s pravidelnou přesností přichází moment, kdy Destinity shodí sami sebe bezduchým vykrádáním již zmíněných spolků. Takže dávám za 6 s tím, že je to průměr mezi bodováním 10 a 2. Poslechněte sami, kdybych neznal severskou scénu, dávám na místě 10. Čas: 47:28 Seznam skladeb:
Web: www.destinity.net |
;)
