8. 5. 2008Zatokrev, FDK, Synergy, 7.5.2008 Plzeň – Divadlo Pod lampou

další fotografie

Kapelka FDK má ten hezký zvyk, že nám do Plzně poslední dobou vozí zajímavé zahraniční návštěvy. Po exotických venezuelských Cultura Tres dovalila pod Radyni tentokráte švýcarskou formaci se zvláštním názvem Zatokrev. Oba zahraniční hosté zaujali, tudíž můžeme doufat, že v podobné chválihodné činnosti budou pokračovat :o). Po příchodu začínám mít obavy o návštěvnost, ale když se přesunu od baru do sálu na první kapelu večera, je zde příjemně zaplněno. Žádná velká tlačenice, ale zároveň se jeden nemusí u pódia bát a cítit opuštěně. I když je mi jasné, že zejména pořadatel by pár kusů navíc jistě přivítal.

Onou zahajující formací, která doprovázela můj příchod do sálu, byli domácí Synergy. Pánové vystupují pouze ve dvou (kytara + bicí) a ještě k tomu bez zpěvu. Pokud by si ale někdo myslel, že v podobně okleštěné sestavě se nemohou pouštět do žádných větších akcí, měl by si zajít na jejich vystoupení. Od prvních tónů se toho na pódiu děje po čertech hodně a jeden neví, má-li sledovat kanonádu bicích, umístěných hned na kraji pódia (což je skvělý nápad, protože sledovat hru bubeníka stojí za to a kytarista se nemusí cítit tak osamoceně :o), nebo práci kytaristy, který si zjevně libuje v tappingu. Tudíž to, že jsou Synergy pouze ve dvou, je vlastně výhoda, protože kdyby podobné instrumentální orgie provozovalo větší množství hudebníků… Instrumental mathcore duo (tu škatulku jsem nevymyslel já) živě funguje naprosto spolehlivě. Je ale pravda, že ke konci jejich setu mi ze všech těch vychytávek a častých změn šla hlava kolem. Doporučuji navštívit jejich luxusně provedené stránky (www.thesynergyofdrumsandguitar.com), kde si tento večer odehrané vály jako Tap mrtvého muže, Poslepu bez slapu, Die-Kami-Katze, nebo Terminátor T100, můžete stáhnout a poslechnout. Úvod večera za jedna.

Po přesunech na pódiu a zvukovce přebírají štafetu FDK. Jedná se o mé čtvrté setkání s nimi za posledních šest měsíců a s každým dalším vystoupením si jejich tvorbu užívám víc a víc. Jimi nabízená hudba, vycházející z h/c, ale beroucí si část i z metalu, je především o atmosféře a emocích. A atmosféru dokáží FDK navodit znamenitě. Jejich naléhavý projev a melodie jsou příčinou toho, že je řadím ke svým domácím objevům závěru loňského a začátku letošního roku. Chvíli vás utápí v melancholických náladách (v některých pasážích jsem si dokonce vzpomněl na novější tvorbu Anathemy), aby o pár chvil později vše rozmetali přívalem energie a uřvanými vokály, o které se starají dva ze tří kytaristů. Jako klad beru i začlenění elektroniky a kláves, které má

Jestli jsem očekával, že si po náporu FDK odpočinu, byl jsem nástupem úderky Zatokrev záhy vyveden z omylu. Opak byl pravdou. Švýcaři z Basileje se s námi nikterak nemazlí a od úvodu to do nás valí (a to tak, že opravdu valí) hlava nehlava. Několik společných znaků s předchozí kapelou by se zde našlo, ale Zatokrev působí mnohem agresivněji a rovněž jejich pódiová prezentace je mnohem nespoutanější a živelnější. Mix netradičního metalu a sludge působí v některých úsecích až hypnoticky a u ultra pomalých nervních pasáží by zaplesalo srdce nejednoho ortodoxního doomaře. Před koncertem jsem často sjížděl jejich poslední řadovku Bury the ashes a titulní skladba z ní patřila k mým vrcholům celého večera. Ale těžko vybírat pouze jeden vál, protože celý set působil naprosto kompaktním dojmem. Pravda, největší ohlas měly tento večer pecky odeřvané v českém jazyce z první desky. Což je u švýcarské kapely jev jistě netradiční, ale pokud jsem to dobře pochopil, kytarista a pěvec v jedné osobě má kořeny v Čechách. Alespoň u distra (kde se mimochodem daly sehnat opravdu skvostné a raritní tituly) se mnou komunikoval naprosto spolehlivě. A to je v mém případě možné pouze v rodném jazyce :o). To by ostatně vysvětlovalo i název této smečky... Byl opravdu zážitek sledovat hudebníky v závěrečné skladbě, kterak na své nástroje vytvářejí v leže, popř. na kolenou, neprostupnou hlukovou hradbu. V tomto okamžiku byl ve své přirozené hudební poloze pouze bubeník. Jen jsem chvílemi musel kontrolovat, jestli mi neteče krev z uší, poněvadž občas to byla opravdu síla. Nicméně pana zvukaře musím pochválit. Po celý večer byl zvuk naprosto luxusní. Ale to je v těchto prostorách takřka pravidlem. Na závěr jeden přídavek a je tu konec.

Uf, znamenitá šibřinka. V tomto roce pro moji osobu zatím jeden z nejsilnějších klubových koncertních zážitků. Na tomto faktu měla podíl všechna vystupující uskupení. Ještě několik zástavek na tour zbývá a jejich návštěvu mohu vřele doporučit. Podobné hudební záležitosti nejsou mým denním chlebem, ale to nebrání tomu, že jsem si tento večer skvěle užil. Což se nedá napsat o vstávaní do práce po několika málo hodinách spánku. Ale jak říka jihočeský klasik Ifa, bigbít není žádná prdel…