 |
 |
 |
12. 5. 2008WHENLOVEFINISHES – Room 101
|
Tak tu máme další zástupce italské scény se zvláštním názvem WhenLoveFinishes. V životě jsem o nich neslyšel a tudíž jsem ani netušil, co od nich očekávat. V promo letáku je jejich styl označován hned několika (nejen) metalovými žánry a vydávající label v tomto směru slovy rozhodně nešetřil. Musím ale napsat, že jestli něco tato nahrávka obsahuje, tak široký hudební rozptyl to je v každém případě. Jestli je to k dobru věci, to už je otázka jiná. Na úvod prvního válu 1984 kytarová kila, která dají vzpomenout na vyhlášený pojem progresivního metalu s názvem Dream Theater, změny tempa a rytmické zvraty. Zajímavé, ale o genialitě zmiňované úderky si mohou nechat zdát tak leda v hodně, hodně divokých snech. Pěvcův projev během chvíle značně zhrubne, ale kytarové sólo stále udržuje hudební produkci v daném hájemství, byť se zde dočkáme i svižnějších nástupů. Zajímavé je vložení dětských vokálů. Ale ty nejsou příliš slyšet, protože zvuk rozhodně není žádnou chloubou a celé snažení poměrně dost sráží. Kdesi v pozadí pravděpodobně úřadují i samply, ale ty se dají spíše tušit. Je to škoda, protože díky potlačenému zvuku přichází nahrávka o další rozměr a pestrost. Killed by me na to jde zase odjinud. Hned od úvodu uřvaný vokál a hard core thrashová rubanice s houpavými pasážemi a kulometnou palbou bicích. Jen se nemohu zbavit dojmu, že něco podobného už jsem slyšel mnohokrát v podání někoho jiného a o nějakém náznaku originality tu nemůže být ani řeč. Firebrand udržuje směr v thrashových vodách opět s trochou toho hard coru |
|
a ke slovu se dostávají i zmiňované samply, které jsou tentokráte dokonce i slyšet. Zpěvákům projev jede stále ve stejné poloze a začíná působit monotónně. V závěru skladby trochu té kytarové onanie a metal corových sekaček a máme tu konec. Breakdown je jakousi kombinací skladeb předchozích a nenabízí nic nového. Ze všech zde nabízených kousku se mi jeví jako nejslabší a pěvcův projev mi už začíná vadit. Opět se kdesi v pozadí dají tušit samply, ale… Poslední věc je koncertní nahrávkou a zvuk rozhodně není slabší než u studiových kousků. Tak nevím, jestli je to dobře. Hudebně patří Under control k tomu lepšímu co pánové nabízejí a opět se jedná o kombinaci thrashe a h/c s houpavými a valivými pasážemi. Ale nic co by jste neměli možnost slyšet ve věcech předchozích.
Hlavním problémem u tohoto kotoučku je podle mého potlačený zvuk. Což je škoda, protože kdyby vynikly veškeré vychytávky, určitě by to celku prospělo. Dále jsou pánové poměrně na štíru s originalitou. Stylový rozptyl sice mají řádný, ale to je asi tak všechno. Jejich hudební potenciál (hlavně kytarista umí) je dle mého nevyužit a zatím to je průměr. Ještě že je cedlo relativně krtátké. Žádný vyložený průšvih to není, ale nenapadá mě důvod, proč bych se měl po napsání recky k tomuto materiálu vracet. Čas: 25:50 Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
