 |
 |
 |
6. 5. 2008PIMENTOLA – MM-MMV
|
Pro mě úplně neznámé jméno pochází z Finska a je dalším jednočlenným projektem na hudební scéně. Předloňská kazeta neobsahuje klasický řadový materiál, ale je procházkou po pěti letech existence Pimentoly (název kolekce uvádí letopočty v římských číslicích...). Po prvním poslechu na mě materiál působil značně roztříštěným dojmem – za těch pět let prošel Lempo, jak se jmenuje onen jediný člen, poměrně razantním vývojem od neoklasiky k elektronice. Řazení skladeb na albu ani nedodržuje časovou posloupnost doby vzniku a o to je orientace v předloženém materiálu těžší. Trochu mi poslední (2005) tvář Pimetoly připomíná Master´s Hammer a jejich Šlágry – zvuk je stejně syntetický a u programovaných bubnů v jedničce takřka totožný. Ostatně zvuk není jediným společným znakem Pimetoly a našich okultistů od Jilemnice – stejně jako Master´s Hammer, i finský projekt začínal v hájemství black metalu a postupem doby se přetransformoval v experimentální těleso. A hned přiznám, že mě poslední tvorba Pimetoly příliš nezaujala. Je příliš odlidštěná, průmyslová a chladná, místy působí jako zvuk podivného futuristického strojku či hudba k animovanému němému sci-fi filmu (skladba číslo 2). Horší vstřebatelnosti a postupnému útlumu vnímání napomůžou také dlouhé stopáže jednotlivých skladeb. Třeba trojka je díky chorálům v pozadí zajímavější, ale těch devět minut je prostě moc. Ve čtyřce se koketuje s folkem a ženské zpěvy, opět upozaděné, mi lehce připomínají třeba kolegyně z Värttinä. Pětka, prapodivný remix, uzavírá novější tvorbu a je to něco mezi ambientem a noise. Od skladby s číslem šest jakoby hrála jiná kapela. Razantní změna stylu – najednou se hraje vizionářská vážná hudba, pro kterou se asi používá termín neoklasika. S předcházejícími tracky nenalézám vůbec žádnou spojitost |
|
– jakoby nastoupila úplně jiná kapela. Materiál Hämärän Seppele je rozdělený do devíti kapitol a mám přesně opačný pocit než u předešlých skladeb – kompozice jsou příliš krátké, sotva se trochu rozjedou, je konec. Přitom některé nápady jsou hodně zajímavé, možná by k nim díky chytlavosti a hitovosti sedl termín pop klasika. Zpěv chybí úplně, ale to není na závadu, melodie se poslouchají příjemně a rychle se zarývají do paměti. Nevím, k čemu starší tvář projektu přirovnat, ale snad by mohla sednout třeba fanouškům Lacrimosy.
Díky druhé polovině kazety se Pimentola stává prvním počin z Ravenheart Production, který mě skutečně zaujal a bavil poslouchat několikrát za sebou. A i když nejsem znalcem ani sběratelem obdobných záležitostí, neupírám Lempově tvorbě určitý půvab. Celkové hodnocení vzešlo z průměru hodnocení elektronických partů (4 body) a partů koketujících s klasickou hudbou (7 bodů), který vzhledem ke vkusnému a informacemi dostatečně naplněnému obalu zaokrouhluji nahoru (6). Seznam skladeb:
Čas: 61:04 |
;)
Reklama
