 |
 |
 |
19. 4. 2008PICTURE THE END - They Swarmed Like Locusts
|
Picture The End patří k zástupu kapel hrajících dnes docela populární – především ve Spojených státech - deathcore. Rok 2003 byl pro ně rokem zrození, následující rokem cestování a hraní, no a rok 2005 o tří skladbové demo nahrávce, kterou vydali u Sightline Records. V té době hrál v kapele ještě bývalý kytarista jménem Aaron Wynd, kterého vystřídal Jon Green, a s kterým Picture The End vstoupili do éry, ve které vznikal debut „They Swarmed Like Locousts“ a začal se rýsovat budoucí kontrakt se Stomp entertainment. Po podpisech u Stomp a vydání 1. alba v březnu 2007 se spustil kolotoč koncertů, promo aktivit a rozhovorů, do něhož trochu se zpožděním zapadá i tato recenze. Na co se Picture The End po boku takových kapacit jako Throwdown, Comeback Kid, Obituary nebo Darkest Hour připravovali a co vlastně celý minulý rok s Job For a Cowboy /především/ nebo The Black Dahlia Murder na stejném pódiu podporovali, Vám představím v následujících odstavcích. Smrt, zloba a rozsudek – název první půl druhé minuty dlouhé skladby, v jejíž názvu je vše, co vás v příští necelé půlhodince čeká. Rozsudek smrti v pěkně nasraném podání těchto pěti tai-panů. Členitý metalcore, vycházející z pozdních devadesátek minulého století, infikován jedem Černé vdovy. Smrtící útok z Melbourne. No jo, Austrálie byla vždy nebezpečná, ale i vstřícná, zábavná a krásná. Struktury skladeb jsou naplněny tu více hardcorem, tu zase brutal, až math deathem. Nejvystižnějším pojmem bude přece jen onen deathcore, ten ukrutný |
|
a porážející metalový tlak s kytarovými melodiemi na minimu a velmi aktivním hrubým growlingem, využívajícím vícero různých poloh. Vycítit lze i závany thrashových postupů. Picture The End se valnou většinu alba rozhodli brutálně zadupat do země, což poněkud svazuje křídla melodičtějším a odpichovějším songům po vzoru hitovky „Let´s get metal“, která jako by Bullet For My Valentine ze strun, pražců a kvalitní dřeviny vypadla, a jenž je v podstatě jakýmsi poděkováním Def Leppard. Přece jen však tento přístup příliš vytýkat nebudu, protože klukům australským prostě sluší ona brutalita, v níž skví se dostatek nadhledu a vzrušení. A ono vlastně zas o takový sekec mazec beztak nejde, především v druhé půli desky. Sympatická je především práce s rytmikou, která nedovolí pasážím utkvět v hlavě tzv. na první dobrou.
„They Swarmed Like Locusts“ je úctyhodnou deskou, která tyto milovníky piva Carlsberg představuje v dobrém světle. Závěrečnou „For The Abbots“ vzdali dík staré dobré Panteře a tím i nahlodali cestičku k mnohem většímu rozpětí skladatelských křídel. Co očekávat od příští desky? Výraznější ksicht? Nechme se překvapit. Tahle obstála. PARTY HARD! Čas: 28:30 Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
