 |
 |
 |
5. 4. 2008PERSONAL SIGNET - Badtime Stories
|
Předák mohelnické kapely Scenery Jiří Lerry Šmíd nelení a hlásí se s projektem, který je od tvorby jeho domovské skupiny na první poslech na hony vzdálený. Ale s rostoucím počtem rotací kotoučku v mechanice přehrávače docházím k závěru, že těch styčných bodů mezi Personal Signet a poslední nahrávkou Scenery je poměrně dost. Prvním je důraz na techniku, druhým precizní instrumentální a vokální výkony a třetím personální propojení nejen v osobě kytaristy Lerryho, ale i zpěváka Petera Aristona Čerevky. Zatímco Scenery na předloňském CD Continuity servírovali technický death / thrash s převládajícím drsnějším zpěvem hlavního zpěváka Petra Stejskala a občasným přispěním Petera Čerevky, Personal Signet jsou mnohem měkčí a mikrofon třímá pouze melodik Peter Čerevka. A jeho zpěv je prvním trumfem nahrávky – Peter zpívá přímo fantasticky – a aby ne, když zpěv vystudoval na konzervatoři. Druhým trumfem je výborné instrumentální provedení – Lerryho schopnosti jsou snad všeobecně známé, ale také rytmická sekce hraje nadprůměrně. Pravda, od bicmena se nečeká žádná smršť, ale spíše technika a invence – a tu Pavel servíruje jak na zlatém podnose. Baskytara není utopená, naopak je velice dobře slyšet a Mumlay s ní provádí věci vcelku nečekané a odvážné. Tu a tam se na chvilku zjeví i klávesy (obsluhuje Peter Čerevka) a jen tak dokreslí náladičku songu, stejně jako dětské šveholení v úvodu In My Dreams. Tak a co vlastně tihle pánové hrají? Inu progresivní melodický art rock / metal. Na stránkách kapely si každý může najít inspirační zdroje - Dream Theater je asi tím nejvyslovovanějším – a pak porovnat, jak se pánové se svými vzory popasovali. Ale já na tuhle otázku odpověď nenabídnu, protože ani Dream Theater, ani další citované progresisty nemám naposlouchané. Nemám ani přehled, zda v Čechách na podobné úrovni někdo něco podobného tvoří, ale to je vlastně vedlejší. Srovnávat se |
|
nebude… a hotovo (smích). Zato se bude smekat klobouk, protože mě tahle přepestrá nahrávka po řádné porci poslechů přijde skutečně výborná. Problém mám jen se vstřebáním všech těch kliček, kudrlinek, vyhrávek, zlomů a sól, kterých je na ploše necelé hodiny takové množství, které jiným vydrží na celoživotní dílo. A tak se v tom začínám trochu ztrácet, nerozlišuji, zda se hraje třetí nebo šestá skladba, protože mi v hlavě nezůstávají taková ta poznávací znamení typu zapamatovatelný refrén. A to je asi jediná „výtka“ k předloženému produktu – složitost a náročnost na posluchače. Jo, a to intro je moc dlouhý...
Cédo je zabaleno do solidního obalu, na titulce asi nějaký nešťastník, kterého přepadly zlé dny a tak se léčí poleháváním v pelechu a alkoholem. Za pozornost stojí i texty, na kterých spolupracoval s Peterem bratr Alexandr a Romeo Balogar. Nejsou nikterak veselé a popisují potíže onoho ospalce z obalu s hledáním smyslu či způsobu života. Nevím, jestli jsem vše správně pochopil, ale trápí jej „nespavost“, utápí se ve „svých snech“, propadá „televizi“ a nakonec snad nachází svou „cestu ke hvězdám“. Závěr (již naznačen): bezesporu kvalitní, nadčasové a nadprůměrné album, které potěší pozorné posluchače a příznivce pokrokových postupů v melodických odnožích tvrdé hudby. Pro sběratele empétrojek stylem „mám všechno, co v poslední době vyšlo, ale slyšel jsem vždycky jen kousek“ je hledání na netu asi zbytečné. Chce to prostě čas a trpělivost. Seznam skladeb:
Čas: 55:42 |
;)
Reklama
