1. Nové album WAR FOR WAR – Kovy odjinud má ideový základ v útrobách země, v důlních komplexech, v mineralogii či kovech. Přitom původně byl tento projekt směrován k válečnému běsnění a stylové zařazení znělo Panzer Black Metal. Proč jsi opustil válečnou tématiku?
Albem „War is the only way…“ jsem vyjádřil všechno, co jsem v onu dobu chtěl, jsem s tím s odstupem času nespokojen pro špatný zvuk, s kterým materiál nevyznívá dostatečně přesvědčivě. Původní tématiku jsem prozatím opustil, však připouštím, že v nějaké další podobě s k ní možná v budoucnu vrátím, ale možná ne. Hodně jsem v následujícím období vzpomínal na deset let staré extrémní expedice do důlních prostor ve stříbrském rudním revíru. Vedle toho se mi honily hlavou i další verše různého, mě dotýkajícího se charakteru. Určité provázání různorodých myšlenek dalo za vznik překvapivě ucelenému souboru skladeb.
2. Nenapadlo tě vydat Kovy odjinud pod jiným názvem než War For War? Fanoušci měli tenhle projekt zafixovaný jako ultra rachot a najednou je tady nepoměrně umírněnější materiál.
To mě napadlo, přesto jsem se přiklonil k tomuto, nechtěl jsem zakládat další projekt, navíc mi přišlo jako dobrý nápad posluchače omráčit něčím zcela odlišným právě pod tímto názvem. Formulace „war for war“ se dá vyložit různými způsoby a s různým podtextem, který s novým materiálem koresponduje, takže i proto jsem to schválně ponechal.
3. Kovy asi nejen mě silně evokují tvorbu české legendy Master´s Hammer. Pro mě jsou pánové kolem mistra Štorma dodnes nejoblíbenější tuzemskou kapelou, byť Šlágry mě nebaví a podle mě neměly vyjít pod hlavičkou Master´s Hammer. Jak se na Master´s Hammer díváš ty?
Je pravda, že v době nahrávání Kovů odjinud jsem byl tzv „posedlý Štormem“, což jsem průběžně přes deset pořád, ale zrovna spolu se vzpomínkami na poslech Ritualu při temných důlních expedicích s mocnou podzemní ozvěnou to bylo obzvlášť silné. Mám jejich nahrávky hluboko v srdci a stále se k tomu vracím. Tohle je opravdový kult. Fall of Idol, The Mass, Ritual, Jilemnický okultista, všechno geniální nahrávky, jejichž nejcharakterističtějším prvkem je Frantův vokál a textová náplň, bez čehož by to nebylo zdaleka tak silné. Šlágry byly jakási provokace, Franta to, pokud dobře vzpomínám, někde v rozhovorech komentoval tak, že měli špatné vztahy s Osmose a asi smlouvu na další CD, tak schválně nahráli takovou věc. Svým způsobem je to zábavné, alespoň některé části, ale s původní tvorbou to bohužel nemá společného nic než pár prvků v poslední skladbě. Nejsilnější a nejvíce nadčasové dílo je Ritual, Jilemnický okultista je zase jedinečná specialita, jak hudební odlišností, tak zajímavým příběhem.
4. Ostatně asi se nedá čekat nějaké odsouzení, když jedna ze skladeb na albu nese název Sen o Master´s Hammer. Nebojíš se, že budeš označen za plagiátora a vykradače, přece jen některé motivy na Kovech odjinud jakoby vypadly z Ritualu…
Chtěl jsem tu skladbu pojmout jako jisté zadostiučinění, zjednodušeně řečeno – když oni už nic nového nenahrají, nahraji sám jakousi svou představu, jak bych si přál, aby to znělo, tedy sen o Master‘s Hammer. Takových snů jsem měl nespočet. Název skladby dle mého přesně vystihuje podstatu, otevřeně vypovídá o záměrné podobnosti s nimi a nikoho nepoškozuje. Na albu se s hudební podobností ještě netají skladba Dlouhá žíla, která s Master’s Hammer souvisí proto, že na těch důlních výpravách nám hráli na cestu, dokonale se to tam umocnilo a mám to s tím velmi spjaté. Když jsme tam v té jámě pekel zapálili onen svět, stoupal mohutný černý dým z útrob země…
5. A ještě jednou (dvakrát) k legendárním „okultistům“. V Čechách zatím vyšly dvě tributní alba – první před léty u Redblacku (většinou neblackové kapely), loni se objevilo megalomansky nazvané The Golden Tribute. Mě se nakonec mnohem víc pozdává ta starší placka, zlatý tribut mi přijde jako nedůstojná odpověď na nedostižnou originální tvorbu. Co ty? Nebyl jsi třeba v souvislosti s Golden osloven, abys přispěl? Přišlo by mi to celkem logické, předělávky Master´s Hammer jsi měl v několika svých kapelách v repertoáru…
Ani jedno nemám rád, na tom tributu od Redblacku se mi nelíbilo to pojetí předělávek ve stylu jednotlivých kapel, přidání vlastních postupů. Jen Entrails to udělali dobře, jinak mi to přijde jako znásilnění atmosféry původního, jak Štorm napsal, ubohého, materiálu. Nic naplat, že to nahráli kvalitní muzikanti v dobrých studiích. Na tributu od Ravenheart mi zas vadí něco jiného. Nápad, že tam každá kapela bude mít i jednu vlastní skladbu, ten mi přijde sympatický, rovněž i úmysl, aby se na tom podílely pouze black metalové kapely. Relativně se mi tam líbí předělávky od Dark Storm, Avenger, Unclean a Algor, s výhradami, ale beru to. Ostatní to do různé míry nedotáhli, zní to trapně, nehudebně, a není to žádná pocta, ale pošlapání hodnotného díla. Nikdo tam nepodchytil to hlavní, čím jsou Master’s Hammer takový skvost. Kdysi jsem jednal s Ulvberthem o mé účasti, ale prý už by se to nakonec nevešlo. Také tam původně mělo být Inferno. Nelíbí se mi i špatné grafické zpracování bookletu, což vzhledem ke Štormově práci není poctou. Nakonec jsem rád, že tam nic ode mě není.
6. Zpátky k desce… Velkým překvapením pro mě byl zvuk. Už jsem to psal v recenzi, ale ještě jednou všechna čest. Hlavně bicí mají skvělý zvuk. Já jsem si přečetl, jakým způsobem byly pořízeny, ale můžeš se se svým know-how podělit i s ostatními?
Děkuji, bicí jsou programované z reálných samplů, veškeré zvuky jsou tedy skutečné mikrofony nahrané bicí, žádné syntetické údery bicího automatu. Dělal jsem to tak vždycky, ovšem se samply horších kvalit, a také jsem s tím hůře nakládal. Vytvořil jsem si banku úderů, ze kterých to programuji softwarově, záměrně tam různě měním dynamiku a imituji tím živou hru, vytvářím i drobné odchylky od matematické osy, což také budí dojem živosti. Pokud bych to takto nedělal, působilo by to „automatově“. Důležité je také finální nazvučení, hlavně nastavení parametrického ekvalizéru při mixu nahrávky, frekvenční sloučení s ostatními nástroji, aby se to navzájem „nepralo“ a bylo také všechno čitelné a dobře vyladěné.
7. Kytara taky tentokrát hraje tak nějak zvonivě, kvílivě, nezastřeně. Asi to byl záměr, znít úplně čistě. Navíc se celkem často prezentují i klávesy. Jsi s výsledkem spokojen nebo je stále co zlepšovat?
Vždy byl můj záměr, aby nahrávka zněla čistě, kvalitně a mohutně, to není rozhodně tak, že by mě to napadlo až teď. Dříve jsem měl o dost horší techniku, méně zkušeností s nazvučením a mixáží, tak to dopadalo různě. Před nahráváním tohoto alba jsem pořídil výborné přístroje, věděl jsem jakého zvuku chci dosáhnout, měl jsem nahromaděné další zkušenosti, tak se mi konečně podařilo udělat pokrok. Klávesy tam občas jsou, ale ty není těžké nazvučit. Vždy je co zlepšovat, to bezpochyby, nyní jsem však opravdu spokojen. Na příštích materiálech všech mých kapel bude přinejmenším stejně kvalitní zvuk kytar a basy, různě upravený svým zabarvením a efekty pro příslušný styl.
8. Většina Tvých projektů se nahrává v Tvém domácím Morbivod studiu. Můžeš jej blíže popsat? Nerušíš třeba sousedy? Neplánuješ, že bys nahrával i jiné kapely?
Mé studio nevypadá nijak moc jako skutečné studio se vším všudy. Jádrem nahrávacího procesu je obyčejný stolní počítač s příslušným hardwarem a softwarem. Pak tu mám studiové odposlechové monitory a sluchátka, studiový zpěvový mikrofon, kytarový procesor, basový procesor a hromady kabelů. Nahrávání kytar probíhá přes procesor, který simuluje velký aparát snímaný mikrofonem, je to sice v podstatě podvod, ale momentálně tak lze dosáhnout lepšího zvuku než nekvalitně snímaným skutečným aparátem. Sousedy to neruší, mohu si to pustit klidně jen do sluchátek, jediné, co by mohlo rušit, je nahrávání extrémních brutálních vokálů, což už pochopitelně rachot je. Vybírám si na to všední dny přes poledne, kdy to tolik nevadí, anebo převezu pro ten účel zařízení do zkušebny. Nahrávat další kapely plánuji, hlavně z řad mých přátel, a materiál mě sympatický. Zatím jsem domluven s kapelami Llyr, Sorath a Unholy Kill. Problém je, že nemám techniku na nahrávání živých bicích, tak ty si kapely nahrají v jiných studiích.
9. Jediná věc, která se mi na albu nelíbí, je titulní malba. Asi se mnou nesouhlasíš, tak vysvětli, proč zrovna tenhle motiv a co tím chtěl autor říci?
Titulní malba zobrazuje důlní chodbu na Dlouhé žíle, malovala ji kamarádka Denisa z Prahy, inspirována nahrávkou i fotografiemi tam odtud. Původní obraz byl ofocen a digitálně barevně upraven, změnilo ho to sice dost, ale v rámci estetického sladění bookletu v kompaktní celek to bylo vhodné. Já jsem s výsledkem velice spokojen, považuji to za graficky dobré a důstojně působivé. Je to věc každého, jaký dojem z toho bude mít, ale každopádně je v tom kus práce a malířského umění, žádná dětská mazanice.
10. Texty jsou většinou spíše lyrické, až na Dlouhou Žílu. Tuším, že jsi kdysi psal něco v tom smyslu, že slova pojednávají o skutečné výpravě do podzemí, která mohla skončit tragicky. Můžeš to přiblížit?
Ano, s mým přítelem Najem jsme vchod do odvodňovacího štolového patra důlního komplexu Dlouhá žíla u města Stříbra objevili přibližně v roce 1997, uskutečnili jsme tam několik smrtelně nebezpečných expedic, velmi jsme riskovali, bylo to nesmírně temné a zajímavé. Prošli jsme mnoho kilometrů zcela odříznuti od světa, po pás ve vodě, každých několik desítek metrů obrovská jáma pekel, kam jsme mohli velice snadno sklouznout, přecházeli jsme přes jednu takovou jámu po rezavé železné konstrukci jen se strohou výbavou, po břiše jsme prolézali malé úseky chodeb. Táhli jsme s sebou deset litrů benzínu (ve skladbě jsem to kvůli počtu slabik omezil na šest, což jediná věc, která se tam liší od skutečnosti), a v jednom dómu jsme to odpálili, obrovský výbuch, mohutný oheň, geniální. Naštěstí se to tehdy ještě nepropadlo a my měli příležitost po mnoha hodinách vyváznout zpět na povrch. Při tom všem hrál Ritual!, a také starý Therion a starý Krabathor. Asi před rokem se beznadějně propadla chodba několik desítek metrů od vchodu, jediného vchodu. Tím je tento nesmírně nebezpečný důlní systém navždy znepřístupněn. Možná dobře, jinak bych tam šel. Mohlo se to stát i tehdy, ale sám ďábel nás nechal žít.
11. Jak vlastně stíháš skloubit metalový život s civilním? Momentálně hraješ v pěti kapelách, které vydávají alba jak na běžícícm pásu, hraješ i dost koncertů, k tomu asi i nějaké zaměstnání… Jaký je vlastně Lord Morbivod v běžném životě?
Dovedu si zorganizovat čas, v práci trávím většinu času, to v dnešní době jinak nelze dělat. Pro tvorbu využívám hlubokých nočních hodin nebo dopoledne mezi nočními službami, prakticky každý den, kdy je alespoň pár hodin čas, na něčem pracuji nebo zkouším. Je pravda, že hodně málo spím, spánek mi nahrazuje neustálý zápal pro věc. Ve volných dnech jezdím s přítelkyní na výlety do přírody, do měst a na další místa. V Plzni po večerech chodím se Strastinenem a dalšími přáteli na prachmatické okruhy přes staroindustriální městské zákulisí a neustále něco vymýšlíme a píšeme pro Umbrtku. Také se vyskytuji v Plzni v některých restauracích a hospodách. Nezanedbávám ani výpravy do kanalizačních stok a tamní žhářské útoky. Mám život naplněn po okraj a neumím si to představit jinak.
12. Každá tvá kapela má specifické zaměření a ani se nebojím napsat, že i v celosvětovém kontextu. Pravda, lesní black metal v podání Trollech může mít po světě nějaké bratříčky, ale že by někdo opěvoval kanalizaci jako Stíny Plamenů nevím zhola nic. War for War teď ujíždí na horničině, Umbrtka jede svůj šedý kov a Quercus pohřební doom. Kam na ty nápady chodíš?
V podstatě to vysvětluje odpověď na předchozí otázku, prakticky všechno o čem zpívám, vychází z mého života, zájmů a aktivit. Něco je doslovným popisem, něco je částečnou fantazií, něco je věc citů, vztahů, případně speciálních komplikovaných myšlenkových procesů. Také mívám hodně zajímavé sny, když už se dostanu na chvíli ke spánku, děje a obrazy v nich mě také velmi inspirují k psaní.
13. Když tak pročítám ty styly jednotlivých skupin, tak většinou mají co dočinění s přírodou. Fyzika, přírodopis, zeměpis asi musely patřit k tvým oblíbeným školním předmětům…
Ty předměty jsem sice rád měl, ale to se současností opravdu nesouvisí, ve školních letech jsem se hodně zajímal o astronomii a elektroniku, a ani to do hudby nepromítám, tedy až na Aldebaran ve skladbě Scientia.
14. „Nejvyšším zákonem je fyzika“ – tohle rčení je z Tvé hlavy nebo jsi to někde slyšel? Myslím, že je to vševypovídající slogan, který perfektně charakterizuje veškeré dění na naší planetě.
Tenhle slogan jsem vymyslel, když jsem byl rozčilen, jak kolegové v práci následují módní trend zabývání se východními kulturami, žvaněním o energiích, frekvencích a podobně, ale nikdo z nich neznal skutečné definice těchto pojmů. Pak je tam v té sloce ještě fráze: „Jen jednu definici má energie, také další termíny…“. To jsem na ně řval. Energie by se sice dala definovat velmi široce, podle toho jaká přesně, ale ne tak jak o tom mluvili ti chytráci, co si přečetli pochybné knihy a jejich obsah ještě zkomolili.
15. Jak vnímáš současnou situaci v životním prostředí. Na koncertech jsi vyloženě otrávený, když nějaký bambula orve větve a mává Trollechům na pozdrav… Myslíš, že jsou současné změny v životním prostředí a oteplování planety natolik závažné jevy nebo že je to jen strašení?
To se stalo asi na dvou koncertech, že na nás lidé mávali poničenými stromy. Nejvíc mě na tom rozčílilo, že oni to mysleli jako že nám tím lichotí, to tedy hrubě nepochopili o čem jsme. Kdyby nás tím chtěli zesměšnit, pak bych to pochopil. O špatném vlivu lidské činnosti na životní prostředí není pochyb, na tom se nevyhnutelně podílí každý z nás ať chce nebo nechce, tak už civilizace dopadla. Mít na to nějaký rozumný názor je těžké, nejsem odborník. Na jedné straně si lidé problém v současnosti už alespoň uvědomují a někteří se snaží něco zmírnit, na druhé straně to je už stejně nastartované ku zkáze. Ale možná ne, nejsem úplně skeptik v této věci, uvidíme, čeho se dožijeme.
