 |
 |
 |
4. 2. 2008EVOKEN - A Caress of the Void
|
Co se vleče, neuteče ... Opravdu není kam spěchat. A to platí i na poli vymykajícím se běžnýmu, ryze pragmatickýmu chápání světa, tj. na poli hudebním. Nevěříte? Tak si račte přehrát kteroukoli z dosavadních čtyř desek U. S. trubadúrů bolesti a zmaru - EVOKEN. Rázem zjistíte, že tóny plynoucí v pomalým tempu mají mnohem větší sílu. Jsou masivnější, melodie jimi utvářený vyznívaj naplno. Tím pádem upoutaj vaši pozornost, vzápětí zcela poh1těj mysl a vtáhnou vás do děje. Drážděj fantazii, podvědomě nutěj vnímat realitu nehostinný říše oživlejch nočních můr. Faktem je, že strůjce týhle vleklý fono-psychózy musela na čelo líbat nadprůměrně morbidní Múza. Hrobovým hlasem vládnoucí kytarovej černokněžník John Paradiso, trýznitel 666-ti strun Nick Orlando, v nezvyklý roli mistra basů se představující veterán Craig Pi11ard (známá to kapacita přes hlasivky a zpřetrhávání kytarovejch strun v souborech INCANTATION a DISCIPLES OF MOCKERY) |
|
a rozvážnej bijec Vince Verkay bravurně balancujou v úctyhodný výšce nad propastí průměru. V podání EVOKEN se z Funeral Doom Metalu stává umělecký dílo, hodný respektu i toho nejzavilejšího odpůrce těžkopádnýho, chmurnýho a negativismem natřískanýho stylu. Sedmero temně dunících umíráčků, v nichž u jednoho stolu si na nerozlučný bratrství připíjí melancholie a brutalita. Brilantní koláž nekomplikovanejch riffů a vyhrávek za asistence vnitřní běsy vzývajících keyboardů. Monumentální kulisa k rozjímání nad bezútěšností existence ... Nedoporučuju melancholikům, chronicky nešťastně zaláskovanejm lolitkám a ženám v klimakteriu. Myšlenky na sebevraždu by mohly dojít naplnění, h-h-h ...
Čas: 61:43 Tracklist:
|
;)
Reklama
