 |
 |
 |
1. 2. 2008SYMPHONY – One Year After
|
Již nějaký ten rok se po východočeských klubech toulá kapela, která si vzala za svůj poměrně nebezpečný název, SYMPHONY. Proč nebezpečný? Stačí se podívat za hranice a různých „symfoniků“ najdeme všude jako máku – od asi nejznámějších SYMPHONY X přes variace na tento název jako THE SYMPH0NIX až k CLEARLIGHT SYMPHONY či PLAGUE SYMPHONY. Podíváme-li se ale kousek zpět do historie kapely, zjistíme, že nový název SYMPHONY vznikl pouze zkrácením dřívějšího TWILIGHT SYMPHONY. Jakmile zazní tento název, jsme doma – Twilight Symphony, STRATOVARIUS, speedmetal. K inspiraci touto kapelou se čeští SYMPHONY hrdě hlásí, a nejen ke STRATOVARIUS, ale i k dalším kapelám budujícím klasický speedmetal jako NIGHTWISH, SONATA ARCTICA nebo BLIND GUARDIAN. Pojďme se tedy podívat, jak se SYMPHONY učili od mistrů svého řemesla a čím mohou přispět k tomuto (podle některých zlých jazyků) již vyčerpanému tématu se jménem speedmetal... Úvod alba obstarává téměř dvouminutové intro, založené na varhanním podkladu, který dokresluje do celku nejprve akustická kytara, poté se přidá i elektrika. Tedy víceméně klasický nápad, který je ovšem velmi dobře zkomponovaný a příjemně uvádí album. Navazuje píseň Frontiers of Pain, která již uvádí zvuk kapely v plné palbě. Píseň samotná mi pak lehce připomíná pomalejší verzi Valley of the Damned od DRAGONFORCE. Sloky jsou podobně nízko posazené, z nich vystupují do výšek refrény. Hned v první písni se ale objevuje snad vše, co bych kapele vytkl. Na prvním místě ty varhany. Ach ty varhany. Použít je v intru, případně v navazující písni je něco, pro čemu nelze nic mít. Když je ale člověk poslouchá téměř v každé písni, tak už to tahá za uši. Nic proti klávesám v metalu, ale raději je používat s rozumem... Asi druhou věcí, která udeří do uší je zpěvákův styl zpěvu. Vím, že každý nemůže být speedovým slavíkem á la Kotipelto, ale v tomto případě už jsme úplně mimo mísu. Když Michal zpívá přirozeně, je vše OK a dobře se poslouchá. Pak začne přidávat jakousi umělou „pilu,“ |
|
a to jeho barvu hlasu zkazí. Vytváří tak uměle chlapácký dojem, který bije do uší a jinak kvalitní hudbu to zbytečně strhává. Podobný typ barbarství kapela provede i písni Personal Revolution, která vyústí ve vyřvávačku na úrovni hospody pátý cenový po deseti pivech...
Abych ale pouze nekritizoval, je třeba vyzdvihnout i kvality alba, a že je co vyzdvihovat. I přes zmíněné nedostatky je totiž veškerý hudební materiál na placce velmi příjemným překvapením. SYMPHONY jsou velmi učenliví a nebojí se klasické nápady rozvinout a vložit do nich vlastního ducha, ať už jde třeba právě o výbornou úvodní skladbu Frontiers of Pain, neméně svižnou One Year After či Enchanted, ze které STRATOVARIUS dýchnou hned prvními tóny. SYMPHONY je ale nedrží pouze rychlosti, ale umí zahrát i na citlivou strunu a to dokazují dvěma příjemnými baladami, které umístili na album, písněmi Down on my Knees, a eskalující Infinity. Příjemným zpestřením je pak česky zpívaná Svítá. Vše se samozřejmě pohybuje v rámci možností kapely, jak hudebních, tak technických. Kapela nám tedy nenabízí žádný vyleštěný ultrarychlý speedmetal s naprosto precizním zvukem, na druhou stranu ale ani žádný tancovačkový rock. Dejme tomu nějaký ten čas a třeba uvidíme SYMPHONY bok po boku s POWER5 nebo SALAMANDROU. A výsledné hodnocení? Hudba minimálně 8, za zpěv o bodík méně, za varhany ještě mínus jeden. P.S. Vím, že je to málo, ale ty varhany fakt bolí... Čas: 44:35 Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
