Dramaturg tohoto CD by zasloužil na prdel. Vůbec nechápu, proč je starý demáč z obou stran rámován novějšími – vlastními na CD nevydanými, vlastními předělanými resp. převzatým songem. Ať to je výmysl Petra Štěpána nebo kohokoliv jiného, působí to nekoncepčním dojmem a nahrávku to ruší. Já bych prostě na CD lupnul starej demáč a teprve potom bonusy, o jejichž smyslu lze navíc pochybovat. Liší se zvukem, náladou, prostě vším. Ale pěkně popořadě napřeskáčku.
Začnu demáčem (kapela ho označuje jako nevydané album) Vampir songs for Agnes z roku 1991. Ten začíná na stopě 4 skladbou Valpurgina noc. Hned tahle první skladba napoví o čem že byly začátky naší nejvěhlasnější goticko rockové skupiny. A nedá se nic dělat, ty začátky jsou z dnešního pohledu celkem úsměvné. Jednoduchoučké motivy, upozaděná kytara, monotónní bicí, vytažená basa a k tomu pro mě úplně zbytečný saxofon. Zpěv je poplatnej době – utahanej, uplakanej a chvílemi docela leze na nervy. Texty se taky nedají srovnat s perlami na Nosferatu, ale vyloženě špatný nejsou. Samozřejmě jsou plný typicky gotických témat – krajem se toulá smečka vlků, starý hrabě umírá, bílá paní provede tě chodbami zámku, upíři, čarodějnice – ostatně tracklist jest důkazem. Kdybych měl z téhle kolekce něco vybrat jako hit, tak snad Bílá paní se mi líbí nejvíc, hlavně je trochu svižnější, jednak má docela podařený refrén. Opakem budiž utahanej Vampir song s nepřekousnutelnou stopáží téměř 8 minut. Demo-kolekci uzavírá piano verze Obřadu za mrtvé, jejíž elektrická verze vyšla na CD Vendetta v roce 2004. I na zvuku je podepsaná doba vzniku, z dnešního pohledu hodně slabej, z pohledu doby vzniku tak tak demo.
Jdeme na úvodní tři stopy, přičemž první intro představuje kousíček skladby Stigmata Vampire. Následuje Mr. Psycho, skladba dobře známá z Werewolfa, tudíž celkem zbytečná, zas takový rozdíl mezi touto a werewolfovskou verzí není – ale song určitě patří k tomu nejlepšímu, co tahle placka nabízí. Úplně z jiného soudku je předělávka Pokoje č. 26, vypůjčeného od Petra Nováka. Ta se už objevila na nahrávce Evangelium z roku 1998, ale za povedenou ji může považovat jedině zaslepený obdivovatel kapely. Hlavně zpěv je dost mimo, v refrénu „cestou necestou“ dokonce falešný, ale ani hudebně není cover nějak povedený (rušivé momenty snad akustické kytary). Za demáčem následují opět tři písně, z nichž dvě mají jakž takž smysl, aby se na CD objevily. Na mysli mám Dogy na Baskervillu (pův. demo Black Ritual, 1993) a Mystic Funeral (pův. demo Heretic, 1993). Hlavně Dogy jsou povedené, na poměry alba hodně rychlé, určitě by se neztratily (v lepším zvukovém kabátě) na některé řadovce, řekněme Werewolf. Funeral trpí dost špatným zvukem a je jedinou anglicky zpívanou věcí. Poslední Stigmata Vampire jsou taky z Werewolfa, tedy všeobecně známé.
Jak to uzavřít? No, žádná sláva, spíše naopak. Tohle album je určeno hlavně sběratelům a oddaným fanouškům Třináctek. Pro ty je to asi povinnost, pro „nedotčené“ úplně zbytečná věc.
Pozn.: Tato recenze již jednou vyšla na www.fobiazine.net (v roce 2005), úpravy nedělány. Znovu zveřejněno kvůli kompletaci diskografie XIII. století tak, aby šly všechny recenze za sebou v jednom bloku.
Seznam skladeb:
- Stigmata Vampire Intro
- Mr. Psycho (Hellraiser version)
- Pokoj č. 26
- Valpurgina noc
- Smutné časy
- Starý hrabě
- Agnes
- Bílá paní
- Vampir song
- Čas čarodějnic
- Romance noci
- Obřad za mrtvé
- Dogy na Baskervillu
- Mystic Funeral
- Stigmata Vampire (Blood and Erotic)
Sestava:
- Petr Štěpán – zpěv, sbory, kytara, klavír, wah pedal efect
- Pavel Štěpán – bicí
- Jiří Šindelka – baskytara, akustická kytara (2 – 13)
- Petr Komárek – saxofon (4 – 10)
- Michal Kourek – kytara (2, 3, 13)
- Bedřich Musil – kytara (14)
- Petr Palovčík – baskytara (14)
Čas: 73:58
