„Ve jménu NOSFERATU povstaňte! Skutky jeho byly spatřeny a jméno stalo se tak mocným mezi námi. Nečekejte již! Povstaňte! Ožijte! Dejte se na pochod...“ Klenot v tvorbě XIII. století. Jinak nelze album Nosferatu nazvat.
Stylově jednolitá deska s dotaženým grafickým doprovodem a masivním soundem. Tím bych vlastně mohl skončit a řekl bych vše. Ale tahle paráda si určitě ještě pár slov zaslouží. Začnu tou grafikou. Fotka z filmu Nosferatu vepředu, uvnitř prastaré výjevy ze sletu čarodějnic, tančící kostlivci, seznam lidí, kterým je album věnováno (s drobnou chybkou u jména Tomáse de Torquemady).
Texty opět nejsou, a je to škoda, protože jsou nejtemnější ze všech projektů. Kam se na slova v Antikristovi hrabe většina blackmetalových kapel. Po krátkém intru se rozjíždí na kytaře postavená titulní skladba o národu Nosferatu. Text koresponduje s názory uvedenými v Knize Nosferatu, a závěrečný verš Nosferaru is back říká vše. Po pohřbu se upír vrací zpátky! Trochu volnější Nevěsta temnot s melodickým refrénem plyne velice klidně. A pak přichází takřka metalový opus Antikrist. Skvělý ústřední kytarový motiv a Petrův mohutný hlas pasují song na největší hit alba. V Evangeliu přichází čas pro klávesy, zatím opomíjené. Zpěv je většinou skoro mluvený, pouze v refrénu Petr deklamuje, opět o velice temných záležitostech. Trochu kratší stopáž by ale neuškodila, spíše naopak, bez vteřiny osm minut je moc. Svatá válka a zase tvrději, s dynamickými bubny, výraznou baskytarou a dalším textem na upírské téma. V polovině desku odlehčuje krysařův příběh, prim hrají klávesy. Španělský inkvizitor Tomás de Torquemada je hlavní postavou dalšího razantního válu. Do většinou dominujících kytar jsou velice neotřele vkomponovány klávesy, změny rytmů a hlasového projevu zpěváka pak působí možná lehce nestravitelně, ale tahle (asi nejsložitější) skladba chce čas. Nádherný klávesový motiv otvírá Upíra s houslemi, mistra Paganiniho, pak ale skladba trochu trpí neustálým opakováním klávesových partů. V Černém měsíci dojde i na vzdálené sborové zpěvy jak z kláštera, které dobarvují náladu kompozice, ve které opět převládá kytara. A je tu závěrečná zhudebněná báseň Květy zla. Slova Charlese Baudelaira doprovází hlavně táhlé zvuky kláves, baskytara a střídmé bicí. Zachmuřenost této litanie pak doplňuje bizarní recitace veršů prokletého poety. Na atmosféře se nemalou měrou podílí předěly mezi jednotlivými opusy či závěrečné outro – hřmí bouře, projíždí kočár po staré hrbolaté cestě, vyjí vlci a zní zvony.
A jestli jsem tu a tam našel nějakou tu mouchu, věřte, že je to jen muška maličká, která tohle megadílo nemůže nikterak ohrozit. Gotický poklad má jméno Nosferatu.
Seznam skladeb:
- Intro
- Nosferatu Is Dead
- Nevěsta temnot
- Antikrist
- Evangelium
- Svatá válka
- Legenda o krysaři
- Torquemado
- Upír s houslemi
- Černý měsíc
- Květy zla
Sestava:
- Petr Štěpán – zpěv, sbory, kytara, klávesy
- Pavel Štěpán – bicí
- Jiří Šindelka – baskytara
- Michal Kourek – kytara
Čas: 64:20
