Koncertní rok začal pro metalovou obec v Plzni vcelku brzy. Což je jistě pozitivní. Na seznamu účinkujících tohoto tour se nacházeli i Trollech, tudíž nemohlo být nejmenších pochyb o tom, že jedna z devíti zastávek tohoto kočovného ansámblu se musí konat i v jejich domovském městě pod Radyní. Startovní výstřel, který zahájí celou estrádu, měl padnout úderem 20h. To se vzhledem k pondělním pracovním povinnostem jevilo jako znamenitý nápad. Nápad to dobrý byl, ale v realitu se neproměnil. Začalo se o hodinku déle. A vzhledem k délce setů všech kapel se to nakonec ukázalo jako ne zrovna šťastný krok. Za bonusovou hodinku spánku bych v pondělí ráno snášel modré z nebe.
Při letmém poslechu zvukovky německých Thrudvangar jsem začal být značně skeptický. Obsluha kláves při ní začala divoce preludovat a já očekával další „skvost“ ve stylu jejich krajanů Mystic Circle, Dunkelgrafen, nebo Aeba. Mé nejhorší obavy se naštěstí nevyplnily, protože tak zle opravdu nebylo. Klávesy sice v jejich tvorbě dostávají dostatek prostoru (zejména k vytvoření atmosféry a jako náhrada některých folkových nástrojů), ale vůdčí postavení mají naštěstí kytary. Thrudvangar nabídli ve svižném tempu uhánějící black metal, který byl chvílemi nahrazen klidnějšími polohami, obohacen pohanskými zpěvy a občas i netradičními nástroji. Nicméně po několika skladbách začala jejich tvorba znít jako kolovrátek a tak si kolem obcházející nuda přišla v závěru na své. Jejich tvorbu neznám, ale v prosinci minulého roku jim vyšlo album Zwischen Asgard & Midgard (hm, to je název…), tudíž předpokládám, že se hrálo především z něj. Díky zemi původu a stylu jsem očekával větší zvěrstva, ale i přes vcelku nadějný úvod jsem poslední skladby poslouchal pouze jako kulisu pro klábosení a decentní popíjení. Nemohu si pomoci, ale k tomu, abych vydržel celou hodinu jejich vystoupení pod pódiem, by toho pánové museli vymyslet a nabídnout o poznání více. V rámci německého „schwarz“ metalu sice patří Thrudvangar k tomu lepšímu, co jsem měl možnost slyšet, ale to v tomto případě není žádná velká výhra.
To co se nepovedlo kapele předchozí po celou dobu jejich setu, zvládají Nomans Land od samotného úvodu. Totiž navodit tu správnou atmosféru bitevních polí a trvale zaujmout. Tam, kde zástupci německé scény začínali nudit a docházel jim dech, Nomans Land hodili do placu další těžký kalibr. Ohledně stylového zařazení tvorby těchto ruských bohatýrů jsem se nejčastěji setkal s termínem viking metal. Vezmu-li v podtaz zemi původu, může to působit poněkud netradičně, ale pravdou je, že jistá spřízněnost se skandinávskou scénou se zde najde. Slyším zde podobnost například s Einherjer, nebo třeba Mythotin. Nutno ovšem poznamenat, že ona zvláštní melodičnost a zpěvnost, tolik charakteristická pro ruské kapely, zůstala zachována. Spíše než sypačky (ale dojde i na ně) jsou nabízeny středně rychlé pasáže s velkým důrazem na atmosféru, melodii, pestrost a sehranost. V samotném úvodu pecka Sea battlefield a už to jede. Hned od prvního hrábnutí do strun až do toho posledního si dokáží Nomans Land udržet pozornost a s každým přibývajícím songem jejich show graduje. Velkou výhodu mají pánové v hlasových schopnostech kytaristy Sigurda, jehož výpomoc Hjervardovi v podobě čistých vokálů snese i ta přísnější měřítka a živě působí opravdu přesvědčivě. V Lampě to předvedl například v heavy metalem načichlé Bridge Warder, nebo Dragon´s grin. Namlsán tímto vystoupením, zakoupil jsem poslední cedlo Nomans Land s názvem Raven flight a mohu ho vřele doporučit. Povedené dílko. A stejnojmenná věc z něj rovněž patřila k vrcholům tohoto večera v Plzni. Rozhodně jsem nebyl sám, kdo byl spokojen, protože fans nechtěli Nomans Land pustit z pódia a o nějakém brzkém odchodu do přilehlé šatny nemohla být ani řeč. Tam se dostali až poté, co odehráli dva přídavky. Hodně příjemné překvapení. A myslím si, že vřelým přijetím museli být hodně příjemně překvapeni i hudebníci.
Domácí Trollech se dostávají do akce v době, kdy do nedělní půlnoci chybí něco kolem půl hodinky. Ale i přes pokročilou hodinu je divácká kulisa stále slušná. Stejně jako ohlas na každou pecku a pod pódiem to během jejich setu žije zajímavým životem. Hned po příchodu lesních postav překvapuje jejich nízký počet. Sheafraidh, obsluha bicích, má zdravotní problémy a tak se Trollech zase po čase vrací k „starému dobrému“ automatu. A hned je jasné, kterak příchod živého bubeníka kapele při koncertech pomohl. Byť je automat naprogramován jakkoliv kvalitně, když bicím vládne bubeník z masa a kostí, je to znát. Stejně jako před několika málo dny ve Volyni se i zde dostane na průřez tvorbou s největším důrazem na poslední studiovku Skryti v mlze. Tudíž se dostalo na pecky jako Poustevník, V rachotu hromů, Stromy jsou v nás, Ve stínu starých dubů, Volám do lesů, Zelená ruka jara… A příjemně překvapilo zařazení letité šlehy Hrdě proti bílému Kristu z debutu Ve hvozdech. Škoda jen toho poněkud horšího zvuku. Ale i přes všechny nepříjemnosti se jednalo o vyvedený závěr celé akce a Trollech svůj set odehráli na plný plyn. Původně jsem se chtěl během akce Trollechu přesunout k domovu posledním spojem, ale odolávám lákavému volání postýlky a vydržím až do samého konce. Naštěstí.
Vydařená šibřinka. Škoda jen toho nedělního termínu, protože after party beru jako nedílnou součást správného a kvalitního koncertu :o). I tak jsem se dostal do peří dvě hodiny po půlnoci a budík za několik málo chvil... Všichni, kdo tento večer dorazili na Winter ride tour, měli možnost konfrontace domácího souboru s „konkurencí“ a mohu s radostí prohlásit, že naši zástupci nám při tomto tour v Evropě rozhodně ostudu nedělají. Doufám, že i zbývající akce tohoto tour dopadly stejně úspěšně. Ještě bych rád poděkoval Asurovi za odvoz domů a příslušníkům dopravní policie za kulturní vložku v podobě kontroly, kterou nás při této cestě poctili. Doufám, že od této kontroly začnou nejmenovaní jedinci (zdravím Mafka!) nosit své občanské průkazy. A mnoho díků i pro kolegu Bull.Nulla ze spřáteleného Abyss zinu za dodání fotografií a poskytnutí práv k nim :o).
