Rakouská parta Freund Hein funguje od roku 1994, na kontě má demo a dvě MCD a jestli správně chápu historii kapely, tak CD Chaos Immanent je jejím dlouhohrajícím debutem. Oficiální web kapely je na další informace poměrně skoupý, ale podle obalu budou pánové asi samá legrace. Ujeté kresby zabírají takřka tři čtvrtiny bookletu, přezdívky muzikantů jsou dlouhatánské a přiložený promo list obsahuje (místo klasických ód na kapelu a poukázání na její minulé úspěchy) abecedu pro příznivce kapely a abecedu pro ty, kteří ji ignorují. Je to zase samej vtípek, třeba pod písmenem I mají příznivci rádi inteligenci a ignoranti impotenci...
Dlouhý úvod měl upozornit na to, že kapela se zřejmě nebere příliš vážně a totéž se nejspíše očekává od předvedené hudby. Těžko říct, zda se jedná o skutečnou avantgardu nebo jen o její parodii, skoro bych se vzhledem k výše uvedenému klonil k variantě druhé. Hudba Freund Hein totiž neustále přelétává z jednoho stylu do druhého a třetího a čtvrtého atd., takže nějaké jednoznačné stylové zařazení je prakticky nemožné. Všechny druhy metalu, k tomu grind, jazz a nevím co ještě, takže snad chaotic music??? K parodickému vyznění nahrávky přispívá i ujetý vokál, který od hrubého hlasu přechází v operetní preludování či thrashový štěkot nebo grindový řev. Ve všech skladbách se znenadání přeřazují rychlostní stupně i stupně stylové, z grindu hup k avantgardnímu tvrdému rocku a ujetému speed metalovému sólu a ... Úvod trojky je krávovina jak se patří a ať chci nebo ne, mě tahle stylová patlanina celkem baví. Zpěv v poloze polodebilního kastráta střídá deklamace gotického pána, tu pak chropot a chropot hluboký hlas. Ve čtyřce se dějí ještě větší „zvěrstva“, nejen ve vokálních partiích, ale nástroje skotačí ve spoustě rytmů a zvuky kytary nebo kláves opět připomínají nějakého šíleného alchymistu, který míchá kde co, aniž by si lámal hlavu s výsledkem. A tak to pokračuje až do konce... akorát jazyk textů se po Junk? změní z angličtiny na němčinu. Instrumentálně všichni pánové v pohodě a třeba bicí jsou natřískané hodně pestře, hlavně kopáky jedou jak běžící stádo bizonů, trochu horší je to s jejich nazvučením. Ostatně zvukový háv se mi moc nelíbí, nejen divně znějící kopáky, ale celkově je přebasovaný.
Myslím, že tahle nahrávka buď ohromí, nebo otráví. Sám mám pochyby, jestli je tak geniální nebo pitomá, ale zahraný je to evidentně s nadhledem a za účelem pobavit. Na koncertech to asi bude velikánská legrace. A jak s body? No, po dlouhém váhání mezi třemi (blbost!) a devíti (geniální!) body volím střední cestu (smích).
Seznam skladeb:
- White Dictator
- Truth And Lies
- Trilogy
- Sorry, I Forgot To Pray Today
- Junk?
- In Den Letzten Zügen Liegt Die Menschheit
- Der Tod Lässt Sich Nicht Berechnen
- Anthropomorphen Gestirns Vergang
Čas: 31:35
