Perfektně zmáknutý obal, precizní zvuk, texty k zamyšlení a velice zajímavá hudba – tak by se jednou větou dal charakterizovat aktuální počin Fourth Face. Ale abych recenzi nevyřídil jen tou jednou větou, podíváme se všem zmíněným záležitostem na zoubek trochu hlouběji.
Obal se skutečně povedl, při pohledu na titulní fotku nejen zamrazí, ale zároveň se vynoří otázka „co že se té slečně stalo, že je tak vyděšená?“. Uvnitř zdařilé fotky muzikantů, texty s krátkými vysvětlivkami (co jimi chtělo býti řečeno) atd, prostě vyčerpávající a vše říkající booklet.
Zvukový háv je dílem hned tří studií, z nichž dvě patří k renomovaným nejen v undergroundu (Propast, Hostivař) a jedno je ryze domácí (Fourth Face home studio). Výsledek je překvapivý – deska hraje parádně a ono by to ani s mizerným zvukem nešlo, protože nástrojů a samplů a umělých zvuků je tam tolik, že by z toho byl bez kvalitního zvuku guláš. Ale všechna čest, Fourth Face zainvestovali na správném místě a odměnou jim je krásně čitelný a patřičně dynamický sound.
Texty se věnují spoustě závažných témat, ať už drogové problematice, náboženství, soudnictví, euthanasii nebo třeba bilancováním života ve stáří. Texty jsou většinou složené z jakýchsi sloganů, nejde o jednoduché popisy stavů a dějů, ale je třeba je číst a poslouchat několikrát a ještě si předtím nastudovat již zmíněné vysvětlivky.
Stěžejní je ale samozřejmě hudba. Měl jsem z koncertů kapelu zafixovanou jako moderní, ale přesto hodně tvrdé hard core. Novinkové album ale trochu z razance ubírá a ke slovu se dostává více melodií a pomalejších temp. Můžeme tomu říkat třeba post core nebo crossover, ale to je vlastně fuk. Důležité je, že se album poslouchá moc dobře a stále se ve skladbách něco děje. Kapela na desce pracovala poměrně dlouho a třeba ke skladbě Requiem pořídila klip ještě před vydáním kulatého nosiče. Myslím, že právě Requiem je asi největším hitem kapely, nabízí vlastně skoro všechno, co je pro Fourth Face typické – tvrdé riffy, drsné vokály, melodická odbočení, čistý zpěv v chytlavém refrénu podbarveném syntetickými zvuky. Síla Sonida tkví v šikovně skloubené tvrdosti a melodice, a to jak na poli hudebních nástrojů, tak zpěvů. Obě polohy se neustále střídají a hlavně ty pomalejší a melodicky nazpívané pasáže posunují kapelu do stravitelnějších vod (beru-li to z pohledu běžného hudebního posluchače a nikoliv ortodoxního nářezůžrouta). A když k tomu přičtu umělé zvuky, které jsou použity sice v míře hojné, ale ne tak, aby poslech rušily, musím Fourth Face vyseknout poklonu a přidělit vysoké body. Jasně, mohl bych tady pitvat jednotlivé skladby, vypisovat zajímavé pasáže, hosty, ... ale myslím, že z výše uvedeného je jasné, že placka se povedla a pro příznivce popsaného stylu je takřka nutností. Vyhýbám se záměrně slovu nu metal, sám tenhle styl moc nemusím, ale v případě FF rád činím výjimku.
Seznam skladeb:
- Sentido Preludio (Sonido Intro)
- Ex Existence
- Fantasy Paranoia
- Psycho Jive
- Maligni Cit
- Hoax
- Flashback
- Sonido Intermezzo
- Requiem
- Intromania
- Antikult
- Post mortem
- Manifest (Garage Mix)
- R.I.P. (Outro)
Čas: 47:50
