 |
 |
 |
14. 12. 2007VIBRATHÖRR – Self excitement generator
|
O předmětu této recenze jsem měl jisté potuchy (kapela s podobným názvem se jen těžko vykouří z hlavy :o), ale k prvnímu poslechu jejich hudby jsem se dostal až po obdržení tohoto CD. Dle přiložených informací se Vibrathörr pohybují na scéně již třináct let a právě prý vstupují do další etapy své existence. Debut Self excitement generator má být jakýmsi završením etapy předchozí a představuje pro kapelu rozloučení se starým repertoárem. Jedná se totiž o jakési best of tvorby z let 1997 – 2004. Ale nepřijde mi, že by mezi některými skladbami byl rozdíl tolika let, protože výrazných změn, které by naznačovaly různé etapy vzniku, se nedočkáme. Samotná hudba si nejvíce bere z thrash metalu, který je občas naroubován deathem (k tomuto závěru svádí hrdelní projev pěvce) a snad i trochou toho „hácéčka“ (občas slyším náznaky kytarové práce harcovníků z Pro–Pain). Ale neočekávejte v tvorbě Vibrathörru žádné novátorství a hudební revoluci, popř. ovlivnění současnými ikonami těchto žánrů. Na své si přijdou spíše milovníci staré školy a léty prověřených postupů. Podobně zaměřené a totožně znějící nahrávky vycházely (nejen) v našich krajích na počátku let devadesátých. Což by nebyl až takový kámen úrazu, ale… Většina nabízených věcí se nese povětšinou ve středním tempu, které je občas vystřídáno svižnějším výjezdem. Největší problém tohoto cedla vidím v tom, že jednotlivé věci splývají jedna s druhou a okamžiky, které vybočují z nastavené šablony a odlišují skladby od sebe, aby jste složitě hledali. Stejně tak vokál se nese povětšinou ve stejné rovině a během několika úvodních válů začíná působit monotónně. Nahrávka by potřebovala oživení v podobě zapamatovatelného motivu, výrazného refrénu, nebo něčeho, co by Vám zůstalo v hlavě i po dohrání stříbrného kotoučku a donutilo Vás opět stisknout tlačítko „play“. Stejně tak by neškodilo začlenění většího množství kytarových sólíček. Hudebně na to pánové mají a nahrávku by to rovněž okořenilo. Chtělo by |
|
to větši množství skladeb, jako je povedená A time for sacrifice, která nabídne několik různých poloh a temp. Alespoň že skladby nejsou zbytečně natahovány a jejich délka se nejčastěji pohybuje mezi 3 až 4 minutami. Přesto by celému cedlu slušela kratší stopáž, protože prokousat se celou délkou na jeden zátah je věc poměrně náročná. Ale chápu, že se jedná o výběr a tudíž se kapela snažila o umístění co největšího množství skladeb.
Album bylo nahrané (až na pár vyjímek) živě a záměrem dle přiložených informací bylo, aby CD znělo jako old school metalová nahrávka. Tak to se každopádně podařilo, protože zvuk zní hodně archaicky. Jestli je to dobře a jestli zrovna tudy vede cesta, to je věc názoru. Rekapitulace v podobě tohoto cedla je vzhledem ke skutečnostem uvedeným v úvodu pochopitelná. Tím spíše, že samotné provedení nosiče není v žádném případě odfláknuté a kvalitně provedený booklet se zajímavým coverem se může pochlubit mnoha stánkami se vším důležitým (texty nechybí). Vibrathörr před nějakou dobou do svých řad povolali druhého kytaristu a jejich nové věci mají být modernější, výbušnější a metalcoreovější. A přesně tohle dle mého názoru jejich tvorba potřebuje. No, nechme se překvapit a očekávejme světlejší zítřky. Nějakou změnu by to každopádně chtělo, protože takhle je to zatím průměr. Čas: 52:55 Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
