Tak je tady důkaz, že plánování není výsadou bývalého režimu (smích). Miloš Bešta má dokonale nalajnovanou budoucnost obou kapel, kterým šéfuje. První díl vedlejšího projektu Asmodea – A+, se v roce 2004 objevil znenadání a zaznamenal velice příznivé ohlasy. A přesně podle pětiletého plánu (v něm se nachází i vydání DVD Asmodeus k 20 letům existence příští rok) vychází v těchto dnech druhé pokračování, tentokrát A plus dvě.
Sestava skupiny zůstala stejná (a je u hlavních nástrojů totožná se sestavou Asmodea), jen délka pseudonymů se lehce zkrátila, a protože je to na obalu zvěčněno vtipně, dovolím si citovat: „Řval, pěl, hovořil, struny topořil a hudbu vytvořil Slobodan, sóla solil Thomas Lee, basu tvrdil Milánek Bravura, bubny otloukal Asmodědus, klávesil Pelda a troubil Koudy“. I další záležitosti jsou takřka totožné s Áplusáckou jedničkou, stejné studio (ExAvik), stejný zvukař (Pája Brom), stejný masteringista (Přéma Haas ve studiu PyHa) a stejný autor obalu (Lukas Dio). Obal je střídmý, na titulce fotka rozesmátých pánů (na první pohled je zřejmé, že z kapely sálá pohoda), uvnitř komentáře pana textaře Ing. arch. Františka B. Střeleného (neboli Honzy Petrička) k jednotlivým skladbám, aby si každý jednotlivé texty správně vyložil. Opět se dostává na závažná témata, třeba hrabivost nebo neosobní megaměsto, dojde ale i na odlehčenější věci, třeba skinheady, kteří šampon proti lupům asi potřebovat nebudou – nicméně právě tenhle text je asi nejméně očekávaný a do okolních mi vůbec nepasuje. Další slova pak hledají inspiraci v historii bájné (Via Daidalos) i nedávné (také Via Daidalos), náboženství archaickém (Šiva ničitel) i moderním - internetovém (Spampers blues) a nebo třeba ve strachu z neviděného (Kroky). Řemeslně jako vždycky (s jedinou výjimkou) nadprůměrné.
Hudebně se obě desky A+ hodně podobají. Opět se hraje melodický a moderní hard rock, opět jsou slyšitelné dotyky heavy metalu a opět je jasně patrná sázka na výrazné melodie. Možná se tentokrát občas výrazněji přitvrdí a třeba trojka Kroky by se mohla objevit i na řadovce Asmodeově, byť refrén je výrazně melodičtější než okolní riffová vozba. Ale abych nepřeskočil jednu z nejvýraznějších skladeb – Černá smrt bílého koně je skutečná hitovka, která se možná dostane do koncertního programu Asmodea. Trochu ujeté úvodní „lalalalá“ záhy střídá klasický Milošův vokál za střídmého doprovodu nástrojů, ale postupně se jejich role zvyšuje a skladba graduje s krásně vystavěným melodickým refrénem. Neurocity je v úvodu nejkřehčí kompozicí, Miloš zpívá netradičním vysokým hlasem, chvíli s cynickým nádechem, chvíli s kabaretním šklebem, ale nakonec se vrátí ke klasice, která mu asi sedne nejlépe. Zato skiny zesměšňující pětka trochu zavání přílišnou jednoduchostí a prvoplánovitostí – připočtu-li text, klidně bych se bez ní obešel. Další klenuté melodie se nacházejí v pomalé Via Daidalos, místy hodně minimalistické, místy svižnější, ale dohromady výborné skladbě. Trochu hůře se zpočátku vstřebává Zátiší s chřestýši, místo zpěvu recitace, místo chytlavých melodií dramatické sekavé riffy, ale nebyl by to Miloš, aby alespoň prostředek songu nevybavil melodičtější pasáží. Následující internetu věnovaná Spampers blues už zase nabízí to, co A+ sedí nejlépe a co už jsem několikrát zmiňoval – jasně strukturovanou kompozici, ve které se střídají sloky s melodickým a chytlavým refrénem, který se okamžitě usazuje v podvědomí. Předposlední Šiva – a opět ten refrén, opět radost poslouchat. Ale aby nevyzněla tahle recenze tak, že hudba A+ je jen o refrénech – ve skladbách se stále něco děje, střídají se hutné kytarové tóny s těmi vysokými, občas písničku doladí klávesy či nějaký dechový nástroj a výsledkem je pestrá kolekce osmi podařených kompozic plus jedné méně podařené plus jedné, řekněme bonusové. Závěrečná taškařice Oheň je totiž určena „neohroženému hasičskému sboru Obytce z klatovského okresu“ a není to nic jiného, než skočná halekačka s trumpetou v ultra rychlém punkovém tempu a s vtipným textem, ve kterém jsou hasiči „skuteční ohniváci stateční“.
Minule jsem na závěr napsal tohle: „Z téhle desky sálá radost, nadhled, pohodička a muzikantský um. Vřele doporučuju.“ A to platí beze zbytku i tentokrát.
P.S. Album nebude k dostání v běžné distribuci, zájemci nechť píší na email milosbesta@seznam.cz.
Čas: 35:00
Seznam skladeb:
- Černá smrt bílého koně
- Poslední večeře
- Kroky
- Neurocity
- Skinhead´n´shoulders
- Via Daidalos
- Zátiší s chřestýši
- Spampers blues
- Šiva ničitel
- Oheň
